V červnu 1975 jsem coby student Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy cvičil v obří číši strahovského stadionu na celostátní spartakiádě skladbu Gaudeamus igitur. My kluci jsme byli celí v tenkých bílých trikotech a kalhotách a skákali jsme i salta na trampolínách, děvčata na sobě měla modré úbory a v rukách se jim virtuózně míhaly bílé paličky upoutané na šňůrkách. Na Strahově jsme zanechali nádherný dojem a sklidili bouřlivý potlesk tribun, z něhož až běhal mráz po zádech. Dokonce se nám podařil unikátní husarský kousek, který by nám mohli závidět nejprotřelejší paparazziové: přímo na ploše jsme se pohotově fotografovali v akci maličkým fotoaparátem německé provenience Beiretta, zatímco ostatní fotoreportéři mohli pořizovat obrázky pouze na okraji cvičiště.
   Úžasný byl i průvod spartakiádních cvičenců Prahou. Řadil se v předpolí tehdejšího Mostu Klementa Gottwalda (dnes Nuselský most sebevrahů) a vydal se kolem Národního muzea dolů na Václavské náměstí. Přibližně v místě, kde se nachází hotel Jalta, stála tribuna, z níž defilé přihlíželi straničtí a vládní činitelé bývalého socialistického Československa. Na pozdrav spartakiádním borcům a borkyním mávali a hýřili úsměvy. Najednou se z řad vysokoškoláků ozvalo na jejich adresu skandování: »Pojďte taky cvičit s námi. Ve zdravém těle je i zdravý duch.« Na obličejích politiků bylo patrné, že s voláním naprosto souhlasí.
   Snad nejvíc to dával najevo prezident ČSSR Gustáv Husák, generální tajemník ÚV KSČ. Ale přitom v ruce nepatřičně držel zapálenou cigaretu a po každém šluku jeho rozesmátou tvář ovinul obláček dýmu. V tu chvíli jedno z děvčat, které rozkročmo sedělo za krkem svého partnera, vykřiklo: »Nekuřte, soudruhu prezidente. Kouření krátí dech i věk!« A průvod se přidal a skandoval: »Kouření krátí dech i věk, kouření krátí dech i věk...« Vtom prezident Husák zvážněl. Jakoby provinile sklopil hlavu, že snad dává špatný příklad, souhlasně kýval hlavou podoben kajícníkovi, dal si posledního čouda a pak hořící cigaretu típl o brlení tribuny. Takové gesto nikdo nečekal. Vzápětí se mu dostalo odměny od defilujících kritiků jeho kuřácké neřesti, když mnozí začali volat: »Ať žije soudruh prezident, ať žije soudruh prezident...«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]