Nejpříjemnější chvíle z celého dne: šumění horké sprchy a voňavá pěna na pokožce; krk, ramena, záda, ruce, prsa, břicho, nohy. Stát s přivřenýma očima a nechat se oblévat, obtékat, oblaskávat; slastně funět a rochnivě odfrkávat, ještě, ještě, ještě, bubnující záplava a hučící bojler, voda a plyn, voda a plyn, voda, plyn, vodaplynvodaplynnn - sprintující čísla na měřidlech a bující sumy na účtech, ještě, ještě, ještě; posledních deset vteřin v tryskající blaženosti, tři, dva, jedna a stop! Utrum. Zavíráme.
   Utáhla pečlivě kohoutky a vylezla z vany na vybledlou plastovou rohož. Obvyklá čvachtavá potopa a mračna mléčné páry; odkopnout mokré sandály a popadnout froté osušku - otočila se a spatřila samu sebe ve velkém zamlženém zrcadle. Matná bílá silueta. Nehybný bledý obrys na opocené, ojíněné ploše. Jakási přízračná bytost, jež se podobala duchovi. Zvedla paže jako křídla a plavně jimi zamávala.

* * *

   Konečně slunce! Konečně oteplení! Jas, vlahost, jarost a pučící zlatý déšť, však už taky bylo načase. Uklízet, rýt, sázet, hrabat, zalévat; maličký zelený ráječek kolem řadového domku na nejzazším předměstí, jeden keř forzýtie, jedna hrušeň, tři túje, dvě žardiniéry s maceškami, truhlíky s červenými muškáty a vzadu dvorek s šeříkem, švestkou a záhonem rajčat. Všechno při starém. Všechno, jako když ještě žili její rodiče.
   Někdy si před spaním snila v posteli o rozlehlé, sličné zahradě. O vlasatých loukách, vískaných toulavým větrem. O střapatém psím víně, pnoucím se po kamenných zdech. O něžných růžových sakurách a půvabném jezírku s lekníny. O kmitavých rudých rybkách a sametově hebkých kachničkách. O modrém pávu, který před deštěm varovně křičí na poplach a před setměním vylétá do koruny svalnatého buku. O oslíkovi, poníkovi a kudrnatých, chundelatých ovečkách. O třpytivých, orosených jitrech a dlouhých ohnivých soumracích - červánky chladnou, ptáci tichnou, kopce temnějí. A pak černý vesmír s bílými vatrami hvězd, zelené roje svatojánských mušek a potácivé tance nachmelených můr, chóry roztoužených žab a hudlání pominutých cvrčků. A měsíc! Vypraný měsíc v úplňku. Obrovský, tajemný a zářivý...

* * *

   Z ulice kovový rachot tramvají a ubíjející dunění aut, teprve květen, a vedro jako v tropech, všechna okna dokořán - při každém otevření dveří záclony v kanceláři hned divoce vyšlehnou a lačně chňapnou po proudícím vzduchu; z toho zatracenýho průvanu člověka akorát rozbolí palice!
   Statečně se usmála na své svěží, mladé kolegyně a rozepnula si u krku druhý knoflíček; usrknout minerálky a opět vymašírovat na chodbu: Paní Smrčková? Pojďte dál.
   Celý den vyvolávat jména podle seznamu a hrabat se ve složkách; celý den střídající se obličeje a ledový jas obrazovky; posaďte se, tak jak to s vámi vypadá, paní Smrčková, stále jste nic nenašla? Zaťukat na klávesnici a proletět řádky na monitoru, žádný flek, žádná facha, žádný džob, nula nula; takže se dostavte zase sedmadvacátého v sedm třicet, tady se mi podepište, na shledanou.
   Náraz průvanu a duté prásknutí; nával ohně jí projel tělem jako výron roztavené lávy; plamen, požár, bušení, pot - pětačtyřicítka na krku a hormony na ústupu; otřít si zvlhlý výstřih kapesníčkem a znovu křepce vyrázovat na chodbu, vždy štíhlá, výkonná a energická, vždy pilná jako včelička a zdravá jako řípa, velevzorná úřednice, jež to v tomhle podělaným blázinci hodlá doklepat až do penze, vrrr haf haf!
   Pan Holoubek! zavolala zvonivým hlasem a další nezaměstnaný za ní pokorně vkráčel do čísla tři sta třináct.

