VLADIMÍR STIBOR
Vladimíru Brandejsovi
Když odplouvají básníci,
blýskne se ostří
do všech stran...
I ta nejspravedlivější znejistí,
otevře noční chrám
a řekne:
Ne abyste přestali zpívat...
28. července 2005
VLADIMÍR BRANDEJS
Výčet
Věčné ticho je tak blízko,
že chtěl bys křičet
ze všech sil.
Ne, žádný z osudů se nezmýlil
a špatných skutků
je dlouhý výčet.
Dobré činy však nespočítáš,
jsou proměnlivé
a lehce vadnou
jak růže na prahu smuteční síně,
kdykoliv začneš přemýšlet
o vlastní vině,
protože zatím svět
neumí bolet
ani nejspravedlivější.
Kéž bylo by mi opět pět
a slovům jsem se učil
teprve správně rozumět...
(Sladká sůl, 2004)
Zákmit
Vše bylo výsostné
až k slunci.
Vše bylo hřejivé
až k horečce trav.
Nyní chutnáš
jak bílá střída
i potok plný rosy.
Jsme bosí, navěky bosí.
A jedna žízeň druhou střídá.
(Jen vydechnutí, 2004)
Okolo hlavy
Létá mi okolo hlavy
seno z předloňské trávy.
Kolik vzpomínek si, milá,
ještě zasloužíš?
Neuvězní žádnou
ani nejpevnější mříž.
Zatím nezní
chmurné písně.
Nejsme ani vězni
zlovolné náhody.
Vysněna jsi byla, já vysněn.
Znavené náruče těžknou pod plody.
Zemětřesení
Země se někdy zachvěje.
Prachu jsou celé závěje,
nikdo je ale nemá rád,
závěje zrad.
Až osamělý poutník tudy přejde,
jeho hlas se do ozvěny lehce vejde.
Bože, chceš při lidech stát?
Stačí nám pouhé snad.
Jednou
Kdybych se jednou rozdělil
na tisíc pravd
na drobty lží
i pomyslné spravedlnosti,
z pevného kmene zůstane trám,
z trouchnivých větví
pouhé klestí.
Dosud
Ještě umím vzpomínat...
Jen svahy mají
stále větší spád.
Nejraději chodím
stezkou znovu zapíranou,
trochu proti směru času.
K mračným vlnám,
plujícím beránkům i lodím
se napříč bleskům dosud brodím.
A pokud žiji, nezradím svou trasu.
26. srpna uplynulo 125 let od narození Guillauma Apollinaira
GUILLAUME APOLLINAIRE
Podzim
Pomalu ztrácí se kulhavý venkovánek
I s hovádkem do mlhy která studí
Skrývajíc vesnice stydlivé jako vánek
Jak tak jdou tryskne mu píseň z hrudi
O nevěře jíž kdosi vinen byl
O snubním prstenu co nosí někdo jiný
Podzime podzime pročs léto zahubil
V mlze se rozpíjí dva kdysi živé stíny
Ženy
V ženských rukách jehly zazáří
Leni přikládej Ach kávu by to chtělo
Kočka protáhne si rozehřáté tělo
Martin Gertrudu si vede k oltáři
Slepý slavík do zpěvu se dal
Třaslavým hlasem jak sova jatá v kleci
Ten cypřiš vypadá no řekni přeci
Jak papež na cestách když sníh ho posypal
Listonoš s učitelem ti zdrbnou co se dá
Zima je tuhá To bude dobrý víno
Hlušec kostelník už má prej vodzvoníno
Starostova dcera štólu vyšívá
Páterovi k svátku Zatímco les sténá
Hlasem varhan plným vážnosti
Pan Sen vešel se sestřičkou Starostí
Katko tahle punčocha je trochu roztržená
Přines kávu máslo a co ještě chybí
Hrnek mléka chleba sádlo džem
Lenko trochu kávy kdybys jen...
