Rozhovor s básníkem CARLOSEM MARTÍM
   V dialogu s básníkem Carlosem Martím, který je současně prezidentem Národního svazu spisovatelů a umělců Kuby (UNEAC), jsme se dotkli témat dezinformace, manipulace, banality, trhu, diaspory, paradoxů, solidarity, svobody vyjadřování a kulturní politiky.
   Záměrné dezinformace o jakémkoli aspektu kubánské reality v mezinárodních sdělovacích prostředcích jsou neoddiskutovatelným faktem. Jakýmsi koncertem nových Katonů v remaku chóru Kartágo musí být zničeno.
   Omezíme-li téma na otázky týkající se intelektuálů a tvorby, mohlo by se hovořit o jakémsi delíriu.
   Pravdou však je, že co se děje na malém ostrově přitahuje, přirozeně z mnoha důvodů, všeobecný zájem. Kamkoli cestují spisovatelé a umělci, jsou obléháni a, jak si mnozí z nich stěžují, politické téma převažuje nad jejich tvorbou.
   Není třeba být Sybilou, abychom zaznamenali, že pokud jde o Carlose Martího, v jeho dvojí a zajisté obtížné roli tvůrčího autora a současně nejvyššího zástupce UNEAC, probíhá novinářská štvanice na něj bez ustání a má vždy ostny. Tím začalo naše setkání.

   Vidíte rozpor mezi termíny kulturní politika a svoboda tvorby?
   Myslím, že kulturní politiku nevynálezla kubánská revoluce. Rozvinuté země, které měly možnost realizovat nějaký sociální program, fakticky používají kulturní politiku a nikdo se proto necítí zkrácen ve své svobodě vyjadřování. Samozřejmě, deformace kulturní politiky může vést k institucionálnímu autoritářství vůči tvorbě. V našem případě jsme se však již dostali do stadia, kdy chápeme, že svoboda tvůrců je předpokladem pro uskutečňování této politiky.

   V jakém okamžiku se nachází kubánská kulturní politika?
   Řekl bych, že v okamžiku velké zralosti co se týče jejího uplatňování. Revoluce si od roku 1959 kladla za cíl rozvíjet kulturní program, založený na institucionální dohodě a snaze podpořit kubánskou kulturu. Zkušenosti ze čtyřicetiletého uplatňování této politiky nás dovedly do současného stadia zralosti, kdy se propojují plány sahající od komplexního všeobecného vzdělání po vysokoškolské a až po kulturní instituce, tak abychom pokročili blíže ke komplexní kultuře přístupné všemu obyvatelstvu.

   Jaké tendence se projevují v umělecké a literární tvorbě?
   Umění postupně ovládlo veškerý prostor reality i fantazie. Nelze říci, že by u nás existovalo umění absolutně otrocky podřízené myšlence společenské kritiky nebo sociálním problémům, protože existuje i tvorba navazující na estetické experimentátorství, na reflexi bytí i humanismu, nebo dokonce na abstrakci, která nemusí být nutně zakotvena ve společenské realitě. Podíváme-li se na současnou prózu, divadlo, kinematografii, vidíme, že společenské téma skutečně bylo a je přítomno, jinak by to ani nebylo možné vzhledem k jeho dopadu na naši společnost po zániku socialistického tábora, v důsledku historické, ekonomické a společenské situace po roce 1990. Avšak při hodnocení společenských jevů existuje velká estetická i názorová různorodost. Souhrnně mohu říci, že na jedné straně prožíváme významný okamžik v uplatňování kubánské kulturní politiky, a na straně druhé boom umělecké a literární tvořivosti.

   Jak to máme chápat?
   Působí různé generace tvůrců, píšící z velice bohatých estetických a ideologických hledisek. Žijeme v okamžiku široce různorodé tvorby. Zastoupení mladých je významné, což značí, že zmíněná kulturní politika zaznamenává úspěch. Díky ní bylo možné objevit talenty kdekoliv, ať v městských aglomeracích s tradičním kulturním rozvojem, nebo na nejodlehlejším kubánském venkově. Bylo to možné díky systému umělecké výuky, který dovolil odhalit tyto talenty a vychovat z nich mistry výtvarných umění či hudby, scénických a jiných oborů. Totéž se děje v literatuře díky šťastně zvolené politice výchovy během všeobecného a univerzitního vzdělávání. Nejdůležitější je, že zároveň s touto tvořivostí lze hovořit o velkém zájmu kubánského lidu jako příjemce této kultury. Uveďme jako příklad, že navzdory negativnímu vlivu celkové situace na knižní produkci a snížení počtu publikací, kubánská veřejnost neustále hledá svou literaturu na veletrzích, v antikvariátech, kdekoli. Kromě toho Kubánci stále chodí do kin a rádi posílají své děti do uměleckých škol. Roste rovněž návštěvnost kulturních akcí (baletních, kytarových, tanečních, divadelních festivalů, knižních veletrhů a veletrhů uměleckých řemesel), které jsou také součástí oné kulturní politiky.

