Nepůjde samozřejmě o hodnotu zboží uprostřed tržních mechanismů, máme na mysli ocenění za mimořádné výkony v oblasti umělecké tvorby. Kdo sledoval počínání institucí po listopadu 1989 v čele s inflačním ministerstvem kultury, musel dospět k názoru, že bylo tomuto přežitku socialistické éry navždy odzvoněno. Držitelé těchto cen a čestných titulů byli skandalizováni a zostouzeni, a to za jediným cílem: aby se jich ve vlastním zájmu zřekli.
   Dnes, po dvaceti letech, když to přeženeme, odehrává se na televizní obrazovce téměř každý druhý pořad v duchu udílení cen. Zkrátka nepřijdou filmaři ani divadelníci, štědře dotovaná je především herecká šmíra, schopná čehokoli a kdykoli. Že už o sobě dala několikrát vědět, když se jí zdálo, že slábnou dotace, je jenom evidentní. Dvacítka českých filmů ročně přivedená na svět se dá adorovat pouze do času; potom se za nimi zavře voda diváckého nezájmu a je třeba vzhlížet k novým začátkům s podporou státních příspěvků. A literatura? Ta v duchu svůj k svému zažívá veliký boom: rovnítko nastavené mezi estetickou kvalitou a komercí příznakově vyneslo nahoru tři už podle jména nejryzejší české autory. Švabacha, Havllllovskou a Kvíkvega. Ačkoli prvně jmenovaný si dává s každou další knížkou na čas, aby to vypadalo, že přemýšlí, opakuje se motivicky a myšlenková vyprázdněnost prominentního spratka je víc než prokazatelná. Havllllovská stihne vedle rádoby duchaplných textů ještě televizi a pod palcem má časopisy, které rozhodně, ale rozhodně nepatří do ruky bezdomovcům. Jinak by z toho mohl onemocnět... Kdo? No přece Šťastný Jim! Aby neztratil Glanc...
   Spisovatel Kvíkveg ví přesně, co od něho očekává čtenářstvo zmanipulované Bleskem, Šípem anebo Aha. Vyhoví přesně a do puntíku jako děcko úspěšně kontaktované s nočníkem. Čas od času napůl vážně zahrozí bulváru a pod své jméno na peticích nabalí další jména svých všehoschopných kumpánů. Ve vší skromnosti si troufne na to, aby se poměřoval s Johnem Irvingem. Bože! Být naživu Étienne Souriau, zahrne Kvíkvega do své Encyklopedie estetiky, pravdaže jako odstrašující příklad.
   Ale vraťme se z téhle mizérie na začátek; kompozice opisující kružnici nám potvrdí, že se nenašel nikdo, kdo by si čestným titulem zasloužilý nebo národní umělec ozdobil zvonek do bytu. S akademickými tituly je to jiná. Dnes v souvislosti s volbami do evropského parlamentu jsme mohli spatřit na poutačích roztlemený ksicht terapeuta Leschtiny odekorovaný tituly z minulého režimu. Ať se vám daří, doc. MUDr. J. Leschtino, CSc. Čest práci a rukám klidu... Samet je samet, takže není co řešit!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]