Lesklá bída

   Bohatě barevně ilustrované PUTOVÁNÍ S KNIHOU (Knižní klub, edice Universum, Praha 2013, 288 stran) se slibným podtitulem Místopis české prózy má nemalé ambice. Kniha prý „může inspirovat k návštěvám zmiňovaných míst“, avšak „uvedená místa mohou čtenáře také naopak přivést k zájmu o vybraná díla“ a „inspirací k literárním výletům může napomoci i školám k doplnění výuky literatury.“ Naneštěstí čím pěknější na první pohled za výlohou, na pultě knihkupectví a v nabídce na Internetu (za 258-399 Kč), tím se ten „místopis české prózy“ už při prvním prolistování jeví jako nablýskaná bída.
   Bída výběru prozaiků: autoři (Petr Kovařík a Blanka Frajerová) pod záštitou poukazu na „jistou subjektivitu výběru“, ale „především“ na limit rozsahu této knihy“ vybrali z české prózy 19. a 20. století 91 spisovatelů a do tohoto počtu se jim jaksi nevešli např. Stašek, Neumann, Majerová, Olbracht, Pujmanová, Nový, Kubín, Hora, Řezáč, Šuleř, V. Erben, zato nezapomněli na Javořickou, Žáka, Pecku a ovšem Stránského. Mohou-li být kritickým literárním průvodcem po Sázavě Posázaví 70. a 80. let dvacátého století Vieweghova Báječná léta pod psa, pročpak asi nemohl být takovým průvodcem po Posázaví trampů i paďourů 30. let Neumannův Zlatý oblak, román o tom, jak to v Posázaví báječně šlapalo mezi světovými válkami?
   Bída výběru míst: Jičín, Opočno, Kladno v Putování chybí; nemají snad v české próze svůj obraz? Dejme tomu, že z Jiráska bylo důležitější připomenout Litomyšl i Potštejn (aby snad nedošlo na nežádoucí Lidi na křižovatce); ale Opočno není jen u něho, pod jménem Opolná je každý pozná hned ve dvou exnerovkách V. Erbena. Není Jičín jako na dlani v „jívinských rapsodiích“ J. Š. Kubína? A Kladno, bože, Kladno. To radši nebudiž vůbec zmíněno, tam není skrze českou prózu k vidění nic; Kovářík-Frajerová přece nemohou dovolit, aby v jejich Putování zavyla poplašná Siréna!
   Bída výběru knih: řekne-li se Třebíč, samozřejmě se ozve Nezval. Ze tří jeho próz (mimo kapitol Z mého života) s třebíčskou inspirací pominulo Putování s knihou jak Sexuální nokturno, tak román Pan Marat a vsadilo na Posedlost, jako by ten román byl celý „situován do Třebíče“, ačkoli tam je „situována“ jen první třetina knihy. Proč Putování nesáhlo po básníkově nejlepším románu Dolce far niente a literární turisty nevede do někdejších Šamikovic? A když už Nezvalova Třebíč, proč ne Pan Marat? Moc revoluční? – Do Ostravy zamířili Kovařík-Frajerová jen Filipovou Cestou ke hřbitovu, jako by to na literární obraz Ostravy stačilo; jako by nebyly Haldy A. M. Tilschové, romány Vojtěcha Martínka nebo Šuleřovy vynikající Příběhy z černého města. Výběr knih stejně jako míst a autorů se až komicky vyhýbá próze, která opovážlivě zaznamenávala, co vše obnáší život za kapitalismu.
   Bída faktografická: výklad o Nezvalově Posedlosti mylně budí dojem, že zámek, v němž „se ocitá“ autobiografická ústřední postava románu, byl v Třebíči; výslovně to tvrdí popisek k reprodukovanému snímku: „Důležitým dějištěm Nezvalova románu je třebíčský zámek.“ Ve skutečnosti inspirací k zámeckým kapitolám Posedlosti byl zámeček v Tavíkovicích, jak se dávno ví přímo od Nezvala. – V medailonu o Jaromíru Johnovi se chybně uvádí, že zemřel v Olomouci, ačkoli umřel v jaroměřské nemocnici. Detail? Jistěže. Ovšemže detail, který prozrazuje, jak nekvalifikovaně se text Putování s knihou látal z pramenů. Nesprávný údaj je asi opsán z Kuncova Slovníku českých spisovatelů beletristů 1945-1956 (1957) nebo z nějaké příručky, která ho nekriticky převzala. Kovařík-Frajerová sice v seznamu použité literatury jmenují i Lexikon české literatury, kde se uvádí místo Johnova úmrtí správně, ale nahlédnout do něho se u Johna neobtěžovali.
   A koruna všeho, bída jménem neumění pozorně číst a vyhmátnout, v čem je síla a půvab díla. Už bájení o třebíčském zámku jako důležitém dějišti Posedlosti prozrazuje, jak autoři Putování četli Nezvalův román ledabyle: nevšimli si, že zámecké kapitoly se odehrávají až po odjezdu Ludvíka a Leona z města domů na prázdniny.
   Neméně ledabyle putovali Kovařík a Frajerová Kunderovou povídkou Já truchlivý bůh. „Když“ podle nich „Adolf vyslechne od Apostolka vyprávění o jeho milostném dobrodružství s konzervatoristkou, trpí. A chodí po ulicích. Kundera přitom podrobně popisuje jeho trasu (...).“ V povídce je tomu podstatně jinak. Vypravěč zakouší muka už předtím, než mu Apostolek může vyprávět, jak se mu Janička oddala (ostatně vyprávět o tom nic nemusí - „z jejich tváří bylo vše jasné“ - a také nevypráví). Vypravěč trpěl, už když opouštěl svůj byt a zanechával v něm Janu se svým přítelem. „A ještě teď nemluvím pravdu, říkám-li, že jsem trpěl poněkud. Trpěl jsem dost. Trpěl jsem moc. Trpěl jsem hrozně. A zajímá vás, co jsem dělal ty čtyř hodiny, když jsem odešel? (...) Chodil jsem po ulicích. Obešel jsem všecka brněnská předměstí (...) a stále jsem se hryzl, stále jsem myslil na Janu, snažil jsem se tomu vší mocí smát, vždyť jsem to vymyslel pro své povyražení (...). Jaksi jsem pořád doufal, že Jana zůstane netknuta. A pak jsem si znovu a znovu zase představoval vše, co ti dva spolu mohou – a podle našeho plánu také mají – dělat. Nemohl jsem se těch představ zbavit a cítil jsem, jak mi hoří tváře trýzní i vzrušením.“
   Readerdigestoři Kovařík a Frajerová citované řádky patrně frajersky přeskočili jako nepodstatné. Jak jinak si vysvětlit jejich drzé tvrzení, že „autorův“ (ve skutečnosti vypravěčův, ale to zřejmě je nad jejich sílu rozlišit) „nadhled je v povídce především cynický“, když vlastně celá ta pasáž napovídá, jak truchlivě končí iluze o možnosti cynického nadhledu.
   Způsob, jakým Putování s knihou shrnuje citovanou pasáž a bere jí všecku naléhavost, jak ji degraduje na banalitu a jak nechápe, že je to úvod do vyprávění „divné logiky či nelogiky lásky“, je pro barbarské nakládání s knihami, které se de facto staly oběťmi Putování tandemu Kovařík-Frajerová, žel příznačný. Je to způsob, který pro skutečně dobrou literaturu nikoho nemůže získat; naopak, odpuzuje od ní.

Autor: MILAN BLAHYNKA


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)