Někteří recenzenti mívají zlozvyk připojovat ve svých článcích vcelku příznivých na konec pár poznámek osvědčujících jejich kritičnost. Protože se poslední slova považují za zvlášť závažná, citlivějšího autora, který očekával právem uznání, zle se dotkne kritičtější slovíčko právě v závěru, roztrpčí ho, otráví a zkazí mu den a někdy i víc. Nemyslím, že Antonín Kachlík je takováto netýkavka, ale má jediná vážnější kritická připomínka se týká názvu jeho knihy NEPOVEDENÉ LÁSKY aneb MÉ ZAKÁZANÉ SCÉNÁŘE (nakladatelství Futura Praha a MVD Čechtice, 2009; 240 s. + 16 s. fotografií), výhradou začnu, ať ji mám s krku. První část vystihuje, o co v knize jde, zato druhá věcně nesedí a navíc staví dílo vedle spisby, prezentující se, skutečné hodnoty postrádajíc, jako vzácné zakázané ovoce. Ze čtyř povídek se jako film nerealizovala vinou přímého politického tlaku jen první; o druhou se pouze neprojevil „žádný dramaturgický zájem“, na natáčení dalších dvou v cizině nebyly peníze (u jedné byl navíc i strach před dlouhými prsty mafie). Pokud se tohle dá vydávat za zákaz, pak mám zakázáno tedy zajet si do jakkoli vzdálenější země, když na to prostě nemám.
   Čtveřice Kachlíkových příběhů nemá vůbec zapotřebí těžit z přitažlivosti zakázaného ovoce: působí hodnověrně, je vyprávěna poutavě, vidí do lidí, doby, mystéria milostných tužeb, listí a klamů, hrůz i směšností lásky, která ráda riskuje a překračuje hranice, ve všech čtyřech příbězích i postupně stále méně prostupné hranice dvou světů, dvojího pojetí života i lásky. Všechny povídky jsou pojmenovány výmluvnými dívčími jmény Peggy, René, Andrea, Ivanka, jmény žen, po nichž vypravěč František zatoužil nebo které už celý život obdivoval. Názvy příběhů napovídají beletristické portréty dívek a žen, leč zdání klame. Portrétní studií je vlastně jen Andrea; Ivanka a Peggy jsou dvojportréty vždy ženy a vypravěče; a v René, povídce s holkou čítankově zhýčkanou, proradnou a zlou jde především o vypravěčův autoportrét a trpký příspěvek k důkazu o tom, jak láska dokáže „zdemolovat někdy v člověku veškerou přirozenou soudnost“.
   Vypravěč všech čtyř příběhů František je postava namnoze autobiografická a její průhledná maska situuje knihu na pomezí fikční beletrie a nenapsaných dosud pamětí svého autora; už zálohou na ně ostatně je množství fotografií, dokumentujících hlavně filmařskou dráhu režiséra Antonína Kachlíka, který své vlastní zážitky a zkušenosti propůjčil jen mírně dofabulovanému vypravěči. Každá z povídek je přitom žánrově jinak vyhrocená: Peggy jako veselá epizoda z poněkud groteskní špionážky s tragickým koncem, René jako studentský románek smetený vlnou právě začínající studené války, Andrea jako román v dopisech cílevědomé talentované krásky pevných zásad a přitom nakonec bez zábran, která se vydala dobýt svět (kdyby Andrea z ciziny nepsala, ale radši telefonovávala, mohla by to výborná rozhlasová hra), Ivanka jako barvitá reportážní próza nebo cestovní zpráva o výpravě vypravěče a okouzlující, moudré a vlastně nešťastné herečky na filmový festival, který Praha obeslala mizerným filmem.
   Sebeironický vypravěč v lecčem připomíná vypravěče Směšných lásek, ale je zřetelně svůj. Jeho lásky jsou výpravnější a hlavně úspěšně usilují podat i co nejsytější obraz doby jak těsně poválečné a poúnorové, tak let posrpnových až předlistopadových. Život a atmosféru míst, kde se snovají, dějí a uzavírají Nepovedené lásky, ať už jde o Aš hned po osvobození, Vídeň čerstvě rozdělenou na okupační zóny, poúnorový mládežnický fakultní výbor, bohémský kutloch kdesi na Žižkově nebo hotel v nočním Rakovníku, rohovou kavárničku v Paříži nedaleko Moulin-Rouge, pamatující slavné malíře i Apollinaira a Nezvala, anebo lesk i bídu filmového festivalu v San Sebastianu, ta všecka místa evokuje Kachlík tak zdařile, že i krátkozrací uvidí, proč právě jemu se podařilo natočit vůbec nejlepší filmovou adaptaci prózy Milana Kundery, film Já truchlivý bůh.
   Jak Směšné, tak Nepovedené lásky jsou příběhy, které si spískali jejich vypravěči, ale které se nakonec vymkly jejich režii. Jaké štěstí, že stejně jako ve filmových ateliérech a exteriérech se Kachlíkovi ani v povídkách režie – díky jeho velkému režijnímu umění - z rukou nevymyká.

   Knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 289 Kč

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]