VLADIMÍR NĚMEC

Čas jeřabin

Při cestách se rdí korálky jeřabin
předzvěst končícího léta
stromy jsou plny zaoblin
jsou plodné jako je tvůj klín
tichounce prozpěvuje Violeta

Je čas jeřabin a vinobraní
v polesí zní slavné halali
příroda rozdává plnou dlaní
poutník se svému dojetí brání
co měly to i rozdaly

Čas jeřabin je v plné zbroji
v očekávání na zápas
srovnává řady štíhlých kmenů
a přidává ještě k svému jménu
červený hrozen plný krás

* * *


KAREL TOMAN

Pohřeb
(Ve Splitu v červenci 1914)

Tah lodí viděl jsem slavný tehdy za večera,
když místo k triumfu na pohřeb vezli dvě těla,
kníže a kněžnu.

Ne věncoví barevných světel, ne flórem zastřená děla
na truchle výhrůžných přídách, ne výstřely z břehu,
žal komandovaný -

to nepromluvilo k srdci. Však zamlklé davy,
přísně tiché, od věků zvyklé čekati ránu,
jaly mou duši.

V ní hovořily: Spljete, Spalato našich pánů,
domove našich duší, úle lodicím našim,
lhát neuzříš nás.

Před smrtí skláníme hlavu. Pokoj buď dobrým i zlým.
Bůh spravedlivý, jenž odměňuje a trestá
a zkouší věrné,

dal koruně mučednické spočinout na dvou hlavách.
Snad netoužily po slávě nebes: Bůh usoudil jinak
a zdvih' je k sobě.

My v trudu a bídě a v zápase s půdou a mořem
chléb tvrdý smáčíme v trpkém víně a modlíme se
k Bohu a svatým.

Až budou hořet pamětní svíce ve přítmí chrámů našich,
vzpomeneme také při modlitbách za zemřelé
kněžny i knížete.

Neb netrestá nebe v člověku vždy vlastní jeho vinu.
Čin zlý, myšlenka zlá či vražedný záměr odplaty dojde
až ve vnucích někdy.

I shlédl Pán na bídu srbského lidu a mstitele vzbudil.
Nevinný vraždil snad nevinné. Snad vinné. Snad podlé.
Rozsuď ty, Bože!


JIŘÍ HAUSSMANN

Katastrofa

Ach, smutek vylíčiti nelze,
veliký opustil nás rek:
Vždyť odešel do černé penze
sám generál von Potiorek!

Co přimělo Vás generále,
k tak předčasnému odchodu?
A pročpak Jste dal vojně »vale?«
Prý ze zdravotních důvodů...

Ach, jděte! Co Vás bolí asi?
Pláč dere se nám do hrdel -
Snad srdce? Mozek? Nebo vlasy?
Či dostal Jste snad... Uzarděl

bych jistě nesmírně se v líci,
kdybych to slovo vyřkl snad.
než... nebolí Vás - jak to říci? -
to nejdolejší částka zad?

(1915)
Generál Potiorek odpovídal za bezpečnost Ferdinanda v Sarajevu


VIKTOR DYK

Písnička

Berlíne, Berlíne,
na fádní rovině,
leckterý syneček
pro tebe zahyne.

Leckterý syneček
domů se nevrátí,
leckterá matička
bude proň plakati.

Berlíne, Berlíne,
s vítěznou alejí,
ty slzy matčiny
prach cesty zalejí.

Smutno je v světnici,
smutno je na dvoře.
Ty slzy stékají
nehlučně do moře.

Do moře rudého
krev mrtvých poplyne,
do moře rudého,
Berlíne, Berlíne.

Obzor je zachmuřen,
těžký čas pro všecky.
Myslím, že od čtyř let
Pán Bůh je německý.

Obzor je zachmuřen
a mír je daleký. -
Ten Pán Bůh německý
ten není na věky!


