Prozaiku Janu Dvořákovi, letos v květnu sedmdesátníkovi, vydali nyní v Hradci Králové knihu ŽIVOT VZPOMÍNEK (nakladatelství Gaudeamus, 164 stran, ediční pozn. napsala autorova dcera Nella Mlsová). Na začátku 90. let po zániku královéhradeckého nakladatelství Kruh, o jehož trvale vynikající pověst se podstatně zasloužil (pracoval v něm 1966-1992), našel Dvořák, vzděláním i řadou studií bohemista se zaměřením na vztahy literatury a filmu, uplatnění jako vysokoškolský pedagog a po roce 1990 se jako beletrista odmlčel, jistě ke škodě kultivované české prózy, zvláště psychologické.
   Jak to naznačuje v závěru knihy Nella Mlsová, k Životu vzpomínek byl Jan Dvořák vlastně dohnán jako k úniku před nebezpečím jubilejního sborníku kolegů, přátel a žáků i před knížkou rozhovorů s ním o něm: co chtěl říci o světě a o sobě, řekl ve svých příbězích. Pochopil-li jsem dobře, šest stran Ohlížení před závěrem knihy jsou fragmenty z pokusu o knihu zamýšlenou jako rozhovor s autorem o jeho tvůrčí cestě; až si nová pokolení začnou prozaika Jana Dvořáka objevovat, najdou k němu v těchto fragmentech nemálo klíčů.
   Těžiště (a co do rozsahu víc než dvě třetiny) Života vzpomínek čtenář najde v krátkých, málokdy delších než jednostránkových záznamech snů i glos k životu v době, kdy už dal psaní románů vale. Mlsová šťastně nazývá tyto často pronikavé postřehy, exempla a reflexe k devadesátým a dalším rokům rytinami, Dvořák je chápe jako útěky do sebe. Jsou to zamyšlení muže, který je ještě trochu zde, ani šťasten ani nešťasten, že jsme zajatci své paměti, a vědom si toho, že jsme svobodni za tu cenu, že se blížíme ke konci. A té zvláštní svobody plně užívá, když třeba žasne nad snahou lidi přesvědčit, že (= jim) nejde o moc - že jde jen o oběť vyšším cílům.
   Na všeho všudy třiatřiceti stránkách Dvořák vypsal své vzpomínky na autory a spolupracovníky Kruhu. Těžko ho kdo přemluví, aby se k nim (stejně jako k filmům svého srdce) ještě vrátil a rozepsal se víc. Ctitel odvahy Artura Breiského zůstat za všech okolností sám sebou a (dodejme k tomu) nerozmělňovat své poznání sotva se k tomu dá pohnout. Ale měl by.
   Rytina Balónky se uzavírá povzdechem Kde je Lamorissův červený balónek! Není, nemůže to přece jen být pro autora tak opravdového, jakým byl a je Jan Dvořák, také výzva k novému hledání, přestože čas, čas chybí?






Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)