Co svět světem stojí, opakuje se tentýž jev: ti, kdo se prodrali k moci, a lhostejno, zda ji silou vydobyli, či jim sama spadla do klína, opájí se slávou a přesvědčeni o jedinečnosti své pravdy se domnívají, že nebude již nikdy jinak. Kdo však jen maličko nahlédl v historii, ví, jak vše je nestálé a nejisté a univerzálně platí, že jedinou jistotou je nejistota.
Avšak mocní chtějí mít jistotu jednou provždy a vykládají proto i dějinné jevy z pohledu jen jim vyhovujícího a pokud možno bez nadhledu. Dokonce soudí, že není potřebné znát dějiny vůbec a dějepis bude vyloučen ze školních osnov a vzniklé vakuum v mozcích zaplěno jen pustou propagandou. Pod praporem všemohoucího kapitál
u si mocní nic lepšího nemohou přát, než aby dějiny skončily a jejich moc zůstala zachována!
Stačí nahlédnout do denního tisku, stisknout tlačítko rozhlasu či televizního ovladače a rozumnému člověku, který zažil a pamatuje své, se orosí brýle a zazvoní mu v uších, takže raději šetří svůj zrak, sluch i elektrickou energii, aby ho milý bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil!
Přinesli mi nedávno přátelé štůsek starých novin, s nimiž radno zacházet opatrně, jako se skutečnou relikvií, neboť co je v nich psáno, bylo tehdy lidem podáváno jako sama svatá pravda a div ne svátost oltářní. Nahlížím do zažloutlých stránek Národních listů, sobota dne 16. 5. 1868, kde se píše o položení základního kamene Národního divadla: "Pán připravil nám den veliký, klademe základ chrámu pro umění národní, bděme, abychom toho dne nebyli malí!" Ale další list, Národní politika 2. 12. 1897, jsou radosti prosty, neboť popisují nepokoje v Praze, vyvolané příkrým chováním německých krajanů a studentů 29. listopadu, jimiž byl český živel provokován a policie dopustila se přehmatů. Dále tyto noviny 4. 12. 1897: "Vojsko střílelo na Žižkově do lidu, přes 150 mrtvých a raněných!" "Zraněni smrtelně buršáky!" Oč pokojnější jsou Nedělní listy z 25. 9. 1892, které přinášejí zprávy hlavně z oblasti kulturní a inzeráty, o to dramatičtější je České slovo z 1. 8. 1914: "Válka se Srbskem, vyhláška o mobilisaci, stav hrozícího nebezpečí války v Německu." Co následovalo, je dobře známo generaci našich dědů a otců, rovněž naše byla ve škole obeznámena.
Nemohu posoudit, jak je dnes seznamována generace nejmladší a beru do rukou další vetchý list, Večerník Práva lidu z 25. 9. 1918: "Bezpodmínečná kapitulace Rakouska-Uherska, Rak.-Uh. žádá své nepřátele o separátní mír a okamžité příměří, Praha jásá, velký útok dohodových vojsk na Piavě." Následuje "Válečná censura, Postrach keťasů a Žeň smrti v Praze, za týden již 207 zemřelých na chřipku a 76 na tuberkulosu." Večerní Lidový deník z pondělí 28. 10. 1918 jásá: "Národní výbor se ujímá správy československého státu." Unikátem mezi novinami je Československý deník, vydaný v Jekatěrinburgu dne 24. 1. 1919, s úvodníkem: "Československá republika, prohlášení neodvislosti československého národa," dále "Anglická nóta Kolčakovi," "K mírové konferenci", ale též zprávy o bojích čs. legií proti sovětům a zatykače na zběhnuvší vojíny.
Vše to se dá číst a s ohledem na dobu i pochopit, až narážím na polorozpadlý cár Münchner Heute Nachrichten, Sontag, 19. März 1939. Louskám staré německé písmo a lovím slovíčka v paměti, pí tchyně mi nepomůže, byla sice totaleinsatz, ale co pochytla, jako já dávno a ráda zapomněla. Pomáhá mi starý pan Junek z Rejštejna, který byl v rajchu pět let, je mu ale přes devadesát a některá slova jsou těžko čitelná. Na titulní straně trůní říšský protektor pro Čechy a Moravu Konstantin von Neurath, dále články o inspekci Horthyho po Karpatské Ukrajině, která připadla po rozervání ČSR Maďarům, reportáž z triumfální návštěvy Hitlera ve Vídni, článek z anglického listu Times, v němž je vyzdvihován dobrý dojem, který v Praze dělají němečtí vojáci (a zejména generál Blaskowitz, viz proslulý "Roskas pro obyvatele"!), dále čísla o zvětšení Říše záborem Sudet a Sárska. Okleštěným Čechám zůstalo jen necelých 4,5 milionů obyvatel, Moravě 2,3 milionů a v tom pár procent Němců. Pravou perlou je až článek Reichsministra propagandy Goebbelse, kde si pochvaluje završení tisíciletého dějinného vývoje, prý konečně byl dosažen věčný mír pro střední Evropu, neboť už i Kosmas považoval Čechy a Moravu za německý Lennstaat a blahobyt zde byl vždy jen pod ochranou Říše! Praha má nejstarší německou univerzitu a sv. Vít, Karlův most, Týn a sv. Mikuláš jsou zajisté čistě německá díla, takže dějiny byly konečně správně završeny a národ miluje tento čas, velkou německou šanci, neboť je nastolen Nový Pořádek díky jasnozřivosti, odvaze a statečnosti velikého Vůdce, jenž po létech beznaděje hravě a lehce vyřešil problémy, po staletí neřešitelné. Konečně slabší národ též má ochranu, ale Goebbels se již neptá, nakolik o ní stojí. Noviny otiskují i karikaturu, kde rakouská orlice k nebi stoupá s lístkem na nožce "Anschluss-Verbot" a pod ní chudinka okřídlený lvíček s cedulkou na ocásku "Tschechei", zadní nožky svěšené, předními pokorně panáčkuje. Pod tím andělíčkové, Wilson zadumaně dí: "Sie, Monsieur Clemenceau, ist das Anhänglichkeit, das unsere Geschöpfe uns so bald nachkommen?" Ne, nemyslím, že to byla přítulnost, že republiky rakouská a naše následovaly do nebe své spolutvůrce tak brzy, ale již za dalších šest let mohl tentýž karikaturista zobrazit německou orlici, jak jí haknkrajc na zadku táhne do horoucích pekel. Jenže tenkrát byla Velkoněmecká Říše světu proklamována jako tisíciletá a němečtí mocipáni, opojeni snadnou kořistí a zpiti slávou se domnívali, že bude trvat věčně, neb měla na své straně prozřetelnost samu.
Ač trvala dobu s tisíciletím nepoměřitelnou, k dějinnému poučení lidstva bohužel nedošlo. Stačí vzít do ruky noviny z posledních let a opět někdo ukončuje dějiny, je pověřen samotným bohem vytvořit Nový světový pořádek, zase už bůh není nestranný, takže nás čeká padesátiletá válka proti neposlušným a nepohodlným, jíž se ještě rádi zúčastníme. Tu pošleme pár vojáčků, tam pár poldů, tu dovolíme za humny rakety! Nevím, nevím, jak to s tím koncem dějin bude. Domnívám se však, že dějiny pro nás naštěstí a pro někoho bohužel neskončí a dál bude platit pravda, kterou znali už Eleaté ve starém Řecku, totiž že jediná jistota je nejistota. Takže ať už máte za lubem cokoliv, vše bude, jak tomu ostatně vždy bylo, jednou úplně jinak, pánové!
Autor: Gandalf Šedý
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)