   Už jste se zmínil o krizi 90. let. Jak se dotkla kultury a tvorby a jak to vypadá dnes?
   Podle mého názoru se děje cosi paradoxního, co lze vysvětlit jen předpoklady vytvořenými kulturním programem revoluce. Kupodivu jsme zaznamenávali oživení tvořivosti právě v době negativních dopadů na vydávání knih, a dále prosazování nových generací uměleckých a literárních tvůrců, narozených po 70. letech. Je zajímavé, že mnozí z těchto mladých spisovatelů získali renomé mimo Kubu, jejich knihy publikují zahraniční vydavatelství. Také hudebníci, i mladí, došli uznání. V ostatních oborech je situace podobná. To mi dovoluje tvrdit, že události, které tak negativně ovlivnily ekonomiku, nepoznamenaly kulturu, ani nezabránily rozvoji talentů a jejich veřejnému uznání. Proto nelze mluvit o přerušení tvorby, naopak, je třeba hovořit o růstu umělecké a literární tvorby.

   Ekonomická krize však současně znamenala dočasný či trvalý odchod intelektuálů a umělců. Jak hodnotí tuto situaci instituce, které předsedáte?
   Nejenže odešli do jiných zemí, většina z nich jela propagovat určitý osobní nebo kolektivní projekt a konec konců propagovala a znásobovala kubánskou kulturu. Myslím, že můžeme-li z těchto let vytěžit nějakou zkušenost, pak takovou, že umění se vskutku neuzavírá do úzkých hranic. Potřebuje se konfrontovat se světem, a tak se obnovovat a obohacovat. Zkušenosti našich umělců v zahraničí měly zásadní význam jak z životního, tak profesionálního hlediska. Ve světě, kde mantinely diktuje trh a kde se všechno rychle internacionalizuje, nelze pomýšlet na propagaci kultury z domova. To je fenomén, který zaznamenáváme na Kubě i všude ve světě, ale který hůře postihuje chudé země, jež potřebují k prezentaci svých kulturních hodnot prostředí a instituce bohatých zemích. Z rozvojových zemí jsou tak dlouhodobě odváděny talenty. V našem případě lze říci, že představujeme výjimku, protože kubánští umělci sice propagují své umění pomocí takových platforem, ale stále se vracejí ke svému národu, s vědomím, že pouze budou-li čerpat z pramenů své identity a konfrontovat se se svým publikem, mohou stále obnovovat vlastní dílo. Je takřka privilegiem nás Kubánců, že naši umělci neemigrovali definitivně, jak se to stalo mnoha zemím třetího světa. Naši umělci vstupují do mezinárodní soutěže nezbytné pro propagaci. Víme však, že vždy ponesou pečeť, poselství, otisk kubánství a jejich aktivita nebude znamenat ochuzení, nýbrž znásobení kubánské kultury.

   Jak se dívá UNEAC na problematiku diaspory, intelektuálů a umělců kubánského původu?
   Řeknu ti, jak se na to díváme my, a jak oni. Myslím, že na obou stranách existuje vědomí, že jsme součástí společné identity, stejného kmene, stejné kulturní rodiny - kubánské. Pozoruhodná je například skutečnost, že existují Kubánci, kteří se i po dvou generacích stále nazývají kubánskými Američany. Je zde určitá potřeba odkazu na původ. My udržujeme tvořivý kontakt absolutně se všemi, kdo pociťují kubánské vibrace. Samozřejmě nekomunikujeme stejně s těmi, kdo sice stále cítí kubánské vibrace, avšak rozhodli se uchýlit k příliš nakažlivým agresívním formám činnosti proti kubánské revoluci, protože ty dialogu nesvědčí. Když je však dialog transparentní, kulturní, vycházející z identity, jíž představujeme, je plně možný a potřebný.

