V letošním horkém létě jsem byl pozván do pražského ateliéru velice činorodého sochaře, zasloužilého umělce Miroslava Pangráce (84) - letos odhalili jeho bustu vydavatele slavného naučného slovníku Jana Otty, jehož sádrovou kopii jsem nemohl v ateliéru přehlédnout. Ještě před dvěma léty dokončil nadživotní podobiznu malíře Vladimíra Komárka, kterou instalovali k jeho nedožitým osmdesátinám v Muzeu v Lomnici nad Popelkou za přítomnosti Mistra Pangráce i prezidenta ČR Václava Klause. Rád by ještě vytvořil bustu Zdeňka Štěpánka, který v mládí žil a hrával v Tylově spolku v sochařově rodném Rakovníku.
   Přicházím právě když Mistr pracuje na bustě svého přítele malíře Pavla Poličanského, věnovanou jeho 65. narozeninám (9. 8. 2008). Poslouchám, co si oba umělci vyprávějí při jednom z posledních sezení. Obdivuji výstižnost tváře vymodelované do sochařské hlíny. Dozvídám se, že absolutní podoba v portrétu není vždy nutná, spíše má vyjadřovat charakteristiku dané osobnosti. Na díle se pracuje někdy i celé měsíce. Hliněný model se odlije do sádry a později i do bronzu, což je velice drahá záležitost. Prozatím tedy tato bysta zůstane jen sádrová, dočasně umístěná v kobyliském ateliéru krajináře Pavla Poličanského, k potěše jeho přátel a rodiny. Možná jednou bude umístěna ještě důstojněji, třeba v Muzeu Českého ráje v Turnově, k poctě a ocenění malíře za jeho umělecké ztvárnění této krajiny a Pojizeří (usadil se na Zbirohách nedaleko Malé Skály).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]