Roky patřila Dagmar Havlová k váženým hostům udílení divadelních ven „Thálie“. Letos se ovšem galavečer konal ve stejný termín jako soutěž „Česká Miss“ a Dáša se místo v divadle Národním objevila právě na klání krasavic v divadle karlínském. Překvapení? Ani ne. Ředitelkou soutěže je Michaela Maláčová, manželka Zdeňka Bakaly, jemuž Václav Havel svého času umožnil několik kontroverzních privatizací. Uhlobaron se mu za to bohatě odvděčil – financoval třeba jeho film Odcházení, za 200 milionů také buduje „Knihovnu Václava Havla“. Jinak než podle rčení „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ se tedy Havlová zachovat ani nemohla.
Rytmus života, 2. dubna 2013
Věru vzácná otevřenost! Pocit naprosté beztrestnosti dovoluje přepírat špinavé prádlo před očima okradených. Co na to poddaní vypečeného humanitárního bombardéra a zaměstnanci pana uhlobarona? Jistě jsou rádi, že dosud můžou aspoň rýt nosem v zemi. A co na nového jasného vévodu říšského Géra a grófa Laryše režimní sepisovatelé a veršotepci? Geny Petra Bezruče, „Ahasvera svědomí Čechů“, se jim zřejmě vyhnuly, pokud v tomhle zprzněném národě vůbec nevyhynuly.
Opakované pročítání menu mě přivede na stopu. Třikrát kuřecí steak, biftek, „medaile“, bramboráčky s masovou směsí… Vždyť to je přece jako přes kopírák „oprásklý“ jídelní lístek většiny „jedniček a dvojek“ předsametového času, klasiky rudých časů… Vítěznou znělku si „odtroubilo“ čisté maso doprovozené (sic!) báječnou cibulkou. Cibulku zmiňuji záměrně, protože do obrazu starých časů úplně nezapadala. Tehdy se hojně používala sušená a bylo pravidlem, že téměř vždy „utekla“, zčernala a zhořkla… Už nevím, kdy jsem naposled pojedl tak vzácně připravenou roštěnku, ale co do vnímavosti k surovině a autenticity receptury to byla vskutku podařená kreace. Upřímně řečeno, nevěděl jsem, co si myslet. Buď se jedná o zavedené postupy kuchaře z oné generace, které se mu zadřely nesmazatelně pod kůži, takže si nedokáže pomoci. Anebo šéf zdejší kuchyně obmyslně nastavil jakési retro z nechvalně proslulých dob minulých.
MILAN BALLÍK, Euro, 2. dubna 2013
Co by na exkurzi pana mlsouna do průhonické „retro“ restaurace Tarouca řekli balíci s jedním „l“, kteří ve chvalně proslulých dobách dnešních musí konzumovat klasiku hnědých časů: drápy, kosti, kůže a podobné „separáty“?
Zapůsobila na mě skromnost a pokora Svatého otce Františka. Na balkon baziliky vystoupil pouze v bílé klerice. Štólu si vzal jen na slavnostní požehnání. Civilním pozdravem „dobrý večer“ pak zaujal všechny lidi bez ohledu na jejich vyznání. Jako by chtěl říci: jsem zde pro všechny.
P. STANISLAV B. SURMA, Noviny Prahy 2, duben 2013
Na Hlavním nádraží by pan páter spatřil lidi ještě skromněji oblečené a zdravící ještě civilněji: Ahoj. Pokorně prosí o žvanec chleba, z něhož jim nenasytná církev v těchto dnech pořádně ukrojila!
Češi na Kubě nemají v současné době úplně dobré jméno. Jsme považováni za lokaje historicky nenáviděných Spojených států… Mít třeba jen malou půjčovnu aut, nejlépe zrenovovaných amerických veteránů, a k tomu jeden malý hotýlek řekněme třeba v turistickém Trinidadu a třeba půl roku žít na Kubě a půl roku v Čechách, to by se mi asi zamlouvalo.
Průvodce MARTIN KOLÁŘ odpovídá na otázku Junge Fronte E15 (12. 4. 2013) „Myslíte si, že až to praskne, otevře se Čechům možnost podnikat na Kubě v turistickém ruchu?“
Vida, i Čecháčkové s dušičkou kolonizátorů by se chtěli zúčastnit dělení kůže! Ještě štěstí, že nás Kubánci prokoukli, byť výraz „lokaj“ není zcela výstižný. Slouha slouží, dokud pán platí, ale do zadku mu neleze!
Portorikánka Marylin patří k asi dvaceti milionům obyvatel USA, kteří se rozešli s katolickou církví. Teď se rozhodla do církve vrátit: „Když papež vyprávěl, jak se odmítl nastěhovat do honosného arcibiskupského sídla a do práce jezdil autobusem, došlo mi, že i ke mně skrze něj promluvil Bůh.“
HEUTE, 13. April 2013
Marylin už musí být Bohem úplně narvaná a prokecaná, vždyť miliony (nejen) Portorikánců se do honosných sídel nestěhují, aniž se trmácejí papamobilem, nýbrž jsou vděčni za papundeklové králíkárny a sešmajdané autobusy.
Jen stručné sdělení, že „Mezi ploty startují napřesrok v novém“ potvrzuje, že populární hudební a divadelní festival se letos nebude konat. Za zrušením festivalu stojí ekonomické důvody. To potvrzuje pro Metro i ředitel festivalu Robert Kozler. „Došli jsme k rozhodnutí festival někam posunout. Proto ta přestávka.“ Kozler doufá, že roční pauza festivalu prospěje. Už teď přiznává, že má smělé plány pro další roky. Chtěl by festival Mezi ploty exportovat do dalších evropských měst.
Metro, 16. dubna 2013
Už víte, co to je parádní eufemismus? Když z prázdné městské pokladny přijde místo milionu tři sta tisíc a v nóbl společnosti se tomu řekne „posunutí někam“, „přestávka“, „prospěšná pauza“. A co to je pesimismu bez pověr a iluzí? Když má někdo „smělé plány“, zatímco se nejen festival zaměřený na „přiblížení pacientů s duševním onemocněním veřejnosti“, ale celý stát posunuje ne někam, ale přímo tam! A že se to bude „exportovat do dalších evropských měst“, to je – odpusťte hubě nevymáchané – tutovka!
Zatímco se poradci Kim Čong-una snaží prezentovat tohoto mladíka jako nekompromisního politika s prstem na spoušti jaderné zbraně, podle analytiků ve skutečnosti KLDR vládne jeho teta a strýc. Šedesátiletá Kim Kjong-hi jako dcera prvního vůdce země, sestra druhého a třetího je klíčovou politickou osobností severní Koreje.
čtk 17. dubna 2013
Kimovu tetičku známe jménem, ale kteří anonymní strýčkové a tetičky vodí na nitkách Baracka Obamu?
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)