   Vraťme se k tématu skutečné kubánské literární, hudební a výtvarné exploze, která se potřebuje realizovat v knihách, gramofonových deskách, na trhu umění. Jaké máte v tomto směru plány?
   To si přirozeně žádá institucionální řešení, a my pracujeme na tom, aby bylo co nejefektivnější. Například aby propagace byla kvalitnější, aby bylo možné vynakládat větší prostředky na rozšiřování knižní produkce, která již prožívá zřetelný vzestup, aby se nově investovalo do hudby, do desek... Také je třeba mít na paměti, že v těchto chvílích se kolem komunitárních kulturních institucí odehrává velký pohyb v duchu šíření kultury pro všechny. Lze říci, že co se kultury týče, existuje v zemi obrovský kvas. Také se chceme častěji účastnit představení a kulturních událostí probíhajících ve světě.

   Zastavme se ještě u 90. let, kdy termín solidarita nabyl mimořádného významu. Zaznamenala v tomto smyslu UNEAC nějaké projevy?
   Známe nemálo akcí solidarity, jež sice nepředstavují komplexní řešení problému, avšak přišly jako skutečně dojemný podnět od přátel, kteří si vždy dělají starosti, aby nebyly poškozeny výdobytky kubánské kultury, aby se neučinil krok zpět, aby se nezastavila tvorba. Přátel, kteří jsou navíc obdivovateli kulturního díla revoluce, obdivovateli umělců sloužících jako vzor. Toto spojení obdivu a přátelství se v případě UNEAC projevilo hnutím solidarity v Itálii, Španělsku, Mexiku, Argentině, Brazílii, Venezuele a mnoha částech světa, které přispělo k financování vydavatelských projektů, časopisů, výkonných umělců. Nechyběl nám ani morální stimul solidarity. Více než coby materiální možnost jsme ji chápali jako výraz lidské potřeby pomáhat, jako podnět k pokračování v naší bitvě za suverenitu, emancipaci a kulturu, jež nám dává identitu. Myslím, že přátelé jsou vděční, dojatí a pyšní, i pokud vidí triumfy kubánské kultury a umění ve svých zemí, a vědí, že bez ohledu na ekonomickou situaci, kterou jsme museli překonat, jsme si nikdy nestěžovali na kulturní chudobu. V oblasti kultury nejsou malé ani chudé země. V těchto chvílích se malá a chudá země Kuba těší velkému světovému uznání díky své kultuře a, přirozeně, díky boji, jenž vede. Dostává se jí ocenění, obdivu a statutu mimořádné atraktivity, jež pro mnohé publikum vyplývá z faktu, že toto umění, tato kultura pocházejí z ostrova, kde se uskutečnila společenská revoluce, jež se ubránila i za nejnepříznivějších podmínek, v mimořádně silných protiproudech a nejstrašnějších událostech soudobé historie, jakými byly zkáza celého společenského systému, triumfální ódy trhovců a dokonce útok institucí představujících antikulturu. Co obdivují mnozí lidé na světě je, že tato země nese v moři banality a povrchnosti vysoko vztyčenou vlajku kultury.

   Jak se odráží intenzita tohoto boje ve vaší osobní tvorbě?
   Nic není v těchto letech podnětnější, než cítit, že člověk intelektuálně pracuje pro kubánskou revoluci v tom smyslu, že my intelektuálové, umělci, spisovatelé pociťujeme potřebu zapojit se do tohoto boje. Není nic podnětnějšího, než cítit, že hledáme odpovědi na velké výzvy reality, a vědět, že zkoušíme nové cesty, jež by nás dovedly k humanističtějšímu, solidárnějšímu, integrujícímu světu, který by odmítl pragmatická, tříštící, leckdy nehumánní pravidla trhu, a že hledáme způsoby komunikace mezi muži a ženami. Právě kultura a umění je mimořádnou cestou ke komunikaci.

   Možná bychom se teď měli zastavit u pojmů, které zde již padly, například trh s uměním. Jak se projevuje na Kubě? Jak se na něj dívá UNEAC?
   Trh určuje pravidla, modely, názory, vzory a určuje způsob přijímání, jedinou formu pohledu na kulturu. Ale naše kultura je různorodá. Přes rozmary a znehodnocení, jež s sebou trh nese, se však nelze tržních mechanismů při propagaci umění vzdát. Prokázalo se, že v případě výtvarného uměni či hudby je nutné těmito mechanismy disponovat. Myslím, že je třeba k této skutečnosti přistupovat s kulturním, humanistickým viděním, nikoli s ochuzujícím pohledem, jaký může vzejít z divokého kapitalismu. Vyžaduje to institucionální dohodu, zásady politické kultury a rozhodnutí, podle jakých modelů se bude propagace provádět. Je totiž třeba mít na zřeteli, že na velkém trhu se prosazuje snadná obchodovatelnost, homologace kultur, nekritické přijímání banalizující kultury, která přichází právě z distribučních center, zejména ze Spojených států. Tam jsou například velké audiovizuální, filmové produkční společnosti - průmysl se zvláště pustošivými dopady. Tuto pseudokulturu se snaží prosazovat ovládnutím distribučních míst, jako kinosály nebo galerie. V případě kinematografie je svět, například evropské země, znepokojen invazí uniformizujících, zpravidla schématicky povrchních filmů. Rovněž mezi mnoha tvůrci z Latinské Ameriky vládnou velké obavy v souvislosti s tím, co se děje s naší společnou latinskoamerickou a karibskou identitou. Existují dokonce konkrétní hnutí, hnutí umělců a pracovníků filmového průmyslu, nazvané My, kteří nejsme z Hollywoodu, které se pokouší zachránit identitu našeho umění před homologizujícím náporem impéria. Je to obrovská bitva, kterou lze přirozeně vyhrát jen zvýšením vlastní produkce, hledáním nových distribučních kanálů a zejména výchovou kulturnějších příjemců.

