Kniha Gila Miltona VE SLUŽBÁCH KRÁLOVNY ALŽBĚTY nese podtitul Jak Angličané dobývali Nový svět a vyšla v nakladatelství Brána (Praha, 2004, přeložil Dušan Zbavitel, 240 stran).
   Navazuje na neméně »slavnou« kapitolu Jak Evropané dobývali svět, tentokrát se autor obrátil k úsilí Anglie v době vlády královny Alžběty. Je to doba neméně pestrá a dramatická jako předcházející období Kolumba a jiných dobyvatelů. Giles Milton vychází především ze svědectví »džentlmenů«, kteří měli přímo nepsanou povinnost sepisovat deníky z cest, doplňovat je kresbami a malbami, případně mapami. I když přes propast času se do našich dob těchto dokumentů tolik nedochovalo a jsou značně rozptýlené, podařilo se autorovi napsat barvitý výklad o tom, jak se Angličané pokusili uchytit v Novém světě (ostrov Roanoke poblíž Jamestownu). Jedním z prvních takových odvážlivců byl Richard Hore, který se dostal do Ameriky v r. 1536 a věřil, že se úspěšně vrátí do Anglie s divochy, ti však na svých vydlabaných kánoích uprchli a Hore zůstal zadlužen a zklamán. Vynořili se však jiní a i ti toužili po dobrodružství. Takovým byl Humfrey Gilbert. Navzdory varování královny se nevzdal myšlenky doplout do »vzdálené pohanské a barbarské země« (1578). Královna Alžběta podporovala výzkumné cesty, neváhala se zaštítit i podporou pirátů, kteří mohli přinést Anglii velký užitek, zejména jednalo-li se o narůstající napětí s katolickým Španělskem. A tak se na scénu dostává další postava, Walter Raleigh. Ten dokonce vytvořil řídící centrum svého amerického podniku přestavbou Durham House a energicky se zapojil do kolonizace Ameriky. Využil i dobového odborníka na aplikovanou matematiku, Thomase Harriota. Jsme v době, kdy mnozí postřehli, jaké konflikty mohou vyrůstat ze střetů Starého světa s Novým, což jedinečně zobrazil Las Casas v knize z r. 1542. Ta však byla přeložena do angličtiny až v době, kdy anglické úsilí v Americe dosáhlo vrcholu - v r. 1583. A tak se stalo, že Angličané vytvořili v Severní Americe svou první kolonii, Virginii, kde se však trvale neudrželi.
   Autor měl dostatek příležitostí popsal obyvatelstvo, jeho mravy, způsob života, ale i chování nových příchozích. Giles Milton sleduje desítky dobrodruhů, ale neztrácí zájem o hlavní postavy svého děje, zejména ne o jejich snahy spravovat kolonii. Daň, kterou museli odvážlivci zaplatit, byla strašlivá (nemoci, nepřátelští indiáni, katastrofální důsledky nesprávných propočtů i neschopnosti).
   V r. 1603 umírá královna Alžběta a autor věnoval jejímu pohřbu několik působivých řádků, až čtenář může mít pocit, jako by se nacházel právě v proudu těchto událostí. Byl to vskutku »konec jedné éry«, po Alžbětě nastupuje na trůn král Jakub I., který vedl svérázný způsob života, nedbal příliš o dvorský život, prý se i zřídkakdy myl a nesnesitelně ho svědilo tělo. Anglie se však již stala významnou námořní velmocí a téměř po třiceti letech začali noví kolonisté pátrat po prvních osadnících. Pátrání bylo vcelku úspěšné, dnes bychom snad řekli, že pátrači se v americkém prostoru setkávali s genetickými doklady v podobě míšenců: děti, skoro sto let připravené o styk s Anglií, věděly už jenom, že jejich otcové přišli kdysi z cizí, vzdálené země. První trvalá osada Anglie na druhém konci Atlantiku znamenala podle autora úsvit dnešní Ameriky.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]