(Knižní drama)
Poznámka
Drama je prostorově situováno (po vzoru Čapkovy Matky) do jediného místa - pracovny. Časově se odehrává v období nacistické okupace, kdy Olga Scheinpflugová psala Český román.
Děj je rozdělen do 18 "kapitol" (obrazů) a je zakončen epilogem.
Leitmotivem je klasický spor mezi "Dichtung und Wahrheit", uměleckou fikcí a životní realitou. Tento spor je pak ve značné míře veden jako dialog mezi všemi třemi osobami hry, hlavně však mezi OLGOU a jejím "druhým já" - ALTER EGO.
OLGA vystupuje coby autorka románu a zároveň i jedna z jeho dvou hlavních postav a její charakter je vymezen právě touto osobní a uměleckou zkušeností, ALTER EGO - je Olžiným "vševědoucím" hlasem - hlasem, který ví o ní samé i o světě mnohem více, je hlasem starším, moudrým, uvádějícím věci na pravou míru, hlasem kritizujícím, ironickým, skeptickým i uklidňujícím, hlasem lidského i historicko-společenského nadhledu. KAREL ČAPEK představuje "skutečného", tj. v intimním vztahu k Olze nezřídka i lidsky chybujícího K. Č., v určitém protikladu k idealizované literární postavě, kterou OLGA svým Českým románem vyzdvihla na piedestal. ČAPEK je přítomen na scéně obdobně, jako jsou přítomni "mrtví" v jeho dramatu Matka, je tedy "stále živý", avšak zároveň již "neproměnně minulý".
2.
ALTER EGO
Teprve pět, a už skoro tma. Podzim, říjen, listopad... a za chvíli další zima... Další zima, další Vánoce, další sníh... Třeskutý mráz a dvacet čtyři pod nulou...
OLGA
Po tvém pohřbu jsem se zhroutila, Kačenko. Bratr mě musel odvézt do sanatoria; báli se, že se zblázním.
KAREL
Jako bych tě neznal, holčičko. Vždycky jsi všecko přeháněla, bolest, zármutek, víru, lásku, práci...
OLGA
Podej mi ruku, Kačenko.
KAREL
Vstaň, Olino!
ALTER EGO
Vstaň, neseď tu takhle na zemi!
OLGA
Proč? Pokaždé přece sedávám na zemi u tvých nohou. Podej mi ruku, Kačenko, prosím tě, podej mi ruku...
ALTER EGO
Přestaň s tím tyátrem!
KAREL
Buď rozumná, Olásku, netrap se, netýrej se.
OLGA
Každé ráno navštěvuji tvůj hrob na Vyšehradě. A celé dny se pak modlím až do vyčerpání, Otče náš, jenž jsi na nebesích... Otče náš, jenž jsi na nebesích -
KAREL
Dost, malá. Tohle není divadlo, tohle je život. Musíš znovu žít.
OLGA
Žít? Žít...?! Copak to nechápeš?! Umřela jsem s tebou. Jsem mrtvá! Olga Scheinpflugová je pochovaná po boku svého zesnulého manžela Karla Čapka!
ALTER EGO (sarkasticky)
Jasně, šlus, opona, šmytec! Žádná Olga Scheinpflugová! Žádná herečka a spisovatelka. Žádná salonní společnice a hvězda prvního oboru. Jen zestárlá, nepříčetná vdova Čapková. Od hlavy po paty zahalená v černém. S pláčem bloudí po pokojích a nahlas mluví se svým nebožtíkem.
OLGA
Vidíš, Kačenko, jedinou věc jsem v domě nezměnila. Ani tady, ani na Strži. Jako bys byl pořád se mnou.
KAREL
Koukám, koukám... Je to tu jako v muzeu... Hle, Mistrův psací stůl, Mistrova židle, Mistrův diář, Mistrova busta... A zde prosím, račte přistoupiti blíže, posmrtný odlitek Mistrovy pravičky s mozolem od psaní na prostředním prstu.
OLGA
Karle! Nerouhej se!
KAREL
Konec tyátru, holčičko!
OLGA
Víš, že po fajruntě zásadně nehraju!
ALTER EGO
Tak už se sakra vzchop! Tohle není scéna z Čapkovy Matky.
OLGA
Matka byl můj nápad, můj námět! Ubohá ženská, co postupně ztratí všechny, které miluje. Hrála ji Polda Dostalová a za měsíc po premiéře bouchl rakouský anšlus.
KAREL
Ano, Olino, Matka byl tvůj nápad, tvůj námět.
OLGA
Jenže to tys jí dal tu děsivou schopnost hovořit se svými mrtvými. Motám se po domě a všude tě potkávám. Kristepane, Karle, co jsem to dělali? Pořád jsme psali o smrti!