* * *

   Barák už nutně potřeboval opravit. Vymalovat všechny čtyři pokoje, nalakovat okenní rámy, položit nové parkety. A ta kuchyňská linka! A ta odrbaná koupelna! A ta dlažba! A ty schůdky! A ten plot! Úpadek, chátrání, pustnutí, práchnivění -
   Chtělo by to chlapa!
   Chtělo by to chlapa, říkala si čím dál častěji. Ochránce, investora, řemeslníka. Nějakého osamělého kutila s napapanou šrajtoflí. Nějakého utrápeného nešťastníka, co se druhým rokem po rozvodu rafá se svou bejvalkou ve společném kvartýru a neví, kam by zdrhl. Nějakého umučeného podnájemníka, který skučí v drahém kamrlíku u bručící bytné a už mu z toho hrabe v kebuli - pracovitý, poctivý mužský, jenž celkem slušně vydělává, ale ten ubohý půlmiliónek na vlastní garsonku stejně nenaškudlí ani za sto roků.
   Chtělo by to chlapa, říkala si čím dál častěji. Plat žebrácký, úspory vyrabované a nemovitost v rozkladu. A včera v noci opět zaslechla takový divný tápavý šramot. Nastražit uši a hmátnout pod postel - schovala si tam vzduchovku po nebožtíku tátovi, pěkně při ruce a pečlivě nabitou; v říjnu hnedka naproti zavraždili starou Brychtovou, podřízli ji a vykradli; taky žila sama.

* * *

   Ahoj, mami!
   Blanka jako vždy zavolala pozdě večer. Ne, teď nepřijede, musí se učit na zkoušky. Leč je v pohodě a má to pod kontrolou. A potom okamžitě druhého července frčí s otcem do Španělska, to bude super! A pak by si ještě s Liborem asi vyrazili pod stan, to bude taky super! A proto ji dřív jak v srpnu nelze čekat.
   Tak ahoj, mami, mám tě ráda, dobrou noc.
   Pokaždé na konci hovoru procítěně odhrká: mám tě ráda. Povinná věta z debilních amerických limonád, kde na sebe všichni absolutně serou.
   Dobrou noc, Blani, zachraptěla a položila telefon. Andulák Franta se otřásl v kleci pod ubrusem a rozespale zadrmolil:
   Dobrrrounocmilačkumlačkúúú.
   Jo, dlabe na nás, Frantíku, bydlí u fotra tři sta kiláků odtud a sedm dní v tejdnu studuje. A o prázdninách odrajzuje se svým zploditelem do Španělska. S tím prolhaným slizoušem. A s jeho kontem. A s jeho čubkou.
   Dobrou noc, miláčku.
   Už si zvykla. Být sama. Čumět na hovadiny v televizi a nahlas pindat s andulkou. Práce, nákupy, zahrada. Gruntovat, číst, štrikovat. Vánoce zjihle pročekat. Narozeniny slavit s kámoškou Božkou. A letní dovolené tupě proklímat - loudavé, dusné prázdno, kdy největší zážitek opět přinese výbuch bouřky. Oslnivá klikatá vzplanutí a táhlá, zlověstná hřmění. Bude stát u okna a pomalu odpočítávat vteřiny, jedna, dvě, tři.
   Dám si inzerát! zavrčela. Letos si dám inzerát.