V těch dnech

V těch dnech řekl mně Ahasver: Aj, Kain pracuje o zničení národů! I ukázal mně na nebe večerní, které se rdělo záplavou krvavou jako od sopky chrlící.
Tedy sedli jsme do letadla hliníkového a vznesli se z úrovně domu, která byla stanicí obecnou pro letadla podobná. I vznesli jsme se za úplňku měsíce do výše nesmírné a byla pod námi drobná oblaka jako lupeny stříbrné na bocích ryby.
I pohleděli jsme pod sebe na západ a spatřili jsme na celé Evropě střední spočívati nesmírnou bytost záhadnou, o níž jsem se nejprve domníval, že by mne klamali velikánové horští; nebo podobala se nekonečnému hřbetu horskému, majícímu vpředu vrch ohromný jako hlavu nad tělem zadním u sfingy egyptské.
I rozeznal jsem rysy tváře lidské na ní, any jevily surovost, a celé její tělo vrchní bylo zarostlé bílými bodlinami, jež se v lesku měsíce třpytily jako jehly. I stály na ní bodliny jako na ježku. A zatřásla se obluda chvílí, i pršelo z ní mnoho bodlin na pláně evropské i zvonily jedna o druhou jako ocel. I střásala je neustále a neustále rostly bodliny nové, delší a hustší. I řekl Ahasver: Aj obludu, jak obrostá bodáky vojenskými!
I byla bombardována města, rozbita a zničena. I zbořeny velebné památky chrámů, divadel a budov operních, spálena muzea, roztříštěny pomníky mužů slavných, rozestříleny velkolepé mosty a uvězněno mnoho mužů o národ zasloužilých.
I tlelo mezi troskami z ulic a náměstí mnoho zabitých a spálených a chropot umírajících pod zříceninami domů rozválených žaloval příšerným vzlykem na ty, kteří zavinili neštěstí a pohromy nesmírné.
I byla prolita krev Ábelova, která volala o pomstu k nebesům a nedala se potěšiti ani sliby, ani hrozbami, ani dary.
... A opět nové letouny a nové bitvy a hrůza války zuřila na moři i po zemi i nad ní. I rachotily výbuchy torpédové, ničíce lodi válečné, a hradby a domy jako třaskavice lítaly do vzduchu.
... Tedy rozšířil se hrozný boj až po Dněpr a moře Baltické a vyhubil všecky osady a města až po Moskvu, Kursk a Oděsu, i podobalo se Rusko jižní a Sibiř peci ohnivé, naplněné hrůzami dne soudného a zoufalosti pekelné.
... I zapálena veliká města v Anglii a Londýn zničen a zpustošen ležel v troskách jako Ninive a Babylón.

(Tuto vizi napsal kněz Adam Chlumský mnoho let před rokem 1914)


JOSEF RYBÁK

V tentýž den 1914

Tatínek odjíždí do pole.
Proklíná císaře. A mně je deset let.
Hrozivým tichem k nádraží
se vleče batalión jako průvod za rakví.
Já nesu otci pušku,
jako bych nesl všechnu tíhu války.
Je letní den
a slunce nade mnou
v zoufalství dusí v hrdle suchý pláč.
A já nesu pušku, která bude zabíjet.
Na nepřátelské straně
v tentýž den,
možná že chlapec jako já
právě tak vyprovází někoho
a také slzí jako já.
A také nemá ponětí,
proč teď jsou pohřby dřív než smrt.
A také nese pušku, která bude zabíjet.

Jednoho dne
ta puška zabije mi otce.


STANISLAV K. NEUMANN

Čehona

Proletáři v republice -
kmáni v jeho kasárnách,
štěká, že má na to plíce,
jinak má jen v kalhotách.

Za rakouské pány křičel,
za české teď huláká,
komisní má kloub i kyčel,
hlas a pero zupáka.

Čeho nabyl, v tom je krutý,
Čehona je muž a čin;
pouštěl hrůzu na rekruty,
teď ji pouští do novin.


FRANTIŠEK HALAS

Mrtvý od Zborova

Tlí Hromádku kostí v celé nahé slávě
po boji složil nad nějž nebylo
Třeštivost vlajek den oslav trhá dravě
Ó trojbarevná slavná mohylo

Vojáku spíš a co se smrtí sis šeptal
odvanul dávno nových vání čas
Rozvědčíku kdopak se tě zeptal
Je splněno co spalovalo vás

Zavalen jsi věnci a zasypán kvítím
slyším tvůj nářek pod tou nádherou
Ztichni Zborov jiný duní čepobitím
tam chudí vlast pro sebe zaberou


JOSEF FRIČ

Vzkříšení Lazarovo

Potkal jsem v Karlíně vojáka,
ruce měl ustřelený
a on mi povídal,
milej příteli,
celý den už tady čekám,
až mě někdo zastřelí.
A já mu povídal,
bohudík
nejsem já žádnej Kristus Pán,
jsem já zámečník,
udělám ti ruce ze železa,
místo duše
dám ti skleněné válce,
to bude jako protéza.
Jenom nikdy nezapomeň,
že jedině Kristus Pán
může dělat člověka.
Proč mě ale neviděl
taky v Karlíně?
Někde asi chodí,
svoje štěstí hledá,
ve Francii někde,
nebo v Itálii
a když vidí aeroplán,
ruce k nebi zvedá.


JIŘÍ VOSKOVEC - JAN WERICH

Osudy dobrého vojáka Švejka
(Zpívá se na notu Když jsme táhli k Jaroměři)

Když se národ osvobodil,
tenkrát Josef Švejk se hodil.
Každý si z Rakouska dělal honem legraci.
Celou noc jsme nespali, nespali,
jak jsme se světovej válce nasmáli.

Svoboda je, léta plynou,
páni spustí píseň jinou.
Peníze za kanony jsou také peníze.
Škodovka nám zahálí, zahálí,
Švejkové ani ránu nevypálí.

Jménem války, jež se chystá:
Josef Švejk je degajdista,
pacifista, nihilista, živel rozkladný!
Spalte Švejka, spalte ho, spalte ho,
a Jaroslava Haška vedle něho!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]