Podle vžitých právních norem prezident republiky jako hlava státu nepotřebuje advokáta. Ale jako občan této země já sám mohu vyslovit otevřeně svůj názor na negativní deviace, o nichž promluvil nově zvolený prezident v přímé volbě při své inauguraci ve Vladislavském sále Pražského hradu.
   Jeho projev mi byl sympatický a přijal jsem ho s porozuměním; přemýšlím o něm dodnes. Snažím se vnímat i jeho prismata - existenci mafie, rozvíjející se neonacismus, roli převážné části českých médií při vymývání mozků.
   Pokud jde o mafii, nejsem policista a nejsem ani právník, ale setkávám se s její rolí po celých posledních třiadvacet let. S jejími kořeny už v dávné minulosti. Vytvořili a formovali ji lidé intelektuálně vybavení informacemi a ochotní svléci stará a obléci zbrusu nová saka.
   Stačil podnět - třeba když velmi významní politici minulého režimu dali impuls, že okamžitě po 17. listopadu 1989 korporativně vystupují z Komunistické strany Československa, a byli ochotni jí přisoudit přívlastek zločinecká.
   Na počátku, dobře si vzpomínám, byli Marián Čalfa, Vladimír Dlouhý a desítky dalších. Ve Znojmě na Václavském náměstí aktivisté zřídili dokonce kontejner na odhozené „rudé knížky“ - a bylo jich tam najednou bezpočet. Tito lidé, když se zbavili své minulosti, vytvořili ve své většině rudé bratrstvo, s jehož důsledky se potkáváme stále a budeme sklízet jejich plody ještě hodně dlouho.
   Toto bratrstvo je pevné a má hluboké kořeny.
   Pokud jde o druhý článek, jak jej vyslovil prezident Miloš Zeman, když vzpomněl mezi negativními deviacemi neonacismus, chápu jej trochu jinak než jiní. Tento neonacismus nemá pouze podobu nacistických bojůvek, podobu vyřvávajících a hajlujících skupin s hesly proti Židům, proti Cikánům a samozřejmě i proti komunistům, bojůvek přivolávajících na tyto skupiny (v právním státě!) bič, karabáč a plyn.
   Tento novodobý neonacismus silně proniká do duchovní sféry, přemalovává českou i evropskou historii a z poražených činí vítěze. Silně se projevuje svým prolínáním do česko-německé historie v letech po druhé světové válce. Souzní s duchovním odkazem, že jedinými zločiny byly zločiny Čechů na Němcích. Viníky, sice opožděně, kdyby to bylo možné, by bylo třeba pohnat svinským krokem před Haagský tribunál a soudit je za zločiny. Třeba prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše! Ale i armádního generála Ludvíka Svobodu a armádního generála Karla Klapálka, za to že přinesli svobodu „na bodácích komunismu“.
   Janu Masarykovi, Winstonu Churchillovi (nikoliv však J. V. Stalinovi) budiž zatím ještě odpuštěno! Ale jenom prozatím, bez trvalé záruky.
   Apologeti neonacismu jsou nesmírně nevzdělaní, nevědí, že skutečným autorem vystěhování Němců z okupovaných území byl sám velký Winston už v roce 1943!
   Neonacismus má svá chapadla ve všech sférách českého i evropského společenského života. Ti, kdož volali od roku 1938 na českých náměstích, že Velkoněmecká říše v čele s Adolfem Hitlerem a u nás i s Konradem Henleinem je jejich vlastí a touží jít z ČSR domů, připomínají nejhlasitěji poválečný odsun Němců z naší vlasti.
   To je přece také vyhrocený neonacismus!
   Jenom naivní, zaslepený český občan může tvrdit, že u nás v posledním dvacetiletí nedocházelo a dosud nedochází k „vymývání mozků“. Na něm se však nepodílejí jenom prodaná (většinou do Německa) domácí média. Neocenitelnými zásluhami jsou ověnčena i česká nakladatelství se svou, zejména přeloženou literaturou faktu, ale i dramatická tvorba, muzejnictví, školy, zejména na základním stupni. Stejně jako vytvořená státní instituce Ústav pro studium totalitních režimů, jinak Orwellův institut se svou „Farmou zvířat“.
   Jsem jeden z řady těch, kdo by se tímto prezidentovým zařazením médií do kategorie negativní deviace vedle mafie a neonacismu mohl cítit dotčen, ale dotčen se necítím. Myslím, že nový prezident vyjádřil mínění milionů občanů České republiky. Proto sklidil potlesk těch, které jsme si zvolili ve svobodných volbách. Nebo těch, kteří na tento slavnostní akt byli pozváni. Být ve Vladislavském sále, určitě bych tleskal také!
   A jsem konečně i rád, že už dávno nejsem ani členem těch profesních spolků a organizací, které se cítí slovy prezidenta, jakožto novináři, dotčeni! Jejich monolitnost se stejně jednou rozplyne jako obyčejná pára nad hrncem.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)