   Máte na mysli koncepci, kterou vyjádřil v Radě UNEAC prezident Fidel Castro, že svoboda je nemyslitelná bez kultury?
   Ano, jsme přesvědčeni, že tomu tak je. Jen vzdělaný, kulturní příjemce je schopen rozlišit hodnotné věci od bezcenných, věci hodné následování od těch druhých. Nezmanipulujete jedině člověka s určitou kulturou, který pozná, kdy je s ním manipulováno. Nepotřebujeme politiku, která upírá publiku možnost konfrontace. Netřeba nám politiky, která věří, že publikum má být chráněno jako kojenec. Netřeba politiky, která publikum neustále zbavuje možnosti vnímat cokoli, co vznikne kdekoli ve světě. Navíc to již ani není možné. Svět je absolutně globální, masové sdělovací prostředky a samotná komunikační revoluce vytvořily možnost sledovat kulturní fenomén v reálném čase v kterékoli části světa. S výjimkou míst, kde jako v případě chudých zemí, jako je většina Afriky, lidé nemají ani rádio, ani televizor, ani telefon, nic, a tedy nemohou být ani ovládnuti.

   Na začátku jsme hovořili o obrovských dezinformacích kolujících o Kubě. Pokud jde o UNEAC, byla jeho role často satanizována. Je propagátorem, soudcem, cenzorem? Jak byste shrnul jeho současnou úlohu?
   Řekl bych, že to, že máme Svaz spisovatelů a umělců, z nás dělá privilegovanou zemi. Ne všude můžete vidět tento fenomén. Jinde se sdružují spíše do cechů, hájících jejich ekonomické požadavky, ochraňujících je právě před trhem, před manipulací ze strany propagátorů jejich děl. UNEAC je instituce společenského rázu a jsou v ní sdruženi všichni - spisovatelé, výtvarní, scéničtí, hudební, filmoví umělci; nezabýváme se jen sami sebou a svou tvorbou, nýbrž se obracíme i k veřejnosti. Jsme institucí s velkou společenskou úlohou, s velkou vážností, umožňující nám fungovat jako partner v jednání s institucemi o věcech kulturní politiky, a s velkou prestiží, umožňující nám hovořit o problémech této společnosti, problémech, jež si žádají řešení, aby byl zajištěn stále větší kulturní, solidární a humanistický prostor. Zamýšlíme se svobodně nad hodnotami naší společnosti, jejími intelektuálními hodnotami, nad projekty, které znamenají krok zpět i nad těmi, které představují výzvu. Měli jsme příležitost konfrontovat se s nejvýznamnějšími autoritami naší země, které nám naslouchaly, jednaly s námi a spolu s námi přijímaly výzvy této doby. Jsme nesmírně šťastni vědomím, že jsme v první linii bitvy nejen ve jménu naší kultury, nýbrž kultury tohoto světa, která nás může integrovat, zbavit kapitalistické tržní roztříštěnosti a která nepřipustí, aby se utopily znalosti, hodnoty vytvořené člověkem za celou dobu vývoje lidstva.

   Chtěl byste na závěr zhodnotit, jakými cestami se ubírá kubánská kultura?
   Myslím, že díky cestě, po níž kráčíme, brzy zažijeme velký rozkvět nejen kultury, ale celé kubánské společnosti, neboť jsme se rozhodli postavit se nástupu pragmatiků, nástupu trhovců, nástupu vulgární materiálnosti, banality, homologizace, v níž všichni ztrácejí svou vlastní identitu a zachována zůstává jen identita impéria. My, lidé kultury, se musíme spojit s občany a čelit těmto negativním jevům současného světa, které lze určitě zvrátit, protože já věřím v člověka a věřím v kulturu.





Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)