V některých zemích se objevila nostalgie po šlechtě. I když jsou tam šlechtické tituly zrušené, neustále slyšíte a můžete číst, co ten a ten vévoda, gróf nebo baron řekl a udělal, kde byl a kde zase nebyl. Jako houby po dešti se objevují pamětníci z minulých staletí. Jaký byl pan baron velkorysý, když poddanému lidu dovolil ve svých lesích sbírat roští. Nebo že jistý gróf mohl nehodného Honzu, který nesmekl dost rychle před pánem urozeným klobouk, nechat popravit, ale on ne, byl velkomyslný. Honza dostal jen dvacet palicí. Jiný občan se slzou v oku vzpomíná, jak se panu vévodovi zalíbil bystrý Vojta a dal ho navzdory jeho nízkému původu do škol. V širokém a dalekém okolí byl pak Vojta jediný, kdo uměl číst a psát (ani pan vévoda neuměl). Žádat o radu chodili k němu i lidé z jiných katastrů. Hle, jaké plody přinášela šlechtická dobrota, altruismus a laskavost.
Nemluvě už o tom, že prostý lid měl možnost rozvíjet své schopnosti, když pracoval na poli na panském, stavěl šlechticům jejich hrady a zámky, bojoval za ně ve válkách, vařil pro ně, lovil zvěř. Co by bez šlechty bylo z obyčejných lidí? Hloupý, dezorientovaný a nevzdělaný národ. Vzniká oprávněná otázka, jestli nám to nehrozí dnes, když noblesní tituly se sice používají, ale skutečná moc šlechtě nepatří. Proč znovu neuplatnit to, co se po staletí osvědčovalo a vedlo k rozkvětu země?
Začít by se mohlo od toho, že místo prázdných vyznamenaní jako geniální umělec, nejlepší tesař, vzorný zametač atd., by se zasloužilí lidé, kteří jsou už dávno šlechtici svým duchem i činy, povyšovali na zemany, pak barony, grófy atd. Samozřejmě, s těmito tituly by byly spojeny rovněž příslušné majetky, aby šlechtici své ušlechtilé úmysly a dobré povahy mohli příslušným způsobem i uplatňovat.
Jen se zamysleme nad tím, jaký přirozený, spokojený a uspořádaný život bychom měli. Namísto dravého kapitalismu, honby za penězi a prací. Namísto korupce, zločinnosti a boje politických stran. Každý by měl práci, žil by si spokojeně. Uděláš si své na panském, v nějaké fabrice nebo v obchodě pana grófa a můžeš se věnovat svým zálibám. Například opravovat si slaměnou chaloupku, pěstovat brambory nebo pást kozu. Jak by se opět rozvinul folklór, vrátily se přirozené oděvy z ovčí vlny a krpce. Znovu by byly takové pochoutky jako syrovátka z ovčího mléka, masíčko z divočáka uloveného při pytlačení. Samozřejmě, protože v každé době se najdou i neposlušní lidé, byli by i nyní takoví, kterým by se nelíbila ani panská láska. Lékem by byl návrat k osvědčeným trestům: pranýř, hladomorna, lámaní v kole. Morálka pospolitého lidu by se určitě zlepšila.
A jaké krásné zámky, parky, obory by znovu vyrostly! Poddaní anebo ještě lépe nevolníci by se mohli chlubit tím, co všechno jejich páni mají, čím se odlišují od jiných pánů šlechticů, jak skvěle je tito reprezentují. Nikdo z pospolitého lidu by ani nesnil o takých zbytečnostech, jako svoboda projevu, možnost cestovat nebo se stěhovat či vlastnit majetek, protože by ani nevěděl, o co jde. Národ by byl prostý, nezkažený a poslušný.
Není třeba zastírat, že některé otázky při velké cestě zpět je nutné ještě dořešit. Například jestli má být stát absolutistický, nebo jestli se moc má dělit mezi panovníka a šlechtu. Přikláníme se k vyváženému řešení této problematiky. Panovník by měl konečné slovo, šlechta by mu musela být věrná, ale král nebo císař by ji využíval k realizaci svých rozhodnutí. Na svých územích by měli urození rozhodovací a soudní pravomoc, svrchované právo nad svými nevolníky a přirozeně by neplatili daně. Rozhodnutí vévody, opatřené pečetí a vybubnované na celém jeho panství, by určitě vzbudilo podstatně větší respekt než vyhláška předsedy nějakého úřadu. Nemluvě už o tom, kolik by se ušetřilo, kdyby nebyla demokracie, parlament, volby a jiné podobné zbytečnosti. Na co? Když panovníkovi vložil moc do rukou sám Bůh a šlechtici panovník, jsou jejich rozhodnutí automaticky správná a neomylná. Kromě toho vznešenost zavazuje, takže takový gróf je už svým původem velkomyslný, ušlechtilý, pravdomluvný, moudrý atd. To přirozeně platí i pro grófky.
Otázkou ještě je, jakou cestu zvolit pro návrat do šťastné a bezstarostné minulosti. Cesty můžou být různé, ale jedna se ukazuje jako velmi slibná. Jde o firmy, v kterých neomezeně vládnou majitelé. Nějaké odbory, práva prostých pracovníků na spravedlivou odměnu, dobré pracovní prostředí, podíl na řízení atd. jsou v nich ne zakázanými, ale úplně neznámými pojmy. Tito majitelé jsou už dnes příslušníky šlechty, a to nejvyšší. Jsou neomezenými pány nejen ve svých teritoriích, ale přes své lidi píší a schvalují zákony, určují vlády, rozhodují o všech oblastech života. Tak proč jim neudělovat staré, krásné a osvědčené šlechtické tituly? Globalizace vytváří dokonce nové možnosti. Co řeknete na titul král králů, vrchní panovník zeměkoule nebo pán světa? Jemu podřízení by byli regionální králové atd. Všechno by bylo jasné, přirozené a samozřejmé. I kontrola, která by byla automatická, samočinná a tedy zbytečná. Vždyť vznešenost zavazuje.
Autor: lik
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)