Na bílé přední desce kapesní knížky POEZIE, DRUHÁ SEDMIČKA (Lípa, Vizovice 2010) Karla Vysloužila slibuje se osudný otazník, generál nebo básník, a ten není do svazečku všit, ale jen vložen na zvláštním lístku. Na něm autor přetiskuje starší báseň Být (ta se četla např. ve výboru Chléb): „Být // jako ten / v pohádce šťastný / bez košile // jako ti / láskou a ctí / bohatí // jako ta / pravá slova / jichž stačí málo.“ A připojuje k tomu komentář: „Každý den volíte: generál, nebo básník? Generál nabízí zábavu a peníze – básník vnitřní krásu a štěstí nalezeného. Co se ve Vás usídlí, tím se stanete.“
   Karel Vysloužil se ve svých nejlepších básních řídí poznáním ze své básně Být. Nalézá pravá slova a neplýtvá jimi. Své nejlepší verše zato přetiskuje stále znovu. Není v tom autorská marnivost a hlavně není to marnost. Nejenže nevyčichly, ale platí stále víc, zní pořád naléhavěji. Tak třeba V časném ránu: „Neznal bych červánky / nad krajinou / kdybych nevyšel z města // to musíš vyjít ven // být jiným / jinou (...)“ Neboť: „sotva den vykročil / už aby ses chvěl / z oken civí přízraky / z děr lezou plivníci / a probouzejí úzkost.“
   Vysloužil je z básníků, kteří nám pomáhají vyjít ven nejenom z města, z prostoru, který „dobývá / kovový duch“, ale i z osamění, z úzkosti, strachu v nás.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]