* * *

   Časopis ASTARTÉ, magazín pro věci mezi nebem a zemí. Horoskopy, numerologie, léčitelství, zaříkávání, strašidla. A Seznamka dle znamení zvěrokruhu!
   Pohledná Ryba 45/169, rozvedená SŠ, již bez závazků, hledá sympatického přítele atd. Vyplnit formulář a odeslat na adresu redakce. Je začátek června, tudíž snad nejpozději za měsíc -
   Pohledná Ryba hledá sympatického přítele. Zn. Léto ve dvou.
   Schválně si vybrala magický týdeník ASTARTÉ! Žádné přízemnosti, žádné všednosti. A hlavně žádné čuňačiny z profláklých anoncí Pro něžné chvilky! Žádné sadomaso a šoustání pod krvavou peřinou. Žádní stoprocentně zdraví kanci s velkými vercajky a čistotné vemenaté blondýny s nenasytnými kundelinkami. Žádní finančně zajištění šedesátiletí dědci nabízející pomoc atraktivním dívkám do pětadvaceti. Ne, nic takového! Nýbrž - časopis ASTARTÉ!

* * *

   Bůhví co ji to napadlo!
   Sáhla na železnou rezervu do plechovky od jasmínového čaje a po letech sebeprznění se vydala ke kadeřnici. Nový střih a nová barva. A k tomu nový odstín rtěnky. A nový pudr. A řasenka. A lak na nehty. Zkrášlená k sežrání! Pačesy do zlatova a pysky do třešňova, však to taky stálo majlant; úplně jiná, šťabajzna, kost, kočka; pyšně se zakřenit a nasadit tmavé sluneční brýle, už dlouho se tak nebavila; vznášet se po rozpálených ulicích a sledovat JE zpoza černých skel: mužský, chlapi, samci, plešouni, seladoni, kapouni, páprdové. Trojnožci mezi čtyřicítkou a penzí - pozorovat JE, jak pochodují, kvaltují, bloumají, dřepí, mračí se, kecají, hulákají, zívají, smrkají. Rozvalují se v hospodských ohrádkách a venčí pejsky v parcích. Kymácejí se v nabitých tramvajích a ženou městem své cválající rachotiny. Nakupují, hulí, čtou, baští, chlastají, mobilují. Šťourají se v rypácích a drbou se v rozkrocích. Čučí vilně na baby. Vejrají, otáčejí se, pomlaskávají, syčí, hýkají.
   Tajně si JE prohlížela ze svého úkrytu a srdce jí vibrovalo stále splašeněji - byli strašliví!

* * *

   Ve schránce obálka s logem časopisu ASTARTÉ.
   Téměř s odporem ji otevřela: uvnitř složenka, kterou má neprodleně zaplatit, a stručné oznámení: Vážená paní, vážený pane, blablabla. Váš inzerát v rubrice Seznámení bude uveřejněn v 35. čísle. S přáním hodně štěstí Vaše ASTARTÉ.
   V 35. čísle? Mrkla na stůl, kde zrovna ležel nejčerstvější výtisk - numero 29. Takže výzva pohledné Ryby vyjde až za šest týdnů. A pak nejméně dvě neděle čekání, než jí pošlou odpovědi. Sečteno a podtrženo - dva měsíce! Září! Podzim! Léto v háji a dovolená v čudu. Kašlu na to! rozhodla se a úžasně se jí ulevilo, kašlu na to! Žádnej inzerát! Žádný pitomosti! Túdle!
   Jenomže o tři dny později náhle upadla dvířka u kuchyňské linky. A dalšího rána ruplo umyvadlo v koupelně. Chátrání, rozpad, pustnutí, práchnivění... Výstražné Signály! Varovná Znamení Osudu!
   Raději tu prokletou složenku zacvakala. Tolik prachů!

* * *

   Podobné sucho nepamatuje za celý život! Když jde po chodníku, prach jí ďábelsky víří kolem kotníků a pronásleduje ji na každém kroku, týdny a týdny ani jediná kapička deště! Každý večer jen kropí a postřikuje a zalévá, upachtěná Ryba na břehu písčité pouště. Gumová hadice se jankovitě škube v prstech a voda se syčivě propadá do žíznivé půdy, ledový prskající gejzír, potopa, příboj, záplava; a vzápětí se sama vrhá do koupelny pod sprchu, šumění vlahého přívalu a voňavá pěna na pokožce, nejpříjemnější chvíle z celého dusivého saharského zajetí.
   Než sebou plácne do pelíšku, obejde uvnitř zamčenou pevnost a důkladně zkontroluje zátarasy. Akorát nahoře v ložnici se odvažuje nechat pootevřené okno, už spává jenom v kalhotkách, bezbranně nahá a zbrocená potem, dobrou noc, miláčku. A obrátit se na břicho a naposledy hmátnout pod postel - je tam! Pěkně při ruce a pečlivě nabitá, pif paf! Usíná s nastraženýma ušima a představuje si svou nádhernou rajskou zahradu. Svou zelenou louku, růžové sakury, psí víno, jezírko s lekníny, chundelaté ovečky, sametové kachničky, modrého páva. Úplňkový měsíc nehybně leží v síti hvězd a zadumaně zírá do zurčící noci. Obrovský, skvrnitý a tajemný -

