Milení moji! Už sem sa zasej dlúho neozývala. Vy ste sa něco natrápili předem s tým malým Grossem, potom aj s najvěčím Čechem, a nás sužovaly dýšče, dyž sa už aj muselo íst okopávat a jednotit. Dyby nebyli shodili z Milionářa teho Laďu Čecha, býval by mňél svoje místo mezi prvníma desetima isté a národ zas po starosti, ale oni né. Povídaly zme si tehdá s Mařkou a Filoménou, co to muselo enem za telefóny stát teho Všetečku z Hrádečku, už aby sa prodral vedla Jana Žižky (šak má bojového ducha a myslél to vážně, dyž sa opičil po Švejkovi a volal Na Bělehrad!) a potom za Karla Štvrtého, kerého si plétl takú dobu s Karlem Velikým, a za tatíčka Masaryka, podlevá kerého sa, jak tu tehdá šlo od huby k hubě, dokonca skúšal aj vydrápat na koňa. Ale nemyslete, milení, že skrz ty dýšče zme sa ani nedostali k novým novinám, aj k tem z televíze. S Božkou zme sa zasej skoro uřehtaly, cože sa v novinách přetřásalo, že ten rumunský Čaučesku dělál ze sebe velikého lovca. Jak dyby zme to neznali. Hlavně dyž je kdo malý malučký, hned dělá ze sebe cosik velikého. Šak to známe. Ten náš prézent třasořitka s krátkýma nohama a eště kratčíma nohavicama, kerý nemohl ani pomyslét, že by vykládal aspoň děckám, jak skolil né zrovna medveďa, enem ušlého ušáka, ten sa vyvyšoval, že je veliký filozóf. A protože tem, s kerýma si třásával a ešče aj dneska někdá potřásá rukama, je šecka filozófia aj beletríja šumafuk (to slovo sem asi pochytila u jakýchsi děcek), přišlo im, že by možná mohl byt veliký aspoň v tom filozofování, dyž už sa klaní jak lokaj a jeho politické nápady sú sice veliké jak Brno, ale aj tak pitomé. A jemu sa zdálo, že sprostý lid beztak filozofování prd rozumí, a tož sa mu to filozofovalo!
   Včil sa stará zas o nebohú Kubu a lická práva kapitálu na ní a filozofuje o téj Uniji. Su moc zvědavá, esli okrem teho, že by ho mněli prosit, aby sa v Úniji dal vybrat za prezidenta, a proto mu tak velice ide o tú ústavu, má o ní aj iné myšlénky a rady. Možná by im mohl poradit, aby si našli jeden flek a nebrúsili stále z teho Brusélu do teho Lucenburku a Strásburku, dyš to přece přinde na takové strašné peníze. Ale to né. Jezdijá jak zjednaní sem a tam. To je jak dyby náš starosta měl židlu a stůl na jednom koncu dědiny, tajemník na druhém, razítka po stodolách a zastupitelstvo zastupovalo kdesik u řbitova! Co o to, na kolách by sa to zvládlo a nestálo by to nic, enem čas, ale aj tak by to bylo na prču.
   Snáď ani Bohdalka nebo ten tlustý Novotný by im nevyšpekulovali, jak vesele z tej bryndy, do kerej im tá slavná ústava spadla jak hnilička. To sa bude chodit hlasovat tak dlúho, až sa aj Frantík a Holanďan otráví a unaví a vzdá sa svého? Až sa zřekne svojej nezávislosti, řka: šak je to prašť jak uhoď, ústava sem, ústava tam, beztak všecko sa udělá podlevá teho, co sa upeče v bankách?! Stejnak si veliké státy dycky prosadí svoje, protože sa nikdá nenajde dost tech malých, aby držely do konca při sobě? Už to aj vidím, až si třeba naši súsedi poprosijá o Kárlsbád, už to vidím, jak sa za nás budú brat ti z Pobaltí, co slúžili u eses a teď sú tam u vesla a stavíjá sa jako ti najsprávňéší Evropani!
   Budu sa muset vyptat synovca, až přinde ted v letě z Prahy, eslivá kemu došlo u nás aj ve světě, že Frantíci a Holanďani majú lepšího pamatováka než iní a myslí im to dál než do příští zálohy nebo dobírky. Su stará baba, a tak pamatuju, jak to do nás za protenktorátu cpali, že vítězijá (a potom, dyž je hnali sviňským krokem zpátky, už enem: bojujú) né pro seba, pro svoju panskú rasu, ale za novú Evropu. Keho by nenapadlo, že dneska skúšajú zas jak po dobrém, co jim za války napřed velice šlo a nakonec nevyšlo po zlém. Dneska sa až na teho nařvaného tlusťocha, kerý sa nedokáže ani na chvílu ovlást a stále prozrazuje, o co im ide, culíjá jak učinění andělíčci, ale podařilo sa im aj za vydatnej pomoci starých kolaborantů a jejich děcek rozeštvat a nakonec rozkúskovat Jugosláviju aj Československo, ale sami sa rychle spojili a zasej enem o novej Evrópě, jak už za války, a těšijá sa, že ju budú celú nenápadně dirigovat, dyž im to nešlo nápadně. Šak im kamarádi, co ich kde majú a povzbuzujú eurama aj slibama, budú zas k ordnérskej pomoci, jak bývali už za prvej republiky v našem pohraničí.
   Eslivá sa Frantíci a potom aj Angláni nedajú obalamutit tak snadno jak naši balíci, dokonca aj tí, co to za to neberú nic, a eslivá si budú stát na svém a tu našu Evropu enem tak nevydajú na pospas panskému národu, aby tancovala podle jeho píšťaly, možná byzme im mohli už odpustit, co nám vyvédli v tom neblahém městě Mnichově, né? I dyž to samozřejmě neudělajú pro naše krásné očiská a (to sú slova vnučky Klárky) ani náhodú zadarmiko.
   A dybyste potkali toho Cyrilka, myslím Slobodu, řeknite mu, ať už teho nechá, už je aj tak trapný nadosmrti.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]