Je rozhodně správné, když dobře napsaná diplomová práce nezůstane ležet jen v univerzitních archivech, ale třeba v přepracované a upravené podobě vyjde knižně a je tak přístupna širokému okruhu čtenářů. A je-li to dílo napsané čtivě, je zaručen i jeho úspěch. Tato »nej« se dají vztáhnout na práci Petra Koury PODPLUKOVNÍK JOSEF BALABÁN - Život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové z nakladatelství Rybka publishers v Praze (2003, 309 str.).
   Při její četbě jsem mnohokrát vzpomněl na Julia Fučíka, na jeho závěť, obsaženou v Reportáži. Na Fučíkovu výzvu »Nezapomeňte«. Možná, že odbojoví pracovníci Balabánova typu bývali opomíjeni neprávem. Jejich posmrtný osud byl poznamenán i značnou ztrátou dokumentace. Jak se z knihy dozvídáme, Balabánův odkaz je dosud připomínán jen letmo a vnějškově. To ale samozřejmě nesnižuje jeho přínos v boji proti fašismu.
   Autor knihy překlenul nesnáze dané mezerovitostí pramenů tím, že si pomáhal jistou analogií: doplňuje tak bílá místa k Balabánovu mládí, k jeho účasti v 1. světové válce, v legiích i k uplatnění po skončené válce. Není toho mnoho, co bylo možné najít. Vrchol života, též poznamenaný neúplností pramenů, spočívá však v odbojové činnosti. Balabán nepatřil k důstojníkům s nejvyšší armádní hodností, ale vytvořil spolu s Mašínem a Morávkem odbojovou skupinu Tři králové, což byla vlastně součást větší odbojové sítě Obrana národa. Dnes se musíme obdivovat odvaze a razantnosti jejích představitelů, protože vedle hrdinů bylo i mnoho kolaborantů a zrádců v samotné síti Obrany národa, a tak ti, co prováděli zpravodajské, organizátorské a jiné úkoly, museli vědět, co je čeká. Spektrum jejich ilegální činnosti bylo velmi široké a jak autor ukazuje, nemohli se zabývat jen praktickými úkoly, nýbrž museli mít na paměti také vztahy k velmocím protifašisticky orientovaným (zejména Velká Británie a SSSR). A také uvažovat o tom, co bude po skončené válce, neboť silně věřili v pád fašismu a v konečné vítězství. Snad dřívější zmínky (i legendy) o Josefu Balabánovi by nasvědčovaly, že tito lidé byli jednostranně orientováni na Velkou Británii, na prezidenta Edvarda Beneše a méně na SSSR. Autor si byl vědom, že některé záležitosti se již sotva podaří rozplést, ale oceňuje i jasnozřivost těchto důstojníků 1. republiky, zejména zmíněného Josefa Balabána, tíhnoucího také ke spolupráci se SSSR. Čekala ho smrt před popravčí četou.
   Ze všech zjištění v knize uvedených vyplývá, že domácí odboj proti fašismu neblaze poznamenávala také nedůvěra, což bylo ke škodě věci, zejména když rozpory panovaly již i mezi důstojníky a inteligencí soustředěnou v Petičním výboru Věrni zůstaneme.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]