Básně z knihy Karla Sýse Vzducholoď v parku, která vychází k 100. výročí narození Kamila Lhotáka

   KAREL SÝS
   Nový věk
   Cíl
   je jen metál
   zavěšený na zádech
   chvátajících chvil
   A přece
   díky že jsem žil
   že jsem se přiblížil

   
   V zemi nikoho
   Jsem ničí
   jak výboj slavičí
   mezi póly oblaku a hroudy

   Jsem v peci sil
   kterou roztopil
   zlý a prázdný rukáv čísi

   
   Snídaně v trávě
   Anička si lehla do trávy
   a jí
   Ani v ráji se tak nemají

   Cvrčci cvrkají a stroje tiše předou
   Jsme tu mezi přírodou a vědou

   Letka vypečených holoubátek
   letí do úst - ozubených vrátek

   Slunce žhne Je požehnaný den
   A k srdci stoupá sladká povodeň

   
   Anzani
   Obrnit se jenom plaňkami
   a režným plátnem
   Vzlétnout
   a zabít se
   pro jednu chybu
   ve snu jistého italského hraběte

   Je mi to strašně povědomé

   
   Čtvrtý rozměr
   Když jsme vyběhli ze skleníku
   byl už aeroplán pryč
   Ale žluté semeno jeho trupu
   zapadlo hluboko do půdy našich zorniček

   Jizvu získanou v dětství
   nevyhladí ani žehlička stáří

   A tak když předek mého letadla
   byl už v Zítra
   a já ještě v Dnes
   začal jsem se těšit že znovu uvidím
   ten dávný a milovaný výjev
   a s rozkoší jsem se ztrácel...
   (Ze zápisníku pilota
   zmizelého v Bermudském trojúhelníku)

   
   Nedělní splín
    „Pusťte vše!“
   (Staré zvolání)

   Polední vedro pere mozky
   klouby jako dna ti žere nečinnost
   Povinnost rve padák touhy z ramen
   marně trháš se a křičíš: dost!

   Sklapni čas do krabičky na zápěstí
   pak ji rozdupej a na prach rozetři
   Nebuď už soustem pro čelist Chci a Musím
   zruš tu rozepři!

   Nafoukni tedy záložní balón ducha
   a nech v něm usednout alespoň dítěti
   Uvidíš světy polární čapky smekat -
   slyš vodík zpívati a sladce syčeti

   
   Báječný muž na Rogallově křídle
   Neseš si své křídlo na ramenou
   Cestou pomůže ti Vašek Šimon Jirka
   a ještě nahoře ti setře pot
   Veronika v pohorkách a ve větrovce
   Ale potom jsi už sám
   zavěšen na sladké hrazdě vzduchu
   a nevěříš že mohou existovat
   nenávist a rozdrcené kosti
   pasti železa a studně plné těl
   Myslíš že jsi všemu uletěl
   než dole sklapne lstivá náruč trávy

   
   Vzducholoď v parku
   Tahle báseň by mi měla vynést
   pět tisíc korun
   které jsem dal Kamilu Lhotákovi
   za stejnojmenný obraz
   Byl popraskaný už když jsem ho kupoval
   a dodnes nepřestal pracovat
   na své zkáze
   Každý večer mu na čele naběhne žíla
   a ráno praskne a na dno rámu spadne
   uschlý chroust
   Loupe se a opadává
   jako mé sny a jejich zašlé lesky
   jež kdosi odrazil
   od příliš šťavnaté a nevyzrálé desky

   
   Splín a ideál
   Každý rok sis sem chodil pro báseň
   a báseň vždycky spustila
   jak dobře natažená a udržovaná zbraň
   Dával sis tu schůzky s Kamilem Lhotákem
   dříve než jsi vůbec zjistil
   že je to bytost ze smrtelného masa
   První dopis Františka Hrubína ti tu zteřel v dlani
   jako starý nemocný list
   Nosils ho v kapse s růžovým dopisem první lásky
   mezi dvěma papíry přeskakoval Eliášův oheň

   Letos poprvé se báseň neozvala
   pokud nepovažuješ za báseň tato zmatená slova
   záchranný pás hozený do prázdna

   Ale na chvilku se ti přece zazdá
   že sem stále patříš
   a žes to dosud nevzdal

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]