Od roku 1945 bylo napsáno ve světě i u nás obrovské množství článků a knih na téma fašismus, takže se může snad i zdát, že tento jev je dokonale zmapovaný. Kniha Brendy Ralphové -Lewisové Hitlerova mládež, Hitlerjugend ve válce a míru (nakladatelství Svojka and Co., Praha, v překladu Jiřího Bumbálka) se objevila v anglickém vydání v r. 2001 a přesvědčí nás o opaku, alespoň tedy v našem českém prostředí, jinak tomu může být ve světě. Autorka zaplnila jednu mezeru o ve znalostech o mládeži, především pak o mládeži organizované v hitlerovském Německu.
Pojednává o vztahu mládeže k propagandě se zabývá životem v Hitlerjugend, a především tím, co mohlo mládež lákat v této rozsáhlé organizaci, ale také faktem, že vlastně nebylo úniku. Pro nás je zajisté jedna z nejzajímavějších kapitol v knize ta, která pojednává o nacistické vzdělávací soustavě v Německu, neboť zde její organizátoři pro sebe výhodně zúročili i tradice, sahající až k antice a snad i k době před Řeky a Římany. Dnes již víme, že kořeny těchto snah sahají do dávného a údajného árijského prostředí a že v nacistickém Německu, a v mnohém ohledu též ve fašistické Itálii se pořádně pokřivovaly dějiny. Mládež se dala poměrně snadno nachytat na představy o dobrodružství, na zajímavou činnost v organizacích a branných spolcích, nad tím vším se však vznášela i hrozba agrese a válek. Poměrně pečlivě byli vybíráni vedoucí a vůdcové, i když se můžeme pozastavit nad jedním místem v knize, zmiňujícím Baldura von Schiracha pro jeho údajně chlapecký vzhled, obtloustlou postavu a zženštilé chování (jak mohl imponovat dospívajícím?). Ten již ve věku dvaceti dvou let stanul v čele (1929) Nacionálněsocialistické ligy německého studentstva a pod Hitlerovou přízní pak ovládal celou vysokoškolskou vzdělávací soustavu. Jaký význam v Německu přikládali mládeži, ukazuje jeho ustavení do funkce říšského vůdce mládeže. To mu bylo jen o dva roky víc. Kniha není silná jen díky textu, ale právě v něm mají velký význam i četné dokumentární fotografie, pocházející z různých zdrojů a archivních sbírek. Avšak ani v Německu se nevytvořil monolitní blok mládeže, sdružený v Hitlerjugend, byli i odpadlíci, z nichž se někteří dokonce vydali na cestu odboje proti fašismu.
Do těchto procesů pak vstoupilo i vyhlášení války, a jak ubývalo sil na frontách, ukazovala se nutnost zařazovat i německé mládežníky z HJ do bojových akcí. Tady i dnes můžeme právem aktualizovat: Jestliže se někteří podivují nad krutostí dětí v součastných válečných konfliktech světa, pak se nejedná o nic nového, i to již tu bylo. Autorka o tom podává v závěrečné části knihy doklady, týkajících se třeba vystřízlivění Američanů při osvobozování Německa.
Právě závěr knihy podává mnoho poučení i pro dnešek, třeba o krutosti mladistvých, vyzbrojených a bojujících až do posledního dechu za Vůdce a říšského kancléře Hitlera. Následovalo pak ovšem to, co muselo přijít, totiž vystřízlivění a ztráta iluzí. I to ukazuje, jak byla denacifikace Německa obtížná.
Autor: JOSEF BÍLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |