Vlivem mnoha tragických okolností mimoliterární povahy vyšlo u nás v posledních deseti patnácti letech ze současné srbské a černohorské básnické i prozaické tvorby v porovnání s literaturami jiných málopočetných národů jen tolik překladů, že by se to dalo spočítat na prstech obou rukou, třebaže jejich tvůrci sledují evropské a světové moderní proudy a drží krok se světovým literárním procesem. Snad nejvýznamnějším edičním počinem uplynulého desetiletí bylo vydání antologie srbské moderní poezie Nekonečný modravý kruh (Brno 1996), která obsahuje překlady veršů téměř osmi desítek básnických tvůrců několika generací.
   Ke generaci letošních nebo nedávných šedesátníků, např. M. Maksimovice, A. Puslojice, R. Andrice, M. Gavrilovice aj., patří také básník, prozaik a esejista Srba Ignjatovic (narozen 1946), z jehož tvorby vyšel nyní v překladu Marcely Koutské a Karla Sýse a s ilustracemi Evy Fišerové výbor SLOVA NA JAZYKU (vydala Zdenka Brožová, Periskop, v edici Báseň na sobotu, 2007). Obsahuje verše z různých autorových tvůrčích etap posledního třicetiletí. Jejich tematický, obsahový i časový záběr je značně široký.
   Srba Ignjatovic je zřejmě především básníkem města. Dovede zachytit osudy knihy i napsat o tranzistoru jako milenci moderní ženy. Nejčastěji řadí vedle sebe nebo pod sebe slova a verše bez žádné nebo aspoň zřetelné vzájemné vazby, zcela postmoderně, mj. formou koláže. Ale také velmi sugestivně a ve zkratce dovede podat svědectví o pomíjivosti života, o sepětí přírody a člověka, člověka a práce: Chceš-li jíst svůj chléb, musíš být s ním. Nemůžeš být vedle. Nesmíš osamět (Tvůj chléb). Neboť osiřelí ptáci bdí v dálkách/ na špici citadely. Také v básníkově vlasti Nejmilovanější i nicotní zmírají / Pod vysoko zavěšenými světly.
   V Ignjatovicových básních jsou některé pěkné pointy a neotřelé metafory. Tvůrce si uvědomuje své postavení ve společnosti, ví, že nastal čas pozvednout hlas a otevřeně říci, co se děje ve společnosti a ve světě. Jinak budoucnost bude kolotat v akváriích.
   Za nejpůsobivější a nadčasově aktuální považuji mj. báseň o údajné reinkarnaci A. Hitlera a autorovy krátké, nejčastěji dvouveršové sentence, úvahy, postřehy a myšlenky, např. Spatřil jsem staré Zlo / líčit si mladou tvář. K nejhodnotnějším básním výboru nesporně patří např. báseň Nechte strom růst a básně námětově spjaté s antikou, např. Germanikova závěť, Z Homéra, Poslední kruh, Ithaka bez komentáře.
   Uměleckou hodnotu možná třetiny básní však snižuje nedbalá interpunkce nebo interpunkce převzatá ze srbského originálu, kterou v žádném případě nelze použít v českém překladu. Tomu však bohužel podlehli překladatelé. Básnický text může být napsán při zachování interpunkce nebo bez interpunkčních znamének. Není však možné psát čárky a tečky, jak se autorovi nebo překladateli zachce. Někde dokonce překladatelé tak silně podlehli originálu, že ponechali bez čárky před spojkami aby a že.
   Druhá záludnost originálu, které překladatelé nevěnovali dostatečnou pozornost, jsou tzv. reálie a znalost evropské literatury. A tak se např. stalo, že ponechali srbskou podobu příjmení řeckého básníka Konstantinose Kavafise jako Kavafi. Rumunský básnický tvůrce se jmenuje Mircea Dinescu nikoli Mirča Dinesku. Také u dalších dvou rumunských básníků Luciana Blagy a Nichity Staneska překladatelé ponechali jejich srbskou podobu jako Lucijan Blaga a Nikita Stanesku. Název básně Za Vasko Popem by měl být správně Za Vaskem Popou, neboť srbský básník rumunských předků se jmenuje Vasko Popa a nikoli Pop.
   Rovněž rušivě působí nesprávné nebo dvojí psaní básníkova rodného města - pod textem jako Knježevac a na zadní straně obálky správně jako Knjaževac. Z informací na obálce může čtenář neznalý srbštiny nabýt mylného dojmu, že Současník a Savremenik jsou dva časopisy, což není pravda.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]