V současné době lze pozorovat, a to zejména při sledování volebních výsledků, zřetelnou nespokojenost až radikalismus a následný příklon k levicovým tendencím. Tato "blbá" nálada si v ničem nezadá s podobnou náladou v třicátých létech minulého století, když na ustavující valné hromadě 18. října 1929 byla založena Levá fronta. Při jejím vzniku spolupůsobili Stanislav K. Neumann, Karel Teige, Vítězslav Nezval, Julius Fučík, Bedřich Václavek, Vilém Závada. František Halas a o něco později F. X. Šalda, Vladislav Vančura, Iša Krejčí, Jaroslav Seifert, E. F. Burian, Jindřich Honzl a další. V historicky zanedbatelném intervalu došlo též k založení Levé fronty v Brně, jehož iniciátory byli zejména Bedřich Václavek, Jan Krejčí, Jindřich Honzl a E. F. Burian. Stalo se tak údajně 5. prosince 1929, podle jiných pramenů pak na valné hromadě v roce 1930. Definitivně byla Levá fronta v Brně kodifikována po schválení úřady, na ustavující valné hromadě 27. května 1930.
   Tato valná hromada přijala zcela zásadní prohlášení k tehdejší společnosti a kultuře a potvrdila svůj úmysl soustředit maximální množství levicových intelektuálů a navázat styk s pokud možno nejširším spektrem společnosti. Ještě téhož roku brněnská Levá fronta svou činnost značně rozvíjí a dává vzniknout odborným sekcím, nejprve studentské, literární, divadelní a zanedlouho nato architektonické.
   Důležitým počinem bylo ustavení skupiny Levé fronty v Boskovicích, ke kterému došlo 15. února 1931. V tomtéž roce je hromadně realizováno ustavování poboček, a sice v Žilině, Užhorodu a v Hradci Králové. Ostrava se k tomuto hnutí levicových intelektuálů připojila 27. června 1931. Jejího založení se zúčastnilo na 40 příslušníků ostravské inteligence.
   Zvláštní pozornosti si zaslouží vydávání celostátního časopisu Levá fronta, který vychází v Praze, ale též vznik tzv. Moravského čísla Levé fronty ze dne 23. dubna 1931, které vytváří brněnská skupina.
   Ostravská skupina Levé fronty vydává alternativní časopis nazvaný Kampaň.
   Smysl a význam pracovních aktivit příslušníků Levé fronty se soustřeďoval zejména do jednotlivých sekcí. Snad nejvýznamnější byla sekce literární. Organizovala večery moderní české poezie, řadu debatních večírků a schůzek všude, kde to jen bylo možné, v kavárnách či klubech. Nosný význam mělo hlavně pořádání dlouhé řady literárně tematických a vzpomínkových pořadů, přednášek pražských, brněnských i zahraničních odborníků, organizace výstav a mnoho podobných akcí.
   Na Moravě později dochází k významnému rozmachu dalších center, například ve Zlíně, Prostějově, Olomouci, Přerově a v mnoha dalších menších městech.
   Zamyslíme-li se nad realizací podobných levicových aktivit v současnosti, docházíme ke zjištění, že srovnatelnou činnost lze pozorovat u Výboru národní kultury, který má též svou pobočku v Brně. Ta na svých akcích podporuje mimo jiné levicovou literaturu. Ale též činnost Unie českých spisovatelů si v ničem s podobnými aktivitami nezadá. Hlavním posláním UČS je organizace společenství spisovatelů, literárních vědců, kritiků a vydavatelů umělecké literatury, ale též snaha zajistit šíření informací o uměleckých, organizačních a odborných záležitostech týkajících se oboru. Takové aktivity, srovnatelné s dávnou minulostí, jsou progresivně uplatňovány zejména na stránkách literárního týdeníku Obrys-Kmen. Ten je vydáván jako inzertní příloha Unie českých spisovatelů v Haló novinách.
   Radostná je informace z nedávné doby, že jeden z členů UČS a vedoucí redaktor Obrysu-Kmen (společně s Karlem Sýsem), Daniel Strož, dosáhl na žebříček nejvyšší, a jistě bude prosazovat levicovou kulturu a její zájmy i na příslušných úrovních Evropské unie, kde se stal jedním z dvaceti čtyř europoslanců.
   Domnívám se, bylo by žádoucí, aby se hledáním historických a ideových souvislostí ve vzájemných vztazích mezi Levou frontou a Výborem národní kultury a Unií českých spisovatelů začal zabývat jedno který z levicových historiků umění a kultury. Možná bychom mohli s doloženou dávkou hrdosti prohlásit, že kořeny naší současné levicové kultury byly zasazeny mnohem dříve, a že se cítíme být pokračovateli a nositeli tradic, které patřily k tomu nejvýznamnějšímu, co kdy česká kultura stvořila.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]