Již více než dvacet let jsme svědky výrazného ústupu kulturních hodnot. Knih se sice vydává mnoho, ale kolik z nich patří do kategorie pouhého komerčního braku? Divadelních představení se hraje zatím stále dost, ale kolik z nich opravdu snese měřítko vyšší kvality? O hudbě ani nemluvě. Anglo-americká produkce se valí jako vodopád i z veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Velký ústup již více než dvacet let zažívá poezie. Tedy ten mediální ústup, moderně řečeno.
   Chci v této souvislosti připomenout jedno nenápadné výročí. Letos tomu bude již rovných dvacet roků, kdy z televizních obrazovek zmizel pořad vysílaný pod názvem Nedělní chvilka poezie, po roce 1989 již jen Chvilka poezie. My později narození jsme tento pořad zažili vlastně ještě v dětském věku a mnoho si z něj nepamatujeme. Šlo o nedělní pětiminutovku, kdy naši přední herci recitovali poezii básnických velikánů. Stojí za připomenutí, že verše přednášely takové osobnosti jako Jiřina Švorcová, Radovan Lukavský, Jaroslav Moučka, Vladimír Ráž či Ladislav Chudík. Recitovali verše takových mistrů slova, jako byli například Jan Neruda, Jaroslav Seifert, Jiří Wolker, Josef Hora či Vítězslav Nezval. Ano, tehdy jsme naše přední herce ještě mohli vnímat jako nositele kulturních hodnot, dnes již většinou jen v trapných rolích v přihlouplých nekonečných seriálech komerčních televizí.
   Jak vidno, Nedění chvilka poezie i po letech se ctí obstojí. Vždy se najdou ti, kteří budou tvrdit, že šlo o pořad, kdy byli známí herci nuceni recitovat hlavně budovatelskou poezii. Skutečně nevím, zda byli nuceni. Na webových stránkách československé filmové databáze se o pořadu píše: „V tomto pořadu se každý týden scházeli umělci, aby recitovali verše. Takřka všichni recitátoři si vystačili s omezenou mimikou a minimální gestikulací, což většinou spočívalo v zamyšleném pohledu kamsi do dálky. Z obrazovky se linuly buď básně o hrdinech z fronty (té válečné, pochopitelně), nebo klasická díla Jana Nerudy a jiných velikánů.“
   Osobně se domnívám, že šlo hlavně o tu poezii, tedy její umělecký přednes. A také o to, že měla v hlavním vysílacím čase důstojný prostor. Vždyť poezie je přece v neposlední řadě krása slova, hodnota slova.
   Dnes zažíváme spíše inflaci slova a jeho prznění zejména ze strany novinářů, politiků, bohužel i herců, moderátorů a bavičů všeho druhu.
   Dejme tedy poezii důstojný prostor především v levicovém tisku, kam vždy patřila a patří stále. A snažme se poezii při každé vhodné příležitosti popularizovat, aby se opět dostala do povědomí zejména mladé generace, odkojené právě nekonečnými seriály a hudební produkcí, kde kvalitu nahrazují decibely.

   MIROSLAV POŘÍZEK, Tovačov

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]