Knihkupci si stěžují, že vychází málo knih pro děti předpubertálního a pubertálního věku. Pokud tato věková kategorie vůbec něco čte, je většinou nucena sáhnout po klasickém dobrodružném žánru nebo po literatuře pro dospělé. A, žel, speciálně pro děvčata a ženy existuje i hrubý brak (třeba jen typu sešitových vydání Harlekýna), díky jemuž je, zdá se, pod chlapskou důstojnost dorostence přečíst si něco adresovaného děvčatům. Zřejmě tu někde kotví také pozdější averze některých mužů vůči ženské literatuře s předpojatým očekáváním sentimentality, která se z pohledu literárních kritiků jeví jako jed horší než směle prokvétající cynismus, morbidnost, brutalita. Ale ve věku dospívání, než se člověk smíří sám se sebou i okolním světem, má specifické problémy, které by mu měl pomoci překlenout spisovatel, schopný porozumět mladé duši. A taková, se vzácným darem stejně dostatečně chápat děvčata i chlapce, je spisovatelka Paula Sabolová. Nevěřím, že by si její nedávno vydaný příběh s dívčí hrdinkou Drahý Andrej nebo úplně novou prózu ŽABÍ KVĚT vděčně nepřečetl také dospívající mládenec, kterého si autorka v dětství získala například výborně vykresleným hokejovým prostředím v »chlapecké« próze Trenér se zítra žení. (Žabí květ - slovenský lokální výraz pro záružlie močiarne, což je v češtině blatouch bahenní).
   Vítej na světě, Žabí květe! chce se mi zvolat, protože, jak vím, kniha měla těžký a zdlouhavý vydavatelský porod a proto ať čtenáře nemýlí, že i když vyšla v těchto dnech, v tiráži má uveden rok vydání 2004. Také v tomto příběhu je hlavní hrdinkou a vypravěčkou patnáctiletá dívka s přezdívkou Žabec, ale to, co zažije přes prázdniny, lehce potrefí i nejednoho mládence v jejím věku a bude neméně bezradný jako ona. Také na lásku, která se tam slibně začíná, musí být dva a Paula Sabolová se brilantně vžívá do citového světa obou. Příběh se odvíjí prostřednictvím vnitřního monologu, ve kterém ta bystrá, vnímavá, originální bytost v epizodické zkratkovosti prozrazuje vše, co má v sobě »nažité«, včetně důležitého vztahu ke své, pravdaže, trošku jiné (všechny mladé lidi přece nelze cpát do jednoho pytle) nejlepší kamarádce. Podstatné je však její objevné pronikání do komplikovaných vztahů dospěláků.
   Žabec už není dítě, neopijí ji rohlíkem. Na svou matku, jejího nového partnera i na otce, kterého donedávna obdivovala, se dívá kriticky, ale ne natolik dostatečně pravdivě, aby se v nich ještě nemohla zklamat. S trpkostí nesla, když se otec s její matkou (a tím i s ní) rozvedl a ještě ne zcela usmířená s touto křivdou přijíždí na prázdniny do jeho nového domova. I přes prvotní nevraživost se však brzy sblíží s jeho druhou manželkou, »macechou« Šurou, čekající dítě. Překvapena zjistí, že také k ní se otec chová stejně jako předtím k její matce. A když odhalí jeho další »rafinovanou« nevěru, znechuceně vezme nohy na ramena a loučí se také se svou prázdninovou láskou.
   Dívkovskorománový happyend se tedy nekoná. Ale díky autorčinu laskavě smířlivému pohledu na svět a mladistvému smyslu pro humorné stránky vážných věcí se i bolavé součásti našeho života stávají nesentimentálně »normálními« a stravitelnými pro mládež. A to je rozhodně obdivuhodný rys literárního mistrovství Pauly Sabolové.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]