1. Proč skončil socialismus?
   Protože jsme tomu nezabránili. Zpohodlněli jsme a zapomněli, že je třeba se mít na pozoru a výdobytky, přednosti socialismu také chránit. Uvědomit si, že nic není nezvratné. Chodili jsme na různá školení. Závodní škola práce ROH. Školení marxizmu-leninismu na závodech a v různých institucích. Posuzuju to s odstupem času, bylo to správné. Dělníci i technici si měli připomínat, že socialistická revoluce nespadla z nebe, ale že to stálo nezměrné úsilí a životy našich předků. Možná jsme si i my komunisté mysleli, že návrat před rok 1948 je nemožný. Vše rozhodují kádry, řekl Vláďa Lenin. Ale to se musí pochopit. Poznali jsme, že i jednotlivec může udělat pěknou paseku. Třeba Havel nebo Klaus svou amnestií.
   Marxismus je geniální teorie, vysokoškoláci jej nazývali marxákem a vždy se těch zkoušek děsili. Tak o tom mluvil můj bratr, který večerně studoval ČVUT. V závodě, kde jsme oba pracovali, pak dělal lektora marx-leninské filozofie. Měl čárku za provedené školení, ale jaký byl dopad na posluchače? Chápu, že být lektorem „marxáku“ nebylo snadné. Po převratu vystoupil ze strany s tím, že ji k ničemu nepotřebuje. A filozofie je věda, která se naučit nedá. Ta se musí pochopit a uplatňovat. Pochopit tři základní zákony dialektiky. Abychom uměli řešit základní rozpory společnosti. Tak třeba zákon o jednotě a boji protikladů. Umět vysvětlit teorii kapitalismu, aby se nestala praxí. Propaganda vysílačů Hlas Ameriky a Svobodné Evropy sílila. Denně se údajně zvětšovaly počty umělců a vědců, kteří se podepsali pod pamflet Několik vět. Nebylo to jednoduché, vznikaly nelegální struktury jako před rokem 1968. A „kádři“ selhávali a sami neuměli zákony dialektiky na konkrétních příkladech ze společenského života vysvětlit. Třeba zákon negace negace. Věnovat se změnám neznamená vše stávající vyhodit, ale ponechat to kvalitní poznané. Třeba při technické změně v továrně není možné vše zahodit do šrotu. Ale ponechat to, co se ještě nepřežilo. Konkrétní příklad je vždy nejefektivnější pro pochopení geniální teorie. A zákon o přerůstání kvantity v kvalitu? Smršť poplašných zpráv o smrti studenta M. Šmída způsobila kvalitu, i když pro ČSSR negativní. Protože kvalita není jen kladná.

   2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
   Rozhodně, to ukazují dvě světové války. Nejnovější poznatky vědy a techniky se nestaly výrobní silou, ale staly se nástrojem, který přinesl největší masakr všech dob. Magnáti kapitálu vzali tyto výsledky, žel, jako velké poučení a masakrují lidi, státy a národy nemravně, tvrdě ekonomicky. Ale stále zbraně haraší, i když už po I. světové válce přeživší přísahali, že už žádný válečný požár, magnáti kapitálu vždy tvorbě pokrokové společnosti brání. Kapitalismus se přežil, ale stále vládne tím, že vlastní sdělovací prostředky.

   3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
   Měl by využít všech zkušeností, aby všichni lidi světa věděli, že jsme tady jenom prozatím. Můj čas je pouhopouhé prozatím, jak se zpívá v seriálu Sanitka. Je to tak jednoduché. Člověk k životu potřebuje chleba, vodu, oblečení a bydlení. A složité je to v tom, že by všechny politické reprezentace států si měly osvojit a tedy pochopit marxák. Nikde na světě se nestal žádný zázrak, nic nepřišlo samo. Všichni musí pracovat, postarat se o svoje výše uvedené potřeby. Všechny mezinárodní dohody a úmluvy mají cíl – plná zaměstnanost. Vše zůstalo vždy jen na papíře. A to je základní rozpor mezi slovy a činy. Ale i mezi teorií a praxí. A k tomu další rozpory! Mezi prací a kapitálem, mezi městem a venkovem, mezi člověkem a přírodou, ale i rozpor mezi strachem a odvahou. Ten poslední rozpor jsem si přidal jako další vědecký poznatek. Ze své zkušenosti. Protože ten je podle mého názoru dnes největší. Nemůžeme zapomenout také na to, abychom dobře vyzbrojili proletariát učením o etice a estetice.

   4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
   Vrátit do českých rukou sdělovací prostředky. Dále je nutné, aby nejen děti pochopily sebe sama, to, co je obsahem poválečné nejen filmové tvorby. Pohádky a filmy, které nám televize každý rok před Vánoci připomínají. Císařův pekař a Pekařův císař se můžou upéci k smrti. V té tvorbě je vše, co tam může jenom být. Je to tak křišťálové čisté, že ani křišťál nemůže být čistější. Nezapomínat na Mistra Jana Husa. To je nepřeberná studnice dialektického materialismu. A snad se od něj učil i Karel Marx. Protože dialektický pohled Husa na svět byl v té době neuvěřitelný. Kdo uměl ukázat lépe než on na příčiny jevů současného revolučního kvasu?

   5. Dělá náš stát kulturní politiku?
   Dělá, ale dost negativní. Kdyby nebylo čtyřicetileté „normalizační“ tvorby, co by nám televize, divadla, a jiná sdělovadla předkládala? Ale i tvorba předválečná měla svou hodnotu. Třeba film Nebe a dudy. Kultura byla vždy levicová v jakémkoliv státě světa. Ve Francii šli tito myslitelé i pod gilotinu. Mám pocit, že se daří spíš umělcům na vesnicích nebo v malých městech. Třeba u nás v Hroznětíně nebo v Ostrově u Karlových Varů. Jet totiž do divadla na hru s názvem Klára a Bára do Prahy, tak to je děs. V průběhu tohoto „díla“ za mnou ženy z našeho města přišly: Nám se to nelíbí; a rády by odešly. Ale byli jsme tam společně autobusem. Chápu, že je to subjektivní pohled, ale…

   JAN TANCIBUDEK, dělník (1952)



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)