VLADIMÍR STIBOR

Vladimíru Brandejsovi

Když odplouvají básníci,
blýskne se ostří
do všech stran...
I ta nejspravedlivější znejistí,
otevře noční chrám
a řekne:
Ne abyste přestali zpívat...

28. července 2005



VLADIMÍR BRANDEJS

Výčet

Věčné ticho je tak blízko,
že chtěl bys křičet
ze všech sil.

Ne, žádný z osudů se nezmýlil
a špatných skutků
je dlouhý výčet.
Dobré činy však nespočítáš,
jsou proměnlivé
a lehce vadnou
jak růže na prahu smuteční síně,
kdykoliv začneš přemýšlet
o vlastní vině,

protože zatím svět
neumí bolet
ani nejspravedlivější.

Kéž bylo by mi opět pět
a slovům jsem se učil
teprve správně rozumět...

(Sladká sůl, 2004)



Zákmit

Vše bylo výsostné
až k slunci.
Vše bylo hřejivé
až k horečce trav.

Nyní chutnáš
jak bílá střída
i potok plný rosy.

Jsme bosí, navěky bosí.
A jedna žízeň druhou střídá.

(Jen vydechnutí, 2004)



Okolo hlavy

Létá mi okolo hlavy
seno z předloňské trávy.

Kolik vzpomínek si, milá,
ještě zasloužíš?

Neuvězní žádnou
ani nejpevnější mříž.

Zatím nezní
chmurné písně.
Nejsme ani vězni
zlovolné náhody.

Vysněna jsi byla, já vysněn.
Znavené náruče těžknou pod plody.



Zemětřesení

Země se někdy zachvěje.
Prachu jsou celé závěje,
nikdo je ale nemá rád,
závěje zrad.

Až osamělý poutník tudy přejde,
jeho hlas se do ozvěny lehce vejde.
Bože, chceš při lidech stát?
Stačí nám pouhé snad.



Jednou

Kdybych se jednou rozdělil
na tisíc pravd
na drobty lží
i pomyslné spravedlnosti,

z pevného kmene zůstane trám,
z trouchnivých větví
pouhé klestí.



Dosud

Ještě umím vzpomínat...

Jen svahy mají
stále větší spád.
Nejraději chodím
stezkou znovu zapíranou,
trochu proti směru času.

K mračným vlnám,
plujícím beránkům i lodím
se napříč bleskům dosud brodím.
A pokud žiji, nezradím svou trasu.




26. srpna uplynulo 125 let od narození Guillauma Apollinaira

GUILLAUME APOLLINAIRE

Podzim

Pomalu ztrácí se kulhavý venkovánek
I s hovádkem do mlhy která studí
Skrývajíc vesnice stydlivé jako vánek

Jak tak jdou tryskne mu píseň z hrudi
O nevěře jíž kdosi vinen byl
O snubním prstenu co nosí někdo jiný

Podzime podzime pročs léto zahubil
V mlze se rozpíjí dva kdysi živé stíny



Ženy

V ženských rukách jehly zazáří
Leni přikládej Ach kávu by to chtělo
Kočka protáhne si rozehřáté tělo
Martin Gertrudu si vede k oltáři

Slepý slavík do zpěvu se dal
Třaslavým hlasem jak sova jatá v kleci
Ten cypřiš vypadá no řekni přeci
Jak papež na cestách když sníh ho posypal

Listonoš s učitelem ti zdrbnou co se dá
Zima je tuhá To bude dobrý víno
Hlušec kostelník už má prej vodzvoníno
Starostova dcera štólu vyšívá

Páterovi k svátku Zatímco les sténá
Hlasem varhan plným vážnosti
Pan Sen vešel se sestřičkou Starostí
Katko tahle punčocha je trochu roztržená

Přines kávu máslo a co ještě chybí
Hrnek mléka chleba sádlo džem
Lenko trochu kávy kdybys jen...
Ten vítr drmolí jak kdyby četl bibli

Kávu? Lenko tak mi nalej přec
Lotko nebuď smutná To víš láska zebe
Bůh uchovej já miluju jen sebe
Pst Babička se modlí růženec

Podej mi Leni cukr ať si spravím chuť
Petr s ohařem si vyšel na zajíce
Jedle zpívají ve větru tancujíce
Život je med Ilzo Lotko jen mne nezarmuť

Už se připozdívá Keře pokroucené
Do rubášů navlečené vinice
V temnotách se mění v kostnice
Štěkot psů pár pozdních chodců žene

Slyšíte? Tak už je se vším smířen
Zvony šeptají tu zprávu nehlasně
Lízo přilož sic nám vyhasne
Ženy váhavě se znamenají křížem



