Gustav Mahler a Jihlava v archivních dokumentech
V historii je mnoho osobností, které je třeba často připomínat. To proto, že důležitost toho, co udělaly, trvá a často má ještě větší hloubku. Takovou osobností je světově proslulý skladatel a dirigent Gustav Mahler.
Narodil se 7. července 1860 v Kalištích u Humpolce (byl druhým z dvanácti dětí; sedm zemřelo v útlém věku), týž rok se rodina přestěhovala do Jihlavy, kde pozdější znamenitý umělec prožil patnáct dětských let, a kde desetiletý, v roce 1870, uskutečnil první veřejné vystoupení. Jihlava si vloni v říjnu obě tato výročí s patřičnou okázalostí připomenula.
Gustav Mahler se stal kultovním skladatelem 20. století. Nemalou měrou k tomu přispěl, jak soudí náš přední hudební kritik Miroslav Srnka, všeobecně rozšířený omyl. Traduje se totiž, že v Mahlerově díle se poprvé objevují rozličné inspirace banálními hudebními motivy ze skladatelova okolí. To je od pravdy hodně vzdálené. Podobné všední hudební podněty již před Mahlerem uplatnili R. Schumann, F. Liszt, A. Bruckner a jiní. Mahler však přišel nově s něčím docela jiným, s odlišným významovým užitím těchto hudebních všedností. Jiní v nich velebí čirý pramen lidovosti, Mahlerovi posloužily jako mocný subjektivní prostředek k hudebnímu zobrazení vzpomínek, teskné touhy i hluboké tragiky.
Četnými vykladači je Mahlerovi připisováno zvěstovatelství blížícího se holocaustu. Je to však pouhá konstrukce. V Mahlerově díle k takovému závěru neexistuje žádná opora. Skladatel vyjadřuje, především v písních, výlučně tragédii jedince, zatímco pro lidstvo má proroctví naplněné optimismem, když se zabývá, zejména v Symfoniích č. 2 a č. 8, tématem vzkříšení a vykoupení.
V letošním kulturním kalendáři nacházíme další podnět k připomínce Mahlerova života a díla. 18. května uplyne 90 let od jeho úmrtí. V dubnu 1911 se na smrt nemocný Mahler vrátil z Ameriky, kde čtyřicet měsíců dirigoval v newyorské Metropolitní opeře a v Newyorské filharmonii, do Evropy. V sanatoriu Neuilly nedaleko Paříže podstoupil neúspěšnou léčbu těžce nemocného srdce. V beznadějné situaci jej na přání manželky Almy Mahlerové převezli 12. května do Vídně, kde po šesti dnech zemřel. Je pochován v Grinzingu. Na náhrobku je jen jeho jméno, nic víc. Tak si to přál. Před smrtí prý řekl: "Kdo mne bude hledat, ví, kdo jsem byl, a ostatní to nepotřebují vědět."
Vraťme se však ještě k loňským mahlerovským výročím. K nim se váže publikace s titulem Počátek cesty a s podtitulem Gustav Mahler a Jihlava v archivních dokumentech (170 stran, formát 220 x 320 mm). Vydaly ji Okresní úřad Jihlava a Státní okresní archiv v Jihlavě, autory textů jsou Vlastimil Svěrák, Renata Pisková, Helena Nedbalová a Petr Dvořák. Je to pozoruhodné, ojedinělé dokumentační dílo, vytvořené s odborným nadšením a jistě i s prožitkem zvláštní radosti plynoucí z přesnosti a dokonalosti. Hudební historikové, muzikologové, ale i laičtí zájemci o životní dráhu Gustava Mahlera sáhnou po něm s nadšením.
Vlastimil Svěrák v úvodu píše, že těžiště publikace spočívá v reprodukci písemných dokumentů vztahujících se k osobě Gustava Mahlera a k jeho rodině, které jsou uloženy ve fondech Státního okresního archivu v Jihlavě. Archiválie jsou rozdělené do tří tematických oblastí - Rodina, Studentská léta, Návraty. Zřejmě nejcennější z uvedených dokumentů jsou školní písemnosti. Prozrazují, že Mahler měl ve všech osmi gymnazijních ročnících bídný prospěch, čtyřek "jako máků", sem tam i nedostatečnou. V červenci 1877, den před sedmnáctými narozeninami, musel odstoupit od maturitní zkoušky, složil ji až v náhradním termínu po prázdninách. O příštím hudebním géniovi světové velikosti čísla školní klasifikační stupnice neříkají zhola nic...
Autor: Jan Dočekal
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)