Možná již někdo na vlastní uši uslyšel obyčejné, ale reálné přirovnání: „Ten řve jako postřelená svině v kukuřici!“ Myšleno tím bylo všelijaké nadávání. Tedy i na právě ze schránky vytaženou složenku k uhrazení nájmu. Ale někdo jiný si zase zařval, když na zahradě šlápnul na hrábě a musel si pak na čele zamačkávat bouli. Řev bývá prostě různý.
   Nedávno byl slyšet jakýsi řev z úst prezidenta České lékařské komory, vyzývající lékaře k emigraci. Prezidentův letitý a rovněž ukřičený kolega, nyní dosluhující ministr zdravotnictví, zase v počátcích 90. let minulého století z televizní obrazovky hlásal cosi o nedostatku peněz. Zatím ještě nevyzýval k odchodu za hranice, ale hledal spíše cestu z ordinace na politický post. Při své tehdejší řeči byl oděn v sáčku za nějakou tu tisícovku, ale možná bylo zapůjčené z televizní rekvizitárny. Kdo v životě opravdu poznal chudobu, nic o ní do světa nevykřikuje.
   Jeden z nejslavnějších starověkých lékařů Hippokrates sepsal etické požadavky na chování lékařů, tzv. Hippokratovu přísahu, z níž byl odvozen dnešní závěrečný slib absolventů lékařských fakult. Řecký lékař a filosof Hippokrates (460–380 př. n. l.) ve svém slibu obětavosti vybízel k časově neomezené povinnosti pomáhat nemocným. Takže za pár šupů se vystudovalo a teď vypadněte i s Hippokratovou přísahou vydělávat jinam!
   Popotáhnu oponu času do klukovských let, když se k nám do světničky, kde se svítilo čtyřicetivoltovou žárovkou, musel už opravdu nutně dostavit lékař. Babička o žárovce stejně tvrdila, že je to šedesátka… Doktor překročil několik lavic, přistoupil ke kanapi a konal. Vypsal také recept, a aby využil návštěvu, podíval se mi na zuby, do krku a i jinak prohlédl. Prostě jen tak. Poptal se po zdraví ostatních, pochválil mořskou cibuli v květináči na jediném okně cimry a poradil, jak ji ještě lépe využívat. Lékař měl na sobě kabát, na němž si můj otec, krejčovský dělník, povšiml ošoupaných a odřených kapes a pronesl větu: „Pane doktore, nechte mi tu ten kabát a já vám ho zítra donesu do ordinace!” Otec po odchodu doktora okamžitě usedl, celý kabát rozpáral, a - jak krejčí říkávali – obrátil ho. Pracoval i v noci, aby splnil svůj slib a kabát jako nový následující den odnesl lékaři. Svědomí a čest krejčíka a lékaře měly kdysi větší váhu.
   Úvodní zmínka o postřelené svini v kukuřici nebyla příliš od věci. Svět je nemocný čím dál víc a vzdělaní lidé by se měli snažit objevit alespoň chvilku působící lék na nešvary okolo nás. Vím, slovo nešvar je až příliš plytké, ale řev z úst vzdělaných lidí jako by se už stal trvalou normou.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)