Mluvíme-li o optimismu, je samozřejmé, že dojde také na jeho opak, pesimismus. Ta hranice je totiž mnohdy velmi těsná. Máme-li sklenku plnou jen do poloviny, optimista řekne, že je poloplná, pesimista řekne, že je poloprázdná. Ve skutečnosti je to stejný stav a záleží na tom, jak jej nazveme. V tom případě jsem optimista, protože věřím, že se sklenka postupně zase naplní. Doufat v to lepší řešení, to je optimismus.
Při ťukání tohoto textu poslepu v Domovu zrakově postižených Palata o Velikonočním pondělí odpoledne, posunula se mi nějak páska a několik prvních řádek mizelo v hluboké mlze. Co dělat. Sám mám už dvaapůl roku vidění značně mlhavé a opravu provést nemohu. Ale optimisticky jsem si řekl, vydám se po budově a snad někoho zastihnu, kdo by mi pomohl. Jenže u přízemních kanceláří všichni slaví doma (co by tu také ve svátek dělali). U vrátnice potkávám od vidění známou z našeho patra. Prý neví, zda to zvládne, ale přijde se o opravu pokusit, Současně však jde okolo sestra Jitka, která má dneska službu a prosím ji o pomoc. Napřed si neví rady, ale pak zahlédne, kde byla páska posunuta, vrátí její polohu do původního stavu, 2 x zkusmo ťukne a ono to píše. Tak to byl názorný příklad optimismu.
Pesimista by si řekl: Mám jako obvykle smůlu, počkám do rána, aby se na to někdo podíval. Jde tedy už o ten základní postoj. Optimista před překážkou neustoupí a hledá řešení, pesimista se smíří s nepřízní osudu. Jsou lidé, kteří říkají, že mají v životě jenom smůlu, nic se jim nikdy nepodaří, jsou to zkrátka smolaři. Tenhle cejch už nosí v sobě a poddávají se sebemenšímu neúspěchu s fatální bezmocností. Druzí se potíží nezaleknou a ono to většinou pak jde lépe.
V životě se může posuzovat štěstí s opakem neštěstí. To jsou zpravidla okolnosti mimo náš vliv. Ale oproti štěstí můžeme také hovořit i o smůle a nepříznivé náhodě, o různých mimořádných okolnostech. A v tom druhém případě se může objevit přece jenom nějaké příznivá alternativa, zdánlivě běžné řešení, které pomůže i v sebesložitější situaci.
Někdy je takový nepovedený den, říká se mu Den blbec. Ráno vám ujede autobus před nosem, metro zaklapne dveře metr před vámi. Jste-li školák, dostanete při zkoušení právě tu látku z poslední stránky, nad kterou jste už usnul. Pozdní příchod je dlouze projednáván, než se uzná dopravní komplikace. V poledne je v jídelně jediné jídlo, které nemůžete ani vystát atd. Obdobně je to u úředníka v kanceláři. Navíc vedoucí vytkne nesrovnalosti v odevzdané práci. Večer dojde v rodině na hádky ze zcela malicherných příčin. A potom přestane fungovat televize nebo video, prostě všechno je nějak poznamenáno smolným dnem. Navrhuju, aby se vytvořilo Světové optimistické sdružení pod symbolickou zkratkou SOS a to sdružovalo všechny, kdo si chtějí vzájemně pomáhat. A ono těch smolných událostí i celých dnů jistě podstatně ubude.
Autor: Čestmír Vidman
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)