Jak snášáte, milení, toto leto v tejto chvíli, jak vám píšu, horúce jak snáť nikdá? A to eště nám néni tak horko jak temu Kalúskovi, který skákal od radosti, dyž mu vychádzalo, co si přál a možná aj pomohl narafičit, aby sa jemu a tej jeho knížecí partiji dávno protivní modří a oranžoví navzájem vytřískali, a teď do tej šeobecnej vybíjenej spadla jeho milovaná Parkanka a nahnuté to má už aj on sám a nepomože mu zbožně ruky spínat, jak to nigdo druhý neumí. Poliši jednú puščený z řetězu už políčili aj na něho samého. Podle pravidlá, že kdo inému jámu kope, šak to znáte. To už jednomu téčú nervy jak rozeschlé vantroky, a tak sa náhle nezná a skusí teho nebezpečného poliša dohukat. Ale jaksi mu to už nende.
   Ále ešte než k temu najhoršímu teďka došlo, už dyž sa dal na obraňování kamarádky Parkanky mu ujélo, co si može vyčítat do konca svojeho darebného života. Ona chudera jedna podle něho za nic nemože, dělala enem to, co všeci druzí ve vládě. A dyby zavřeli ju, musela by byt zavřená celá vláda aj s ním. Božka sa skoro umlátila, jak sa rozřechtala. Ten uhodil hřebík na hlavičku! Ten to konečně pomenoval! Ten neopatrně řekl, co si dávno mysliá u nás skoro všeci. No, eště všeci né, náš starosta to peče s tým, co zbylo z najvěčího sprosťáka, s tým top top top nula nula devět. Ale starosta už to má v obci nadycky dostarostované. Jak šeci, co sa robia tak ustarostění o budúcnost né nás ostatních a dětí, ale svojích súkromých pilířů a Incích vynálezů, jak sa balamutí lid.
   Tož tak, horko je nám šeckým, ale kemusí vícej. Až ho potkáte, řeknite mu, ať to bere jak zálohu na peklo, kam by rád on a jemu podobní rádi dostali chudinu, ale kam sa hrne svojím vyčíňaním sám.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]