Zdravím Tě, Vladimíre, v kraji Tvému srdci tak roduvěrném, zemi nádherných Orlických hor, ve které jsi se zrodil, vyrostl, které jsi věnoval celý svůj život českého básníka.
   Těšili jsme se z každého Tvého verše, zrozeného ve Voděradech, vsi Tvého prvního učitelování, vyvzdorovaného v Rychnově nad Kněžnou, kde jsi řadu let na tehdejším ONV vedl odbor kultury, kde jsi doslova postavil skvělou galerii výtvarného umění, do níž jsi shromáždil nejcennější díla z pracoven malířů a grafiků své rodné oblasti. Byl jsi předurčen svým vztahem ke světu umění a práce, abys vedl KRUH, krajské nakladatelství v Hradci Králové, aby z Tvé iniciativy zde vyšla dlouhá řada krásných knih, opět hluboce poznamenaných rodovou vazbou jejich autorů k plodnému, tvořivému dění především na Orlicku. Připomínám si nádhernou knihu korespondence Františka Halase s Tvým (i mým) tak dobře známým Karlem Michlem, skvěle připravený výběr z pamětních zápisků ze života Věnceslava Metelky, krkonošského houslaře minulého století, mám před sebou ten zvláštní, žlutou vazbou vybavený foliant pamětí lidového umělce Aloise Beera, opět z editorské dílny Michlovy, čtu si v dlouhé řadě knih próz a poezie, které Kruh uměl tak pečlivě vydat.
   To vše díky Tvým impulsům a přátelské spolupráci v orlickém regionu... Nezapomenu na obrazovou monografii Orlicka, kterou jsi provázel svými verši, a kterou upravoval Tvůj bratr Milan, též učitel jako Ty, a znamenitý umělecký fotograf.
   Opravdu hodně, velice mnoho zásadních věcí jsi vykonal pro dobro, pro rozvoj umění ve svém kraji, ve své zemi.
   Znal jsem Tě jako dobrého, názorově pevně levicového člověka, a především jako znamenitého básníka, od prvního setkání v redakci Květů, kam jsi tehdy přinesl své erbovní verše o stromech, které se potom staly znamením panoramatu celé Tvé příští, bohatě rozvětvené poezie. Tvá útlá prvotina se přece jmenovala Stromy, a jako by předurčila obrysy Tvého života a tvorby - vyrostlé z rodné země, z jejího zápasu o bytí, o život lidí práce, vzájemné úcty a porozumění.
   Po pravicovém převratu v roce 1989 jsi ve svém rodném Opočně založil nakladatelství Prameny, v němž jsi s Tobě vlastní důsledností rozvíjel svůj pohled na lidskou skutečnost kolem sebe, v naší zemi. Typické sešity Tvé poezie, graficky pečlivě vybavené, zářící bělí stránek a stále vyslovující neúchylnou věrnost rodné zemi a jejímu tvůrci hodnot nás provázely do nedávných dnů. Milan Blahynka o nich napsal hutnou hodnotící esej, aby čtenář věděl o šíři Tvé básnické práce, aby ji viděl jemným spektrem hodnotových soudů předního českého literárního historika a kritika.
   Tvá poezie byla a je čistá jako pramen z orlických lesů. Sahá až kamsi ke Sládkovi, s jeho vnitřním dramatismem lidských dějů, s jeho historickým viděním souvislostí, s příslovečným lpěním na rodové spjatosti života soukromého a veřejného.
   Tady, v oné historické linii života Tvého a rodového jsou kořeny Tvé hluboce jímavé, obrazově výstižné, přiléhavé poezie. Knihy, sešity a svazky, které jsi z ní pořádal, ony sešity, vydávané v Pramenech zvláštně čistě, zřetelně objevují krásu i svízele našeho života. Jejich pointy neuhýbají z dělné cesty, vyhraňují její mravní závažnost, nezbytnost, potřebnost.
   Vždy jsi stál za společenskou pravdivostí uměleckého slova, za nezbytností činu, který člověku otvírá oči, který naznačuje směr.
   Vladimíre, v sobotu 23. července 2005 jsi náhle odešel.
   Vracel ses ze zahrádky a v dlani jsi držel broskev.
   Klesl jsi k zemi, jako bys ji líbal, jako bys ji objímal.
   To Tvá rodná země Tě objala.
   A vítr orlických obzorů Tě zdraví navždy.
   Rodná zem Ti děkuje za Tvůj plodný život.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]