Divadelní spolek Kašpar přinesl do Divadla v Celetné mnoho osobitosti, nekonvenčních nápadů a především tvůrčího elánu, ale též snahu nově interpretovat divadelní klasiku, případně dát výrazný dramatický tvar známým prozaickým dílům.
   Dramaturgyně Johana Součková pro nejnovější premiéru divadla zdramatizovala KRYSAŘE, klasicistickou prózu, která roku 1911 významně završila první, buřičské období Viktora Dyka, a to hledáním východiska z rozporuplné doby, úsilím po rozřešení romantického rozporu mezi snem a skutečností, hledáním smyslu života a zodpovězení otázky o možnosti naplnění či nenaplnění lidské touhy.
   Režie Filipa Nuckollse projevila smysl pro dykovské vnitřní napětí; na jevišti pracovala jednak se zcela realistickými prvky, ať jde o herecké projevy, scénu a kostýmy (autorkou je Tereza Šímová), včetně autentické vody v řekách Veseře a Havole, a protikladně naznačila i smysl pro přesahy k filozofickému zobecnění, k nadčasovosti, využitím prostředků satirické nadsázky či zdůrazněním absurdity.
   Tento naznačený rozměr má zejména krysař Martina Hofmanna a Sepp Jörgen Petra Lněničky, oba tolik vzdáleni duševnímu obzoru obyvatel maloměstského Hamelnu, první nepřizpůsobivý spíš programově, na podkladě pevných morálních zásad, druhý stojící stranou díky své "opovrženíhodné" jednoduchosti, prostoduchosti a neschopnosti překročit svůj úděl. Oba znamenitě tlumočí vnitřní svět svých postav, škoda jen, že někdy - a to platí i pro jiné herce souboru - nezacházejí nejvhodněji s Dykovým textem, který by měl být lépe a srozumitelněji artikulován bez často polykaných slabik a slov, vždyť i on sám je dalším klíčem ke smyslu představení.
   Nejčitelnější je v představení kritika stavu společnosti, zde zastupovaná městečkem Hameln. Jeho občané svými charaktery i svým jednáním předurčují budoucí osud svůj i svých blízkých; je to lhostejnost k osudům jiných (nikdo nesdílí obavy Agnes hledající svou dceru), zneužívání veřejných pravomocí (radní Gottlieb Frosch a Bonifác Strumm by i leckde jinde a leckdy jindy našli nemálo odpovídajících protějšků), především však maloměšťácká přizpůsobivost a hrabivost, neschopnost překročit vlastní stín. Ani hodnota, kterou zosobňuje Agnes, tedy láska, nepřiměje krysaře, aby omluvil převažující poklesky společenství, aby se smířil s malostí. Život ponechává jen nevinným - Seppu Jörgenovi a dítěti, majícím však naději, že naleznou ženu, která dá dítěti pít a Seppovi nový smysl života.
   Kritický osten vůči stavu společnosti zaznívá z "kašparovské" interpretace Dykova Krysaře velice silně. A kdo by snad neporozuměl, tomu jsou určeny občasné sborově zpívané písně, všechny velice dobře známé a dokreslující některé životní etapy společnosti nikoli hamelnské, ale české.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)