Mnozí se domnívají, že angličtina si bude v jazykové oblasti dobývat a posilňovat monopolní pozice na celém světě souběžně s globalizací. Obavy o svoji mateřštinu nemají jen příslušníci středních a malých národů, ale i velkých národů, jejichž jazyky se počítají ke světovým jazykům.
   O obavách španělštinářů psal Obrys-Kmen již 24. února 2007 (č. 8). Čtenáři se dozvěděli, že na západní polokouli již vznikla a houževnatě vegetuje jazyková zkomolenina »spanglish« (ale též »espanglish« nebo »espanglés«). Směsici španělštiny s angličtinou není hodně slyšet jen na jihu USA, ale též ve Španělsku a v zemích Latinské Ameriky.
   Nyní obdobné obavy vznikají také v Německu. Němčina je prý v nebezpečí ze dvou důvodů: jednak ji ohrožuje směs němčiny a angličtiny »Denglish«, jednak tzv. »etnolekt«, což je zjednodušená němčina četných přistěhovalců, připomínající svou funkcí »pidžinigliš« černochů.
   Mnozí němečtí vlastenci jsou zatím klidní a tvrdí, že »barbarismů« dnes vzniká mnohem méně než v minulosti z latiny nebo francouzštiny. Jazyk je v každém moderním státě do značné míry ovlivňován sdělovacími prostředky. Také ve školství lze zaznamenat řada prohřešků vůči mateřštině, zejména chybí nebo dokonce je zavrhováno učení se básním zpaměti.
   U nás v ČR máme vyspělý kulturní jazyk, češtinu a péči o ni vyzvedával již Mistr Jan Hus. V poslední době je však také u nás čeština postižena negativním vývojem obdobně jako jiné jazyky. Jazyková úroveň přednesu v televizi a v rozhlase je chabá. Prosazují se anglicismy, ale též germanismy. Vždyť kdyby někde ve Zlámané Lhotě existovaly dva sportovní kluby, byli by tam také nejméně dva »prezidenti« místo dvou předsedů klubů. Za výkladními skříněmi občana o vystaveném zboží často informují jen cenovky, málokdy je uveden český název zboží, někdy jen zkratka, které každý nerozumí. Vyslechnout si někdy rozhovor mladých znamená získat doklad, jak se »týnejdři« odcizili mateřštině, neboť si odvykli číst krásnou literaturu v češtině.
   Češtinu komolí rovněž celá řada přistěhovalců. Ve většině států EU jim bývá udělováno občanství, jen pokud složí zkoušky z příslušného jazyka a též z dějin. Ve Francii o čistotu jazyka pečuje oficiální ústav, v SRN mají dokonce Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung v Darmstadtu. V mnoha státech EU je postavení úředního jazyka upraveno ústavou. A u nás?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]