Skutečná krása je dnes velmi vzácná a rychle mizí z našeho světa a z našich životů. Stejně tak jako vkus, půvab a elegance.
Krajiny jsou znetvořené dálnicemi, gigantickými silničními projekty a továrním způsobem zemědělství, krásná a malebná přírodní místa zruinována masovou turistikou, zástavbou krabicových hotelů, automobilovými a karavanovými parkovišti a chatovými sídlišti, města zohyzděna moderní architekturou.
Nedostatek krásy můžeme pozorovat i v tom, co se dnes vydává za umění.
V dřívějších dobách dokázali i prostí lidé vnímat a obdivovat krásu a nejen to, dokázali ji i spoluvytvářet. Lidové umění, tradiční zvyky a obyčeje, kroje, lidové slavnosti a svátky i většina předmětů denní potřeby - to vše bylo poznamenáno krásou.
Moderní člověk většinou už ani nedovede pochopit, že by krása mohla existovat bez lidské režie. Jeden kreslený vtip to trefně a přesně vystihuje. Zobrazuje auto s obytným přívěsem zaparkované v horském údolí. Venku před karavanem stojí muž a dívá se na zapadající slunce za protějšími horami. Zevnitř přívěsu ho volá manželka: "Pojď se honem podívat, v televizi dávají překrásný západ slunce."
V dnešním materialistickém světě je všechno kolem nás převáděno na peněžní a prodejní hodnoty. Krása, ať už skutečná nebo domnělá, není výjimkou. Lidé pokládají za normální hodnotit krásu podle peněžních měřítek. Někdejší vtip "To je moc hezká kytička! No, vždyť také stála padesát korun!" už ani nezní jako vtip, ale jako pouhé citování faktu. V očích moderního člověka čím je něco dražší, tím to musí být automaticky i krásnější, a nejen to - peněžní cena sama o sobě se stává symbolem krásy.
Žalostným důkazem takového zvráceného pojmu hodnot jsou současné superlativy při hodnocení ženské krásy. Zatímco dříve byla ženská krása přirovnávána ke kráse bohyň, madon, obrazů, květin či básní, nejvyšší současný kompliment ženské kráse je srovnat ji s krásou žoku peněz: "Vypadáš jako milión dolarů."
To, že něco tak absurdního je skutečně přijímáno jako lichotka, jenom dosvědčuje smutný úděl krásy v moderním světě a ztrátu lidské schopnosti ji jako takovou chápat. A při tom je krása stále - dokonce více než kdy jindy - potřebná k nalezení naší duševní rovnováhy a životní spokojenosti.
Ty vůbec nejkrásnější věci na světě jsou většinou takové, které nemají žádného praktického užitku - pávi nebo lilie, například. Staňme se proto pilnými hledači a vychutnavači mizející krásy - i v těch nejméně očekávaných místech a životních situacích.
Autor: Miloslav Rejzl
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |