Jsem děda
BOHUMÍR MOTEJL
Má dcera porodila
Ach běda
Co mi to nadrobila
Vždyť ještě včera
Dělala do plínek
Dnes je má dcera
Na srazu maminek
Ach běda
Má dcera porodila
To přišel cizí kluk
A klidně mi ji vzal
Já na to ani muk
Jen jsem si poplakal
Ach běda
Co si to způsobila
Prý při tom porodu
Je to samá bolest
Podobnou nehodu
Já bych snad neunes
Jsem děda
Má dcera porodila
Jenže já vnouče mám
Něhou se opíjím
Jak se s ním mazlívám
Své dceři promíjím
Jsem děda
Má dcera porodila
Jsem děda
Tak moc mne obdařila
RADOVAN KARADŽIĆ
Peklo
Jestlipak sis už všimla:
Peklo přešlo
na naši stranu.
Ulicemi bloumají honicí psi
čenichají naše něžné pohledy
Už ztratilo smysl
obávat se smrti
a věčné tmy:
Co nás čeká tam
potkalo nás už tady
Peklo vyšlo na světlo
Ukáže se každému kdo chce vidět
Chrti sežerou naše myšlenky
Miláčku neboj se strastí
ani naší smrti
Dva hroby se stanou nedobytným útočištěm:
Vynoří se skvělá řešení
vzplanou v něm naše duše
aby zhasily zdivočelé peklo
které přešlo
na naši stranu
Moje práva
Z mého práva zbylo: maličké okénko
vede na Velký Bílý Západ
A přece skrz něj vidím
kousek toho kousek onoho
jediného ptáčka nikdy celé hejno
vršek stromu bůhví kde nechal kořen
To vše je víc než sen
to vše je méně než skutečnost
stvořená pouze pro snění
Proto mé kroky po cele
nejsou směrodatné
Nikdy nespatřím celek
proplouvat za oknem
Do pasu vykloněn nad propastí
od pasu na dosah zmaru
a nicoty
Z mého práva mi zbylo ovšem neúředně
že tě miluju ale nikomu ani muk!
Navíc smím už jen plakat
vytrvale leč tiše:
Jen maličko pohne se tvář
a tajné slzy zaplaví srdce
Ach ilegální pláč za nejvyšší cenu!
Košava
To není vítr
to je víla Tancechtivka
Udeřila
aby nás přivedla k rozumu
Ale my trčíme
Zarputile čekáme
na brčálovou hajtru autobusu
Kdy už konečně přijede?
Ať horempádem vyrazíme
jak kuřata k vyhřáté kvočně
Tancechtivka na Srby zuří
louská hlavy
chce najít kapku rozumu
Vhání slzy do očí
Provokuje? Posmívá se?
Tancechtivka ještě prudčej udeří
aby přetrhala nitky
aby rozcuchala nervy
aby prosadila svou
Marnost nad marnost
Autobus je tady
vítr osuší slzy
roztancuje smetí
a rozežene ptáky
Kalemagdan
Ty spíš divotvore
pod zelenou duchnou trávy
A vyhlížíš nás
nezjevným okem
Opatruješ naše strasti
sám v sobě
Divotvore:
pláč v přízemí
i ptáčka ve výšce
uťaté hlavy
i hrdé kosti v hloubce
A to vše spleteš do jediné osnovy
Bloudíme
pod tvými hradbami
jako se bloudí ve stínech smrti
Zatímco čekáme na cara
náš život je drcen
jako bílé maso
Divotvore ty víš
co s námi bude
Tvoje krutá žízeň
nám sílu vysaje
Jen hoře zůstane
jen naše vězení
a naše písně
na hrotu tvého kopí
Přeložili JAN HROBAŘ a KAREL SÝS
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)