* * *

   Bůhví co ji to napadlo!
   Saténový bělostný župan empírového střihu. Skvostný jako roucho pro šťastnou nevěstu. A k tomu saténové bělostné spoďárky. Koketní trenýrečky pro skotačivou boxerku. A k tomu saténová bělostná podprsenka. Lesklá sexy šprndička pro dvě hebká jablíčka, ham! Vydrancovala celou svou železnou rezervu z plechovky od jasmínového čaje. Vlastně to měl být dárek pro Blanku k ukončení prvního ročníku, avšak zbláznila se a koupila dvě soupravy, jo, jednu sobě, kristepane, tolik peněz!
   Krásný modely, pochválila ji utrápená prodavačka a zabalila satén do stříbrné tašky s černým nápisem LA LUNA, krásný modely! - Pouze za třetinu původní ceny, jelikož butik LA LUNA právě definitivně zkrachoval; totální výprodej.

* * *

   Konečně volno! Dovolená, svoboda, lahoda, opojný klid!
   Ráno sladce chrupnit do deseti a večer znuděně přepínat bednu: kraviny, krváky, kokotiny; radši si v knihovně půjčila tři zamilované romány, tři salonní detektivky a obrázkovou bichli o zahradách. Povalovat se na divanu a mlsat čokoládové oplatky, stejně nikdy neztloustnu, viď, miláčku, ťuťuťu. Léto ve dvou: ona a mluvící andulák Franta. Kámoška Božka odharcovala s děckama na chatu a Blanča volala, že jí chybí zkouška, ale jinak super! Pod kontrolou! V pohodě!
   A to hrozný vedro! Pořád kropit a postřikovat a zalévat. Rostliny se zalykají v poskakujícím vodotrysku a krůpěje na listech se vzápětí vypařují, jako by je přešel hořákem. Město upražené na uhel a obloha zlověstně vymetená od obzoru k obzoru, šedivé zdi lapající po dechu. Občas mezi leklými domky prohučí auto a zvedne štiplavý, žhavý popel; zabušení kol a zachrčení motoru; a znovu němé, naléhavé ticho; ani křik ptáků, ani štěkot psů. Nekonečná, plíživá smrákání a poté sálavá, číhavá tma; dobrrrounocmilačkumlčkúúú -
   Dobrou noc, Frantíku.
   Usnula nad rozečtenou vraždou a po půlnoci ji probudilo třaskavé hromobití; burácivé řičení nebes a zákmity elektrických bičů; zhasnout rozsvícenou lampu a rozpřáhnout okno dokořán, vstříc úlevě, chladu, vláze, spáse! Vířící prach ji zaštípal do očí a jemňoučký písek zaskřípěl mezi zuby, ještě stále nepršelo; jen zuřivé svištění a fičení a praštění. Vítr nepříčetně rval hruškou a vztekle zmítal tújemi. Letící stíny a drnčící skla. Oslnivá klikatá vzplanutí a pádící ozvěny detonací - slabě, silně, ohlušivě, ničivě. Blíž a blíž. Jedna, dvě, tři.
   Stála u okna a pomalu odpočítávala vteřiny. Pomalu odpočítávala, jak daleko jsou ještě blesky a kdy dorazí až k ní.

