O Velkém pátku se nám opět ukřižovali věřící, i když v tomto případě neměla být cílem smrt, ale jen symbolika utrpení. Jiní se v procesí do krve bičovali. Člověk západní civilizace to může jen těžko pochopit. O tom, že by on sám podstoupil tento rituál, se dá velmi úspěšně pochybovat. Něco takového musí zasahovat do podstaty lidské duše. Aby to mohl člověk vykonat, musí uvnitř svého nitra být přesvědčen, že jeho čin přispěje k vlastní očistě a zároveň dá příklad ostatním.
   Ještě předtím jsem zaznamenal v našich sdělovacích prostředcích zprávu o mladíkovi turecké komunity v Německu, který zastřelil svoji sestru, matku dítěte, jen proto, že se přizpůsobovala našemu evropskému životu a nedbala na tradice vlastní rodiny. Pro nás je to nepochopitelné, zvláště když se jedná o něco tak krajního, jako je vražda. A navíc vražda rodinného příslušníka. Pro nějaké tradice, které nám, kteří chápeme potřebu osobní svobody jako něco zásadního, vůbec nic neříkají. V jedné rozhlasové poznámce jsem k tomuto neospravedlnitelnému činu zaslechl komentář, že něco takového patří do středověku a ne do jednadvacátého století. Tak by se dalo shrnout to, co autor chtěl říci.
   Už několik dní si kladu otázku, co se muselo dít v mladíkově duši, že vzal zbraň a šel zabít sestru. Co musel v té chvíli cítit ve své duši. Zda by se našlo jediné slovo, které by jeho čin mohlo ospravedlňovat. Jakou bolest způsobil rodině, matce, otci, dítěti, a způsobil ji vůbec? Nepředstavovalo vzepření se duchu tradice pro rodinu větší bolest než samotná vražda? Jak je to pro nás nepochopitelné, tak je to i neospravedlnitelné. Ani já nenacházím jediné slovo pro to, abych se o něco takového pokusil.
   Naše civilizace skutečně není ve středověku a každým dnem pod dojmem skutečné svobody se rozvíjí, rozpíná a poučuje ty, kteří podle ní ještě této fáze nedosáhli. Našimi informačními médii rovněž prošla zpráva o českém mladíkovi, který vzal na matku sekeru a ubil ji k smrti. Pak ji zabalil a hodil do kanálu. Matka zřejmě nectila jeho právo svobodně utrácet na automatech veškeré peníze. Právo konat podle své svobodné vůle nám musí být nade vše a nikdo je nesmí omezovat. Je to sice naprosto demagogický argument, který jsem použil, ale když čtu různá vyjádření psychologů, filozofů, psychiatrů, právníků i našich zákonodárců k obdobným případům, že jde o tak či onak narušenou osobnost člověka a při takovém činu je nutno k tomu přihlédnout, velmi, ale velmi mi stoupá krevní tlak.
   V tomto případě byla osobnost narušena hracími automaty. I když hrací automaty rozhodně nepatří do středověku. Asi těžko by ve středověku někdo něco jako je zabití vlastní matky sekerou pochopil. Určitě by se kolem něj neseběhli psychologové, psychiatři a další příslušníci odborných profesí, aby přemýšleli co a zda vůbec něco učinit. Ostatní spoluobčané by pak určitě nebyli ochotni takového vraha do smrti živit. I když ani takový trest nedostal. Ale zachování života za každou cenu dnes patří k vymoženosti naší humanity.
   A co ti zabití v lese? Nejdříve dva staří lidé a pak muž, který šel na procházku s pejskem. Vraždil inteligentní člověk. U případů uvedených v úvodu této úvahy bychom to mohli svést na fanatismus. Na lidi, kteří věří, že to, co činí, činí pro spásu své duše či uchování tradice rodiny. Jakou víru však dala dnešní humanita současnému člověku? Co přinesla do jeho duše? Snad nekonečnou touhu po penězích, po zábavě, po blahobytu, jen ne nějaké sebeobětování se, za což mnozí považují i obyčejnou práci.
   Zdá se, že stále víc a víc nás upoutává brutalita na televizní obrazovce či na filmovém plátně. Chceme vidět, jak jsou mučeni a zabíjeni lidé. A co kdybychom to zkusili i my, vidět, jak umírá člověk doopravdy? Jen proto, abychom se dostali z vlastní nudy. Stačí vzít pistoli, nabít a pak stisknout kohoutek. To by ani středověcí fanatici možná nepochopili.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]