KAREL
Ne, o životě. Psali jsme o životě.
OLGA
O smrti! Můj poslední román se jmenuje Přežitá smrt. A ty jsi svému poslednímu hrdinovi, tomu megalomanu Foltýnovi, plánoval vystrojit groteskně okázalý pohřeb -
ALTER EGO
Jednou jsi mi, Čáčo, vykládal, že tvůj funus bude samá muzika. Samá muzika -
KAREL
Holenku, funus, při tom si lidi mají přijít na své! Nejdříve tragické (zanotuje) tam-ta-da-dam cestou na krchov a pak veselý pochod zase zpátky.
OLGA
Bylo čtyřiadvacet pod nulou, Kačenko. Arktický mráz.
ALTER EGO
Všechny pohřby velkých Čechů se vždy vypravovaly z Národního muzea, avšak tam nás odmítli, že prý "nemají dost uhlí".
OLGA (zuřivě)
Že prý nemají dost uhlí!
ALTER EGO
Tak tedy z Národního divadla! Cožpak Karel Čapek neudělal dost pro české drama?! Cožpak je nedostal na světová jeviště?!
OLGA
Pchááá! Vděčný národ! Zlatá kaplička! Zbabělci zbabělí! Po Mnichovu podělaní až za ušima. Ani ten černý prapor na Národním nevyvěsili. Ještě tu nebyli Němci, a ti horliví lokajové už se báli slušně pochovat jednoho mrtvého vlastence.
KAREL
Můj funus, Olino, bude samá muzika.
ALTER EGO
Bylo čtyřiadvacet pod nulou, Karle. Jen křupající led a vrzající sníh. Jen vzlykající ticho a pár statečných projevů. A pouze na závěr ti věrní kamarádi zazpívali tu tvou oblíbenou (zanotuje smutečně společně s OLGOU): "Zelení hájové, bejvaly jste vy moje, bejvaly jste vy moje potěšení..."
ZVUK: Hodiny třikrát odbijí.
12.
OLGA (rozčileně volá)
Vypni to! Macoš, vypni ten hnus!
ZVUK: Projev vypnut. Ticho.
ALTER EGO
Teprve čtyři, a venku už skoro tma.
KAREL
To víš, holčičko, podzim, podzim...
ALTER EGO
Podzim... A do jara daleko.
KAREL
Stýská se mi po Strži. Po našem venkovském domě. Po zahradě. Po lese. A po těch bílých čápech se mi stýská.
OLGA
Stále tam létají čápi, Kačenko. K potoku na Strži. A lidé se na ně chodí dívat.
ALTER EGO
I zastupující říšský protektor Daluege se tam letos chodil dívat. Kolikrát vystoupil se svými dětmi z černé limuzíny, aby jim předvedl naše bílé čápy. Zázrak života. Sehr schön, nicht wahr?
OLGA
Starostu z vesnice popravili, Kačenko, za heydrichiády, i s rodinou; a spoustu dalších, cos je znal... A tu tvou loveckou pušku na Strži jsme taktak stihli zahrabat do listí; vždyť jsi z ní nikdy ani nevystřelil, kdepak ty, a zabíjet; úplně jsme na tu flintu zapomněli. Schovali jsme ji těsně předtím, než k nám němečtí soldáti vrazili kvůli prohlídce.
ALTER EGO
Zase tě hledali, Alquiste.
OLGA
Co děláte, Staviteli, když je vám úzko?
KAREL
Zedničím. Navléknu obnošenou zástěru a kladu cihly... (rozsvítí lampu)
ALTER EGO
Správně, Kačenko, to jsi celý ty. Kladl jsi cihly... Bylo léto 1938, každým dnem měla explodovat válka a ty jsi se zedníky zveleboval náš dům na Strži; a schůzoval a psal a diskutoval a štval se, pořád na cestě z Prahy do Prahy.
KAREL
Hlavu vzhůru! Naši věrní spojenci stojí při nás!
OLGA
Naše armáda, letectvo, pevnosti!
KAREL
A Společnost národů!
ALTER EGO
A světová kultura!
KAREL
Nedáme se! Nedají nás! Keep smiling, přátelé!
OLGA
Ach, byli jsme plni horečnaté naděje.
ALTER EGO
Pamatuješ na tu srpnovou vichřici? Pamatuješ na ty tisíce ptáků, jež se před bouří slétly kolem Strže? Ty tisíce opeřenců chvějících se před Apokalypsou?
OLGA
Pamatuješ na noční smršť? Na vyvrácené stromy, zpustošenou zahradu, zbořenou krajinu?
ALTER EGO
Pamatuješ, jak pukla naše vrba? Jak se bezmocně zřítila k zemi?
KAREL
Neboj, děvčátko, neplač. Všecko dáme znovu do pořádku. A pahýl vrby na jaře opět vyraší, věř mi, Olgo, na jaře opět vyraší.