* * *

   Dole ve vestibulu sáhodlouhá přešlapující fronta a chodby pracáku dosud zavalené čerstvými absolventy. Zanášet do počítače nová jména a vypisovat nové papíry, další, další, další; vy jste u nás poprvé? Posaďte se. Lejstra; podpory; přiznáno; nepřiznáno; vyřazeno; obraťte se na sociálku; ťuknout do klávesnice a proběhnout řádky na monitoru, žádný flek, žádná facha, žádný džob, nula nula; takže se dostavte zase sedmadvacátého srpna v deset patnáct; podpis a na shledanou.
   Záclony v kanceláři divoce vyšlehnou a dveře třísknou v průvanu, z ulice výhrůžné mručení vozů a podrážděný břinkot tramvají; frmol, pařák, špína, smrad, řev, smog, smetí, mour, saze. Vždycky, když odpoledne kráčí domů z rachoty, popílek jí ďábelsky víří kolem sandálů a pronásleduje ji na každém rohu, je jí pořád v patách, pořád a všude, jako by ji snad chtěl celou zasypat. Zavát. Pohltit. Pohřbít. Udusit.

* * *

   Šumění horké sprchy a voňavá pěna na pokožce, slastně funět a rochnivě odfrkávat, ještě, ještě, ještě.
   Utáhla kohoutky a vylezla z vany na vybledlou plastovou rohož; obvyklá čvachtavá potopa a mračna těžké páry. Vydřít tělo frotýrákem a pak promazat pleť řídkým mlékem, koupila si modrou lahvičku Nivey, protože už byla vysušenější než mumie. Nabrat emulzi do dlaně a krouživě masírovat. Hladit a vtírat, hladit a vtírat - cukla rukou.
   Cukla rukou.
   Něco. COSI.
   Cukla rukou a na propastnou sekundu nevěřícně strnula. Mrazivý, olověný úlek, který jí jediným švihnutím podrazil kolena, až se jí srdce zapotácelo v hrudi, ježišikriste! Cosi. NĚCO.
   Cuknout rukou a pak se roztřesenými prsty znovu opatrně dotknout onoho děsivého místa. A znovu. A znovu. A znovu.
   Bylo to tam. Takový malý hrášek. Takový tichý, nenápadný hrbolek. Zákeřný drobný uzlík, čekající v měkké, teplé tkáni.
   Bylo to tam. V jejím pravém prsu.

* * *

   Ahoj, mami. Vypadáš super, vážně.
   Blanka ji přišla navštívit do špitálu. Povzbudivé zubení a vyplašený pohled, jak ti je, mami? Balíček pamlsků a taška čistého prádla; jo, a tady máš Pond's na obličej. A detektivku. A vzala jsem i poštu ze schránky. Zkoušky? Buď klidná, hotový, v pohodě. A kdy tě pustěj domů, brzy? Ten bílej župan ti moc sekne, mami. Vážně, super.
   Satén, pravila dceři. Z butiku LA LUNA. Líbí se ti?

