Nemám důvod ani potřebu nechat si masírovat mozek výplody tvůrců deníku Mladá fronta DNES a tak se mi s několikatýdenním zpožděním teprve zprostředkovaně dostal do rukou květnový výtisk jeho přílohy, v níž dva její nápovědové ždímali horko těžko z herce Radoslava Brzobohatého odpovědi poplatné současnosti této prorežimní tiskoviny. Herec v něm známkuje jednu bývalou pedagožku pražské DAMU z doby svého studia jako »příšernou«, a jinou sice »hodnou, ale moc nás toho nenaučila, zato nám na hodiny nosila cigára a chlebíčky.« Většinu Valachů, k nimž přičítá i sebe a kupodivu i kardinála Tomáška, povznáší na nebesa vyvolených, ryzích a moudrých. Ovšem s výhradou: »Ale nebojte se. Na Valašsku se také rodí plno blbců.« »Udělal jste nám radost,« reagují nápovědové, »jmenujte nám alespoň jeden příklad!«
   »Třeba Fojtík, člen ÚV KSČ, byl z Vidče, ze čtyř bratrů. Když jim zemřel táta, papaláš přijel na pohřeb. Zjistil, že obřad bude v kostele, a ztropil scénu. Zúčastní se prý pouze občanského pohřbu. Bratři mu vzkázali, že v tom případě nemá nač čekat, protože jiný než církevní obřad se konat nebude. Zavolal zlostně šoféra, a když chtěl odjet, zjistil, že mu někdo během čekání prořezal všechny gumy.«
   Pracoval jsem řadu let s Janem Fojtíkem v jedné redakci, dřív než se stal tajemníkem a později členem předsednictva ÚV KSČ, a tak jsem se ho na incident uvedený Brzobohatým jakožto příklad »blbosti« zeptal.
   »Těžko k tomu co dodat,« odpověděl důchodce PhDr. Jan Fojtík, CSc. »Někteří mi radí, abych Brzobohatého žaloval. Ale brodit se po kolena ve smrdutém bahnu účelových lží? Na to nemám chuť ani žaludek...«
   »Já vím, že jsi z Milotic a ne z Vidče.«
   »Nejen to. Nemám žádného bratra, jen jednu sestru. Také proto mě žádný z neexistujících bratrů nemohl nutit, abych se zúčastnil církevního obřadu při pohřbu mého otce. Otec byl navíc zapřisáhlým ateistou, a kdyby ho někdo, byť po smrti, přitáhl do kostela, tak by se nejspíš zvedl z rakve a utekl.« A pak už vážně dodává: »Byl v roce 1972 zpopelněn v pražském krematoriu ve Strašnicích. Na závěr světského obřadu mu podle jeho přání zahráli Internacionálu. Ale moje matka, pevně věřící katolička, měla církevní rozloučení v Hustopečích nad Bečvou. Pohřebního obřadu jsem s zúčastnil a v 'šestsettrojce' jsem faráře i s ministranty odvezl do Milotic, aby farář mohl rakev vykropit. Pochybuji také, že primas arcibiskup František Tomášek (za socialismu kardinál) mohl familiárně jako Valach s Valachem Brzobohatým besedovat. Pan kardinál totiž nepocházel z Valašska, což si náš 'Baron Prášil' mohl podle etnografické mapy zjistit. Jako tajemník pro ideologii jsem tehdy zodpovídal i za církevní politiku, v níž nebylo žádných velkých problémů. Když se zdravotní stav kardinála Tomáška značně zhoršil, potřeboval urychleně kardiostimulátor. Nejmodernější takový přístroj měli tehdy ve Velké Británii. Málokdo ví, že tenkrát v noci, kdy mě zoufale volal ministr kultury Klusák, jsme pro tento přístroj poslali letecký speciál. Kardinál Tomášek tehdy požádal ministra kultury, aby vedení naší strany tlumočil poděkování za záchranu svého života. Při jiné příležitosti mi pan kardinál poděkoval i osobně. Vedení komunistické strany mělo eminentní zájem na dobrých vztazích s duchovenstvem všech náboženských organizaci...«
   Takže celou »story« si pan herec, jak se říká, vycucal z prstu.
   Je třeba dodat, že Radoslav Brzobohatý si přímo rochní nad vlastní slávou z šedesátých let, kdy, jak říká, na něj po každém představení čekalo u šatny dvacet třicet krásných holek, bezpočet jiných obdivovatelek musela od domu, kde bydlel, odhánět domovnice, a ještě jiné, z nich některé už nahé, od dveří svého bytu odháněl on sám. »Totálně jsem zblbnul,« říká nápovědům z MfD, »a měl jsem za to, že si můžu dovolit všechno.« Dokázal však vše geniálně vyřešit, když ho na to upozornili kamarádi. »Tak jsem si koupil tři flašky vína, sám jsem je vypil a dostal jsem se z toho... Od té doby se zastával mladíků, kteří vyletí nahoru a zblbnou jako já. Okolí jim musí dopřát čas na zmoudření...«
   Zmoudřelý prášil Radoslav Brzobohatý tak v praxi potvrzuje, jaká že to pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.
   A navíc i to, jak v Mladé frontě DNES svědomitě prověřují pravdivost údajů těch, jimž napovídali, kterak šikovně zformulovat odpovědi podle not jejich deníku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]