Jak bych
   to udělal, maje zařídit,
   ABY SE VLK JAZYKOVÉ KULTURY NAŽRAL
   a posvátná koza volného trhu světa svinským krokem se globalizujícího zůstala celá!

   No jak! Nijak. Ono to nejde. Pokud se pod trestem vyobcování nelze dotknout zmíněné posvátné kozy. Jinak to nejde. Tak jako nelze splnit slib, že na rovné dani všichni vydělají, dokud platí základní matematické zákony, a tak jako nelze spát se všemi ženami na světě, i když se zdatný muž musí i o to snažit. Jiný zdatný muž, pan Just, na just přirozeným důsledkům nastolování globálního volného trhu se vším, co takové nastolování obnáší, snaží se vymluvit novinářům, politikům a jiným věrným poddaným a sloužícím volného trhu některé jazykové obludnosti, jimiž je v posledních letech naše mateřština zamořena. Ve svatém zápalu, v jakém mu není rovno a jaký není s to vyvinout ani jeho kamarád Rejžek, když věčně listuje jistými seznamy, pranýřuje s výmluvností svatého Jana Zlatoústého všechny možné obludnosti, jimž říká floskule. Aniž je to co platné. Tak ve Slovníku (zmíněných) floskulí (2003, dotisk 2004) na citátech z Mladé fronty Dnes i z reklamních sloganů v televizi ukázal, jak hrozné je sloveso užívat si, jehož se užívá dokonce i v kritickém žargonu. Zvlášť odporně, psal už před dvěma roky pan Just, se vyjímá v kritickém či spíše pseudokritickém či esejistickém textu: docela jsem si užívala výpravu a kostýmy; Jiří Langmajer si svého Keržencova doslova užívá. Všecko toto horlení se podobá hrachu házenému na stěnu; je tu polovina roku 2005 a například v Reflexu (redigovaném někdejším dost ambiciózním literární kritikem) čteme, že ze všeho, co V+W dělali, je cítit, jak úžasně si to užívali a že je to pisateli strašně sympatické. Jako by nestačilo napsat, že psali, hráli a hráli si s chutí. Pan Just může horlit dál a bude to (a nám taky) nadále pro kočku. Nepochopil totiž, že náprava se nedá zjednat kázáním o jazykové kultuře, když se takové kázání vzpírá jít ke rmutnému prameni všeho toho užívání si. Nezáleží přitom příliš na tom, že se pan Just plete, když si myslí, že úsloví přišlo až s novým tisíciletím, v závorce k tomu s moudrou opatrností dodávaje: alespoň k mému sluchu. Už u Vítězslava Hálka se přece četlo: Ať si ta mládež užívá, pokud je mladá. Dotazy u starších přátel jsem zjistil, že už před nějakými pětatřiceti lety holky rády přály-nepřály svým partnerům, kteří je tam nebo jinam nebrali s sebou: Tak si to užij. Ale pravda je, že k pochybné cti denně se opakovat stokrát ze všech možných stran dorazilo sloveso užívat si až na hřebenu vln zaplavujících uši a oslepujících oči v posledních letech. Ale pan Just si nedovolí položit otázku, odkud vane tenhle vítr. Trpě tou floskulí, podobá se pacientovi, který na pana doktora plazí jazyk a říká á, a co říká, přímo to á zpívá, ale neodvažuje se připojit taky bé. Musel by totiž přiznat, že užívat si je - často v podobě imperativu a tykání, které se líbí i starým páprdům, neboť se cítí oslovováni, jako by byli taky vlastně mladí - sama kvintesence tržní filozofie, mistry reklamy zmodernizovaného a zevšeobecnělého carpe diem. Je to heslo dne a velekněží trhu si ani na okamžik nesmí připustit, že by je mohli stáhnout z oběhu. Právě naopak. Všecko, chce-li přežít, musí se prodávat a prodat jako cosi, co si člověk může užívat. A je jen otázka času, než pan Just přizná, že sám si užívá třeba těch floskulí, proti nimž zatím brojí, a že si užívá svobody brojit, i když mu časem jistě dojde, že to brojení ve světě konzumu vede jen do..., však víme přesně, kam.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]