* * *

   Ležet na posteli a civět do knížky. Ležet. Civět. Spát. Omámená pacientka na vedlejším kavalci již zase chrápe jako dřevorubec. Za půl hodiny vstoupí sestra a zhasne světlo. Odložit brožuru a sáhnout po kelímku s krémem proti vráskám - teprve nyní se rozpomněla na svou korespondenci: tři papírky, jež bez přečtení šoupla mezi džusy, cukrlata a kapesníky -
   Srdečný pozdrav od sestřenice Mařky z dovolené na Vranově.
   Srdečný pozdrav od Janákových z dovolené v Chorvatsku.
   A větší obálka s logem časopisu ASTARTÉ -
   Nechápavé zamračení. ASTARTÉ? Ne, už ví. Už ví.
   Otupělá a vyčerpaná a schoulená do úpěnlivé netečnosti. Jiná žena. Jiná žena na nemocničním lůžku. Špičkou tužky unaveně roztrhává obálku a lhostejně z ní vytahuje další dva dopisy. Dva dopisy pro tu bývalou, zmizelou, odešlou. Pro tu úřednici, která vždy tak akurátně zkontroluje každé lejstro, než se je rozhodne zmačkat a vyhodit do odpadků. Otevřela první list -
   Vážená Lvice!
   A skoro ironický úškleb; omyl, faux pas. Poslali jí odpověď na cizí inzerát. Líbesbríf jakéhosi dvaasedmdesátiletého Berana s toporným, rovným rukopisem, Zn. Šťastný podzim. Sděloval jí, že je vdovec, 180 cm vysoký, zdravý, plnoštíhlý, nekuřák. Žije na samotě v opraveném roubeném stavení, odkud je pohádkový výhled na okolní zalesněné kopce. Věnuje se zahradničení a chovu domácího zvířectva. Pěstuje gladioly, tulipány a růže a vloni si vybudoval jezírko s lekníny a nasadil si tam zlaté líny. Dále má čuvače, dvě kočky, pět karolínských kachniček, slepice, králíky, párek páva korunkatého a k tomu dvě ovečky, jež mu spásají louky kolem chalupy. Doufá, že mu vážená Lvice laskavě odpoví na níže uvedenou adresu a těší se na brzké osobní shledání.
   Otevřela druhý list. Písmo z počítače a v záhlaví barevný natištěný snímek obtloustlého, zasmušilého mladíka s vyholenou hranatou lebkou.
   Milá pohledná Rybo!
   Oznamoval jí, že je mu čtyřiadvacet, leč zajímají ho výhradně zralé a zkušené dámy. Sex s mladýma holkama ho nudí, poněvadž jsou ještě příliš hloupé, a z toho důvodu touží po vášnivém vztahu s temperamentní starší partnerkou. Často si před usnutím představuje jejich setkání - nedočkavě u ní zazvoní, avšak ona je právě pod sprchou. Chvátá mu vstříc v bílém saténovém župánku, který si narychlo navlékla na mokré, rozpálené tělo. Vzrušuje ho to až k zalknutí. Strhává z ní župánek a potom se oba v objetí dopotácejí do koupelny a milují se pod šumící sprchou. Voňavá pěna stéká po jejích hladkých, plných, vztyčených ňadrech a on svými rty nenasytně lapá její rozkošné ztvrdlé třešinkové bradavky -

* * *

   Vystoupila ze sanitky a odemkla branku. Bez překvapení přelétla očima vyprahlou, zničenou zahrádku. Zašedlá forzýtie, slaměný trávník, uschlé macešky, skomírající muškáty. Zežloutlá, olysalá hrušeň a spadané, hnijící plody. Začátek října; podzim, vítr, čmoud a hořký pach hořícího listí. Projít zapopelenou cestičkou a vsunout klíč do dveří - opatrně za sebou zaklapla, jako by se bála, že někoho vyruší. Předsíň. Obývák. Kuchyně. Ložnice. Blančin pokoj. Světnička pro hosty. Všechno tak vyrudlé a omšelé. Pravěké a zaprášené. Musí vyvětrat. Rozestlat. Vybalit si věci... Odpoledne přinese Božka Frantíka a nakoupí jí. Musí se převléknout. Musí se umýt. Musí se opláchnout. Aspoň trochu. Musí -
   Vybrala z almary čistou flanelovou noční košili a vydala se do koupelny. Zapálit plyn. Odvrátit zrak. Shodit šaty. Nezavadit o fáč. Úkony prováděné pohmatu a zcela nevidomě. A pak prudce roztočit kohoutky a pustit horkou vodu. Co nejsilněji, co nejlítěji, co nejzběsileji. Na doraz! Na plné pecky! Aby vřelá pára vybuchla jako dýmovnice a během několika vteřin přemohla to kruté, lesklé zrcadlo. Aby je opotila, ojínila a oslepila - a ona v něm nemohla zahlédnout víc než svou matnou bílou siluetu. Nejasný, bledý obrys, který bude vypadat stejně jako dřív. Jako kdysi. Jako předtím.
   A až se kouřová clona opět rozplyne a čistá plocha znovu odrazí její podobu, bude už dávno oblečená. Bezpečně zahalená ve flanelové noční košili. Spolehlivě ukrytá a schovaná, takže nikdo nic nespatří. Nikdo neuvidí tu mrtvou prázdnotu.
   Pustý kráter v sinalé měsíční krajině.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]