Dagmar Štětinová, členka Unie českých spisovatelů, oslavila 3. srpna sedmdesáté narozeniny. Srdečně blahopřejeme!
DAGMAR ŠTĚTINOVÁ
Písnička
Snad není na světě
nikdo tak ubohý,
kdo nemá v duši své
kus modré oblohy.
Z šedivých domů
z šedivých ulicí
vyjdi si pod nebe
hvězdami zářící.
Z blátivých chodníků
zvedni svou hlavu výš,
na zemi zanech rezivý,
těžký kříž.
Vesmírným tichem
nad setmělou ulicí
svit hvězdy zapadne
v duši tvou zářící.
Věř, není na světě
nikdo tak ubohý,
kdo nemá v duši své
kus modré oblohy.
Miluji potkana
Miluji potkana.
Sedí mi na rameni,
drobounké zoubky
s důvěrou na mne cení.
Však moji přátelé
se od nás odvracejí
a že prý asi rozumu
v mé hlavě vůbec není.
Mazlit se s takovou
proslulou kanálií,
to prý je nátura,
otazník těch, co kolem žijí.
Co na to povědět?
Korálky myších očí
jak kolem jiných svět se
po mé ruce točí.
Ví, když mu čas svůj daruji
a ruku, která hladí,
že ve mně není člověka,
který jej někdy zradí.
Do dlaně mé se přitulí,
hlavičku malou skloní.
Kdo ví, co v jejím prostoru
se za myšlenky honí.
V takovou chvíli, přátelé,
váš soud je na mne krátký.
S potkanem na svém rameni
píšu vám tyto řádky:
Strom, hvězda, růže, já i ty,
ba i ten potkánek sladký,
všichni jsme na světě ušiti
z jediné hvězdné látky...
Básně členů Klubu přátel hudby a poezie Zlín
KAREL VYSLOUŽIL
Stárnutí
ztráta
růžových poupat
by neměla
trýznit a zouvat
příjemně obutý sen
včera
mohutně lilo
jsem o den starší
z archy noemovy
nevypouštím
bělavé holoubky ven
KAREL VYSLOUŽIL
Oddat se
ale tak
aby v duši
netlačilo
aby prst
sotva se dotkl
nebyl vyhnán
z ráje
VOJTĚCH MRÁZEK
Poznání
Krátce jsem přišel mezi pláňky
Tak krátce jako stín
před zapadajícím večerem
Roubovat chtěl jsem mimo vín
i plůtkové laťky
když ptáci se stěhovali severem
Ten trn mě v prstu ještě píchá
co naroubovat ze vzdoru jsem chtěl
vysmála se mi vpichem moje pýcha
Jak málo jsem zemi a člověku rozuměl
VOJTĚCH MRÁZEK
+++
Tvé rty
zůstaly němé
jen slané tyčinky
přežvykovaly
v rozporné chuti
v myšlenkách
znásobené naděje
se rozplynuly
v kuličky rtuti
ANNA KOJANOVÁ
Výš
Bez lásky žít, vždyť to je živoření
minout cíl, nemít pro koho žít
jen prachy vydělat a pak je roztočit
nezvednout oči a nepozdravit slunce
cítit jen chodník či pedál pod nohou
nevnímat vůni květin ani sílu země
jen penězi se nechat zotročit
nemít lásku, něhu ani cit
jen duši svoji přehlušit
nepoznat touhu povznésti se výše
pak jako červík
jenom budeš živ
DAGMAR BAČÍKOVÁ
Vzdálenost citů
Vy dva
třepetavé plamínky
jste jak
horké slzy
mojí maminky
Žhnete a žhnete
a přece k sobě
nepřilnete...
DAGMAR BAČÍKOVÁ
+++
Přijals mou báseň
jako hozenou rukavici
Nebylo to vyznání
- byla to závěť
DAGMAR BAČÍKOVÁ
+++
Tušila jsem
žes milosrdně
lhal
barometr ve mně
lkal
a předpovídal
nepříznivé počasí
A já
- jako vždycky -
jsem mu nevěřila
Čas ukázal
že přístroje
jsou neomylné
SVATAVA MÁŠOVÁ
Windows 2001
Monitor bliká: PEKLO - RÁJ!
Bez křídel přibližuje dálku.
Svět klokotá jak voda v šálku
a přetéká mi přes okraj.
Vařím si pomněnkový čaj...
Chci snít a myslet na zahálku,
číst verše Nezvalů a Hálků
a luštit sladký jinotaj.
Životy jsou jak zrnka máku...
Každý z nás drcen, přikován
na kříž své doby: PEKLO - RÁJ!
Monitor zlobí. Piju čaj.
Svět bolí statisíci ran
a denně vyhlašuje válku.
PETR VIDLÁŘ
Kino
Usnul jsem v kině
zrovna když cosi zabíjelo
svou jedenáctou oběť
motorovou pilou.
Asi ten film pro náročné diváky
hrají příští týden.
Usnul jsem v kině
a zdály se mi krásné sny.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)