Demokracie se chlubí oddělením moci zákonodárné od výkonné a soudní. Každý resort má své vymezené pravomoci, nesmí „lézt druhému do zelí“, sjednocují se jen ústavou. Toto třetinové podílnictví má bránit silné ruce uchvatitelského mocipána. Avšak jak již z názvu „zákonodárný a soudní“ vyplývá, je demokracie zajištěna právními normami a tím v profesionálních rukou právníků.
   Již v prvním Ústavodárném shromáždění v r. 1789 z 578 zástupců třetího stavu bylo 200 advokátů. Tento poměr se nezměnil ani po dvou letech v republikánském Konventu, než byl Nejvyšší soudní dvůr nahrazen Revolučním tribunálem a než se veškerá moc soustředila k rukám dvou bývalých právníků Robespierra a Saint-Justa a soudnictví převzala gilotina a demokracie skončila jakobínskou diktaturou.
   V demokratickém zřízení i moc výkonná exekučně zasahuje až po právním ověření a tzv. instituce soudní jsou plně obsazeny profesionálními právníky. Svou klientelu si soudnictví zajišťuje ještě trojstupňovým odvolacím aparátem. Soudní řízení se tak účelově prodlužuje a prodražuje. Spravedlnost přijde tak občanům velmi draho a dovolají se jí jen majetní, bohatí. Tímto kolečkem se právo občana opět vrací k proklamačním začátkům demokracie a rovnost zůstává čistě formálním heslem. I republikánský Konvent vyhlásil sice všeobecné hlasovací právo, tedy i pro nemajetné tzv. pasivní občany, avšak omezil je složením přísahy věrnosti svobodě a rovnosti, neboli současnému režimu. Dnešní pokročilá demokracie se opět vrátila k nepřímému omezení spravedlnosti majetnictvím.
   Zatímco Čeští bratři s Chelčickým z poctivého společenství vylučovali advokáty, soudce i kupce, dnes se tito zásluhou proklamované rovnoprávnosti zase stali občany nejbohatšími a nejváženějšími. Právní stát se jim stal nejvhodnějším systémem právnickým.
   Edvard Beneš stavěl demokracii na tři pilíře: pravdivost - svoboda - mravnost. První a třetí pilíř jsou dnes však již staticky nespolehlivé. A holá svoboda, holé neštěstí! Dává na vybranou: stát policejní, či stát zlodějský? Na četníky a zloděje jsme si hráli už jako kluci. Teď si s námi hrají politici.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]