JAN DOČEKAL, historik umění, výtvarník, publicista

   Má literatura ještě dnes nějakou váhu ve společnosti?
   Jistě má. Nějakou. Jakousi malou. Ale je to váha. Avšak kdyby i ona zmizela, nastala by doba čiré blazeovanosti nebo, ještě hůř, nihilismu. Asi by to nebylo nastálo, ale jistě na padesát sedmdesát let. Málokdo z teď živých by se dočkal změny. Kdyby o ni stál.

   Existuje u nás svoboda slova?
   Je dána základním zákonem - ústavou. Je pro každého, o tom není sporu. Jen, jako vždy v dějinách, svobodně vyslovené (napsané) slovo druhého je slyšeno (čteno) s jiným chtěním než slovo prvního, přičemž prvním zpravidla bývá paralelní chodec nebo přímo souvěrec názorů většiny, kdežto mínění druhého je menšinové či dokonce individuální.

   Potřebuje spisovatel občanskou svobodu?
   Především potřebuje svobodu svého nitra. Potřebuje zapudit, ba definitivně zrušit sebetázání: "Když to napíšu, jak to bude přijato? Co řeknu, až se mě zeptají, co jsem tím chtěl povědět a proč?" Tímto vším nechť je zkoumána občanská svoboda spisovatelova, a též čtenářova a kritikova, až poté, kdy dílo přijde na pulty knihkupců.

   Vaše životní krédo:
   Kritik nemůže radit. Jestli umělci něco nesnášejí, jsou to rady, jak by to měli dělat. Kritik musí soudit. I když to dokáže bez podjatosti, se zápalem hledače "pravého umění" a s láskou k němu, soudí. Proto je mým krédem radost, žel nedosažitelná, již by mně přinesl mimovolný zánik všech odvozených kritických soudů. Všechna umělecká díla byla by pak přirozeně, silami přírody, ve výšinách nebeských čeřena povětřím světové kulturnosti, málo dobrá by padala k zemi a tlela v živnou půdu, z níž by se rodila díla nová...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]