Marie

Ke stáru dotančíte zpět
Na místa kde jste - ještě dítě
Protancovala celý svět
Ach jestli vy se nevrátíte
Už slyším zvony vyzvánět

Můj spánek němé masky plaší
A hudba je tak vzdálená
Jako když u nebes se vznáší
Miláčku dosáhl jsem dna
Mou duši krutá bolest zháší

Jdou ovce jak když sypeš něhu
Po vločkách jež jsou vlněné
Vojsko mi šlape po příběhu
Kde je mé srdce ztracené
Kde je mé srdce plné sněhu

Kam asi kam se podějí
Tvé vlasy moře jež má vrásky
Kam asi kam se podějí
Tvé ruce jež rve vichr lásky
Ze stromu našich vyznání

Ve společnosti starých knih
Jdu podél Seiny která třeští
Sám se sebou jak věčný mnich
Dívám se do vln co mi věští
Dočkám se neděle dnů mých?



Most Mirabeau

Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina
Unáší vzpomínky
I lásky beze jména
Duše se hned raduje hned sténá

Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc

Kráčíme dlaň v dlani pohled jímavý
Zatímco uplývá
Pod živým mostem mezi já a vy
Nekonečná řeka věčné únavy

Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc



Láska slábne jako vyčerpaný vodopád

Láska ubývá
Život vleče se když jeho smysl pad
Marně zahřívá tě zdivočelé Snad

Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc

Míjejí dny a týdny beze jména
A naše minulost
I lásky opadnou jak pěna
Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina

Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc



Pondělí v Kristýnině ulici

Správcová i její matka pustí každýho
Jestli seš chlap tak mě dnes večer doprovodíš
Stačí aby jeden hlídal katr
Zatímco druhej klidně vyběhne nahoru

Tři hořící plynové hořáky
Domácí je tuberačka
Až skončíš dáme si partičku žaketu
Dirigenta bolí v krku
Přijeď do Tunisu dám ti zakouřit konopí

Zdá se že to pasuje

Kupa táců kytky kalendář
Bim bam bum
Dlužím domácí skoro 300 franků
Radši si ufiknu pinďoura než jí to vrazit

Odjíždím ve 20.27
Šest zrcadel tam pořád čučí na sebe
Tak se mi zdá že to ještě víc zamotáme
Milý pane
Jste chlap na prdlačku
Hele ta dáma má nos jako tasemnici
Luiza si zapomněla kožich
Já ho taky nemám a nezmrznu
Dán pokuřuje a zkoumá jízdní řád
Černá kočka si to šněruje lokálem

Ty lívanečky byly výtečné
Z hydrantu teče
Šaty černé jako její nehty
To je naprosto vyloučeno
Pohleďte pane
Malachitový prsten
Podlaha je vysypaná pilinami
Tak je to přece pravda
Tu zrzavou servírku unesl nějaký knihomol

Novinář znám ho vlastně jen mlhavě

Poslyš Jakube co ti řeknu je moc vážné

Smíšená paroplavební společnost

Povídá pane podívejte se kolik dokážu nadělat leptů a obrazů

Mám jen služtičku

Po obědě v Café Luxembourg
Jednou mi tu představil nějakýho páprdu
Povídal
Poslyšte to je ale rozkošné
Smyrna Neapol Tunis
Ale propánakrále kde to je
Když jsem byl posledně v Číně
Je tomu osm devět let
Čest zpravidla závisí na tom kolik je hodin
Velká kvinta



Záblesky

Hodinky tikají vedle svíčky jež živoří
pod stínítkem z plechu od konzervy
V levičce svíráš stopky které spustíš
ve stanovenou chvíli
Pravice je připravena zachytit pravítkem zaměřovače
záblesky jež se náhle zjeví v dálce
Zaměřuješ a přitom spouštíš stopky
a zastavuješ je jakmile uslyšíš výbuch
Zapíšeš čas počet ran ráži a odchylku
a kolik uběhlo vteřin mezi zábleskem a detonací
Hledíš Bez ustání vyhlížíš střílnou
Rakety tančí šrapnely vybuchují a záblesky se objevují
Zatímco se sbírá prostá drsná symfonie války
I v životě lásko má zaměřujeme naše srdce
a naši zbožnou úctu
Na neznámé a nepřátelské záblesky jež věnčí horizont
oživují jej a vedou naše oko
A básník pozoruje život právě tak a vynalézá
nesčetné záblesky tajemství jež je nám odhalit
A poznat Ó záblesky ó lásko

Přeložil KAREL SÝS
Z knihy Pastýřka Eiffelka, kterou si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 144 Kč

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]