»Domnívám se, že takové články Josefa Hellera straně jen škodí,« napsal v Haló novinách 25. 7. Alois Havrda z Čáslavi. Domníváme se, že straně nemůže uškodit žádný článek, ale naopak by rozhodně mohla uškodit nechuť nebo neschopnost vyslechnout názor druhého a pak polemizovat, diskutovat a nalézt (nebo také nenalézt) společné řešení. Proto dnes otiskujeme dva rozdílné názory s tím, že případná další diskuse by se již měla vést jinde.


   (Úvaha a názor sympatizanta KSČM)
   
   Na české levici zazářila hvězda staronové naděje na uspořádání lidské společnosti. V této tropické okurkové sezóně skoroanarchicko-bakuninovskou bombu odpálil v sobotu 14. 7. 2007 v Halo novinách (od 1. července 2007 s nadtitulem: »český levicový deník«) Josef Heller svým článkem Znovu nad modelem socialismu a přidal ještě notný dodatek v Obrysu-Kmeni (č. 27) s názvem Nepochopit minulost znamená prohrát budoucnost.
   Pierre-Joseph Proudhon, anarchističtí zástupci pařížské Komuny z roku 1871, Michail Bakunin, Petr Kropotkin, George Orwell, Egon Ervin Kisch, Buenoventura Durruti, Nestor Machno a dokonce Lev Nikolajevič Tolstoj, i všichni ostatní anarchisticky smýšlející a konající filozofové, revolucionáři a hlavně tvůrci a uskutečňovatelé samosprávných společenství v lidských dějinách by měli nesmírnou radost, pokud by mohli posmrtně číst řádky Josefa Hellera.
   V těchto článcích Josef Heller nepřímo uznal, že v ideovém sporu mezi Karlem Marxem a Michailem Bakuninem v 60. a 70. letech 19. století měl Bakunin principiálně reálnější názor, když zavrhl jako řešení uspořádání lidské společnosti etatický (státní) model socialismu navržený Marxem. Jak známo, uvedený model Marxův byl po roce 1917 realizován jako »kasárenský komunismus«, resp. stalinský »socialismus« se »státním vlastnictvím« výrobních prostředků. Heller dokazuje, že ve skutečnosti bylo vlastnictví výrobních prostředků v rukách třídy, která měla název nomenklatura. A dodávám: nejen výrobní prostředky, ale i celá tzv. nadstavba, tj. kultura, umění, média atd. A navíc víme ještě, že po rozpadu tzv. socialistické světové soustavy stalinského typu to byla právě tato nomenklaturní třída, která se po roce 1989 v hojném počtu zúčastnila rozkradení majetku celého lidu (u nás majetku ČSSR) .
   Reminiscence na dobu vlády nomenklatury, dle mého názoru, bohužel setrvávají u dost značné části členské základny KSČM i některých sympatizantů. U těch upřímných je to snad dáno tím, že neprovedli do důsledků sebezpytování, nedostali se k hlubokému studiu rozmanité levicové literatury (filozofie, historie, umění, literatury atd.) a hlavně nevyhodnotili dost důkladně boje, probíhající od 90. let proti globalizovanému kapitalismu a za ekologii planety, a především nositele těchto bojů: antiglobalistická hnutí, anarchisty, zapatisty, sympatizanty názorů Noama Chomského atd. Od koho se máme učit, když ne od těch, kteří trvale nasazují svou svobodu i životy za sociální pokrok lidstva a zdraví této planety?
   Byli to právě anarchisté, kdo zastávali a zastávají názor, že to budou autonomní jedinci, kteří se z vlastní vůle a svobodně spojí v různých profesních odvětvích, odborech, družstvech a zájmových sdruženích atd. k vytvoření samosprávného ovládání výrobních prostředků. Výrobní prostředky budou patřit VŠEM sdruženým svobodným lidem, tím tedy i politická moc a zisk z výroby VŠEM! I Heller to brilantně dokázal v obou článcích. Vyzdvihl a navrhl jako řešení pro nový model socialismu takovou společnost, která řídí a spravuje své výrobní prostředky hlavně samosprávně, tj. každý jedinec je jak vlastníkem, tak i přijímatelem zisku z výroby. Obdobně jak tomu bylo při pokusech pařížské Komuny r. 1871, anarcho-odborářů za španělské občanské války, nebo machnovců na Ukrajině v roce 1918 (»svobodné komuny« nebo »sověty svobodné práce«).
   Dále by měl nový model socialismu ochránit ekologicky planetu - Zemi. Bez spojeného úsilí celého lidstva, vzájemné pomoci v každé oblasti lidské činnosti, může dojít k zániku všeho živého na zemi. Vytvoření a spolupráce samosprávních výrobních seskupení na celé planetě by mohlo vyřešit i tento problém.
   Ukazuje se, že jak ve výrobní činnosti, tak i při ochranné ekologii má nesmírný význam Petrem Kropotkinem zdůrazněný morální princip vzájemné pomoci (common aid).
   Ale i v politické části jsou názory Josefa Hellera velmi blízké názorům stoupenců Petra Kropotkina: ani globální kapitalismus, ani stalinský státně-kasárenský socialismus! Ale socialistické samosprávné zaměstnanecké vlastnictví.
   Chápu, že ztotožnit se s názorem Josefa Hellera, tajemníka rady teoreticko-analytického pracoviště ÚV KSČM, nebude pro některé bývalé členy KSČ, a nyní členy KSČM, jednoduché, nemluvě již o ztrávení tohoto »chlupatého a bodajícího knedlíku«. I mně trvalo řadu let studium tohoto problému a sebezpytování, než jsem dospěl k názorům plně shodným s názory Josefa Hellera.
   Závěrem, a pro podporu mého názoru, bych citoval Nestora Machna: »Povaha člověka je anarchistická, že je proti všemu, co se snaží ho uvěznit«.
   .

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]