Skutečný fejeton, jak ho vytvořil Jan Neruda, stal se slovesným útvarem, na němž si všichni pokračovatelé ověřovali míru své pohotovosti i básnické vnímavosti, lidské zvídavosti a nepokrytost občanského postoje, přesvědčení a koneckonců odvahu sdělit druhým upřímně viděné a zažité. A to poutavým jazykem, pružným slovem, který u čtenáře vyvolává pocit, jako by ho sám měl už na jazyku. To slovo autor umocňuje realistickým pohledem i satirickým útokem.
   Kniha společenských fejetonů Františka Kříže JAK DLOUHO JEŠTĚ, která právě přichází ke čtenářům, v konfrontaci s těmito požadavky a jejich naplnění, mluví jednoznačně ve prospěch autora. František Kříž jako dlouholetý bedlivý pozorovatel českého veřejného života, politických událostí a také jejich »tvůrců« a kormidelníků nejrůznějších barev a postavení, využívá naplno darů pronikavosti zkratky, upřímného citu, bezprostřednosti zážitku a hloubky chápání, jichž se mu dostalo.
   Neváhá použít i lidového expresivního výrazu, kde ho považuje za jediné možné výstižné vyjádření. Ostatně, jak ho užívají i někteří čelní politici i z veřejných tribun.
   Kříž není jen pozorovatel a interpret dějů a důsledků, které z nich vyplývají a dennodenně dopadají na prostého člověka, živícího se společensky prospěšnou prací, který nic nezavinil. Snad jen to, že se nechal podvést.
   Kříž je bojovník, který pranýřuje a usvědčuje, povzbuzuje odvahu, víru a podnětnost. Neschovává se za nikoho, je osobní, ukazuje, kde jsou skutečné hodnoty, o co se opřít, aby se člověk neminul s opravdovými dary života a nepromrhal je v bezplodných konfliktech, do nichž je obratnými - jak říká ohleduplně jeden z předních politiků - šibaly manipulován. Kříž se vyhýbá moralizování, jalovým frázím, posuzuje především z nadhledu. Charakterizuje-li dobu podle typických jevů, užívá raději anekdotickou pointu nebo podobenství.
   Nápadnou zvláštností prozaické knížky je, že Kříž některé klíčové myšlenky doplňuje dobře mířenými verši.
   Křížovy fejetony se objevují od roku 2007 až dosud na stránkách literárních a společensko-kritických příloh Haló novin - Obrysu-Kmene a Naší pravdy. Jde tedy o dvouletou éru Topolánkova otřesného vládnutí, kolorovaného u českých státníků ojedinělou vulgaritou, vládnutí, které přímo vyzvalo Františka Kříže, aby sáhl po péru, jež začalo postupně nadutou a zhoubnou činnost, vlekoucí s sebou společnost k propasti, svlékat donaha.
   Tuto éru lze označit za éru kulminace všech zvráceností, jež stačily prolnout státní správou a politickou partají, které nesly za tento stav odpovědnost, a jejich koaliční hybridní vládou, zkonstruovanou od samého začátku na podvodu a korupci. Současně se začaly objevovat očekávané signály, stále nadějněji zvěstující pád. Dvouletý zlý sen skončil, nakonec potvrzen volebním debaklem topolánkovštiny. U tohoto vývojového předělu je tečka knihy. Za »dvouletkou« antisociální a protispolečenské svévole, která poznamenala palčivými jizvami vše slušné, co drželo společnost ještě jako fungující celek pohromadě, byť vnější snaha ho uměle rozdělovala a rozeštvávala.
   Podle čtenářského ohlasu, jak prokázalo publikování jednotlivých kapitol, bylo zřejmé, že tyto drobné prozaické práce mají trvalejší platnost než na jaký má nárok záznam v novinách. Autor z nich vybral a sestavil po kriticky potřebných úpravách knížku. Chce být poučným a čtivým ohlédnutím za dvěma roky vycinkaného života, proběhnuvšího v cynickém rozporu s textem listopadového základního kamene: Pravda a láska proti lži a nenávisti. Křížova kniha vypovídá o tom, že vytesaná slova čas i nečas vyhladil a zůstal jen zvětralý, drolivý kámen. Jak dlouho ještě...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]