Ten vítr drmolí jak kdyby četl bibli
Kávu? Lenko tak mi nalej přec
Lotko nebuď smutná To víš láska zebe
Bůh uchovej já miluju jen sebe
Pst Babička se modlí růženec
Podej mi Leni cukr ať si spravím chuť
Petr s ohařem si vyšel na zajíce
Jedle zpívají ve větru tancujíce
Život je med Ilzo Lotko jen mne nezarmuť
Už se připozdívá Keře pokroucené
Do rubášů navlečené vinice
V temnotách se mění v kostnice
Štěkot psů pár pozdních chodců žene
Slyšíte? Tak už je se vším smířen
Zvony šeptají tu zprávu nehlasně
Lízo přilož sic nám vyhasne
Ženy váhavě se znamenají křížem
Marie
Ke stáru dotančíte zpět
Na místa kde jste - ještě dítě
Protancovala celý svět
Ach jestli vy se nevrátíte
Už slyším zvony vyzvánět
Můj spánek němé masky plaší
A hudba je tak vzdálená
Jako když u nebes se vznáší
Miláčku dosáhl jsem dna
Mou duši krutá bolest zháší
Jdou ovce jak když sypeš něhu
Po vločkách jež jsou vlněné
Vojsko mi šlape po příběhu
Kde je mé srdce ztracené
Kde je mé srdce plné sněhu
Kam asi kam se podějí
Tvé vlasy moře jež má vrásky
Kam asi kam se podějí
Tvé ruce jež rve vichr lásky
Ze stromu našich vyznání
Ve společnosti starých knih
Jdu podél Seiny která třeští
Sám se sebou jak věčný mnich
Dívám se do vln co mi věští
Dočkám se neděle dnů mých?
Most Mirabeau
Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina
Unáší vzpomínky
I lásky beze jména
Duše se hned raduje hned sténá
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Kráčíme dlaň v dlani pohled jímavý
Zatímco uplývá
Pod živým mostem mezi já a vy
Nekonečná řeka věčné únavy
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Láska slábne jako vyčerpaný vodopád
Láska ubývá
Život vleče se když jeho smysl pad
Marně zahřívá tě zdivočelé Snad
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Míjejí dny a týdny beze jména
A naše minulost
I lásky opadnou jak pěna
Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Pondělí v Kristýnině ulici
Správcová i její matka pustí každýho
Jestli seš chlap tak mě dnes večer doprovodíš
Stačí aby jeden hlídal katr
Zatímco druhej klidně vyběhne nahoru
Tři hořící plynové hořáky
Domácí je tuberačka
Až skončíš dáme si partičku žaketu
Dirigenta bolí v krku
Přijeď do Tunisu dám ti zakouřit konopí
Zdá se že to pasuje
Kupa táců kytky kalendář
Bim bam bum
Dlužím domácí skoro 300 franků
Radši si ufiknu pinďoura než jí to vrazit
Odjíždím ve 20.27
Šest zrcadel tam pořád čučí na sebe
Tak se mi zdá že to ještě víc zamotáme
Milý pane
Jste chlap na prdlačku
Hele ta dáma má nos jako tasemnici
Luiza si zapomněla kožich
Já ho taky nemám a nezmrznu
Dán pokuřuje a zkoumá jízdní řád
Černá kočka si to šněruje lokálem
Ty lívanečky byly výtečné
Z hydrantu teče
Šaty černé jako její nehty
To je naprosto vyloučeno
Pohleďte pane
Malachitový prsten
Podlaha je vysypaná pilinami
Tak je to přece pravda
Tu zrzavou servírku unesl nějaký knihomol
Novinář znám ho vlastně jen mlhavě
Poslyš Jakube co ti řeknu je moc vážné
Smíšená paroplavební společnost
Povídá pane podívejte se kolik dokážu nadělat leptů a obrazů
Mám jen služtičku
Po obědě v Café Luxembourg
Jednou mi tu představil nějakýho páprdu
Povídal
Poslyšte to je ale rozkošné
Smyrna Neapol Tunis
Ale propánakrále kde to je
Když jsem byl posledně v Číně
Je tomu osm devět let
Čest zpravidla závisí na tom kolik je hodin
Velká kvinta
Záblesky
Hodinky tikají vedle svíčky jež živoří
pod stínítkem z plechu od konzervy
V levičce svíráš stopky které spustíš
ve stanovenou chvíli
Pravice je připravena zachytit pravítkem zaměřovače
záblesky jež se náhle zjeví v dálce
Zaměřuješ a přitom spouštíš stopky
a zastavuješ je jakmile uslyšíš výbuch
Zapíšeš čas počet ran ráži a odchylku
a kolik uběhlo vteřin mezi zábleskem a detonací
Hledíš Bez ustání vyhlížíš střílnou
Rakety tančí šrapnely vybuchují a záblesky se objevují
Zatímco se sbírá prostá drsná symfonie války
I v životě lásko má zaměřujeme naše srdce
a naši zbožnou úctu
Na neznámé a nepřátelské záblesky jež věnčí horizont
oživují jej a vedou naše oko
A básník pozoruje život právě tak a vynalézá
nesčetné záblesky tajemství jež je nám odhalit
A poznat Ó záblesky ó lásko
Přeložil KAREL SÝS
Z knihy Pastýřka Eiffelka, kterou si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 144 Kč
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)