V továrně na automobily Volkswagen v Braunschweigu je od 30. října 2006 umístěna pamětní deska připomínající Šalamouna Perela, jehož pohnuté životní osudy zpopularizoval film Hitlerjunge Salamon (Šalamoun z Hitlerovy mládeže). Dnes je Perelovi 81 let a k odhalení pamětní desky přijel až z Izraele. Válku přežil díky odvážně převzaté identitě a vhodnému vystupování nejdříve jako tlumočník na frontě a pak učeň ve Volkswagenu v Braunschweigu (Dolní Sasko). Šalamoun Perel v Braunschweigu řekl novinářům, že pamětní deska pro něj znamená »částečné uspokojení«.
   Bylo členství v Hitlerjugend (Hitlerově mládeži) vždy jen poučením pro cestu do budoucna, jako u Ratzingera - Benedikta XVI. nebo u bývalého člena zbraní eses Günthera Grasse? Mnohdy znamenalo krok do budoucnosti po nejisté cestě v touze zachránit si život. Někdy jedině rozvaha a touha spasit se za každou cenu během hrůzovlády, kterou Němci nastolili v okupované Evropě, dokázaly zachránit život i ve stínu holocaustu, jejž Němci nemilosrdně realizovali až do poloviny čtyřicátých let 20. století.
   I v našem okupovaném pohraničí žila za druhé světové války mladá žena, která svůj ohrožený život dokázala chladnokrevně zachránit. Mladá blonďatá a světlooká Židovka žila na počátku 2. světové války v Horním Slezsku. V září 1939 po zákeřném přepadení rozhlasové stanice v Gliwicích (Gleiwitz) začala druhá světová válka. Hned v prvních dnech přišla nejen o rodiče, ale i o svou německou kamarádku, která jí byla velice podobná. Mladá Židovka s doklady zahynulé Němky se brzy dostala do okupovaného Podkrušnohoří, kde se v jednom městě stala laborantkou u zubního lékaře.
   Zubní lékař byl současně vášnivým nacistou, pořádal přednášky o základních rysech »vyšší rasy«. Na své laborantce za pomoci posuvného měřítka na pódiu demonstroval, jaké typické rysy jeví správná hlava příslušnice vyšší rasy. Nikdo netušil, že předváděná »nordická lebka« patří Židovce, která jen trnula v obavách, aby podle zákona schválnosti někdo z Horního Slezska neodhalil její pravou totožnost.
   Nestalo se tak a po osvobození Podkrušnohoří Rudou armádou mohla přiznat svou pravou identitu, takže nebyla odsunuta. Začala nový život, který jí sice také přinesl nejrůznější těžkosti, ale hrůznému osudu holocaustu se jí podařilo uniknout. Dnes již nežije a jen několik známých může mladší generaci vyprávět, co všechno museli zažít mnozí Židé, kteří před deportací do vyhlazovacích táborů nesměli mít doma ani rádio, ani domácí zvířata jako psy, kočky apod.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]