OLGA
A pamatuješ, jak brzy poté přišlo krupobití? Vodopády ledu a hučící povodeň? Pamatuješ na strašný konec léta 1938?
ALTER EGO
Pamatuješ, Karle, na ten děs? Na Hitlerův řev a výhrůžky, na henleinovský teror v pohraničí, na lži, kličky, nátlaky, vydírání, ultimáta? Ráz na ráz, ráz na ráz!
KAREL
Farizejská mise lorda Runcimana, 12. září povstání sudeťáků a poté anglofrancouzská nóta, abychom Německu odstoupili svá historická území.
ALTER EGO, OLGA, KAREL (společně skandují)
Heim ins Reich! Ein Volk, ein Reich, ein Führer!
OLGA
Je mi tak úzko, Alquiste.
ALTER EGO
Pamatuješ na lid, který vytáhl do ulic?
OLGA
Pamatuješ na matky, které křičely: Dejte nám zbraně, dáme vám své syny?!
ALTER EGO
Pamatuješ na naše odhodlání k boji?
KAREL
Generální stávka, pád Hodžovy vlády a vyhlášení mobilizace. Muži narukovali k jednotkám během jediné noci.
OLGA
Ještě jsme byli plni zoufalé naděje.
ALTER EGO
Naše skvělá armáda a naši věrní spojenci!
KAREL
Francie povolala do služby několik záložních ročníků. A Sovětský svaz uvedl své síly do stavu pohotovosti.
OLGA (nadšeně)
Jsou při nás! Půjdou s námi!
ALTER EGO (nenávistně)
Ne, hodí nás přes palubu! Lži, kličky, nátlaky, uhýbání, vydírání, ultimáta... A na závěr mnichovský diktát.
OLGA (křičí)
Podvedli nás! Zradili nás!
KAREL (ledově)
Čtyři škrty pera a čtyři katovské podpisy: Hitler a Mussolini, Chamberlain a Daladier. Dva fašisté a dva demokraté.
OLGA
Obětovali nás těm nacistickým bestiím!
KAREL (sarkasticky)
Ó nikoli! "Pouze v zájmu míru zakročili se vší energií proti napadenému."
ALTER EGO
Prý pouze nutná žertva kvůli zachování evropského klidu. A Hitler už prý teď dá pokoj. Už prý je po všem. Albion plesá a Francie si oddychla.
OLGA (vášnivě)
Tak do toho půjdeme sami! Máme armádu, pevnosti, letectvo! A ještě je tu Rusko! Rusko nám slíbilo svou podporu!
KAREL (jedovatě)
Rusko?! Jen ať si Beneš zkusí požádat o pomoc Rusko bez účasti Francie! Jen ať to zkusí! V tu ránu naši zásadoví spojenci prohlásí, že jsme se spikli s bolševiky, a dají Berlínu dvakrát zelenou. Drang nach Osten! - (unaveně) Je po všem, Olgo, je po všem. (zhasne lampu, vezme noviny ze štosu a otevře je)
ALTER EGO
Bylo po všem. Nacisté zabrali třetinu našeho území a svou kořist si urvalo i Maďarsko s Polskem.
KAREL (nad otevřenými novinami)
Polsko? - Dám krk na to, "že do roka bude samo vracet Ukrajinu"!
OLGA
Dám krk na to, že do roka bude válka. Nyní už budeme spoléhat jenom na válku. Tak co, sladká Francie, tak co, vznešená Anglie, tak co, vy dvě děvky, ještě to nevíte? Jste na řadě!
KAREL (nad novinami)
Prokrista, Olino, tady píšou, že "Malé Svatoňovice byly obsazeny německým okupačním vojskem. Malé Svatoňovice, moje rodiště!" Vždyť tam nikdy žádní Němci ani nežili!
ALTER EGO
Dneska panují v pohraničí a zítra budou mašírovat po Václaváku. Pane Bože, netrestej mě, ale modlím se za válku!
KAREL (probírá se štosem noviny)
A tuhle mě osočují, že prý jsem v těchto trudných dobách zbaběle utekl z Prahy na venkov, protože se bojím bombardování. A zde, Olino, podrž se, zde oznamují, že jsem i s paničkou pláchl do ciziny! - Jak můžou? Vždyť jsem tady. Vždyť každý den publikuji v Lidovkách nový článek.
OLGA
Nečti to, Kačenko. Prosím tě, nečti to.
KAREL
Připadám si jako ten fackovací panák. Roky a roky se do mě stále někdo strefoval, bum, bum, bum, zprava, zleva, zprava. Nic příjemného, leč zvykl jsem si. Ale teď, teď už je to palba ze strojních pušek, ratatatatatata!
ALTER EGO
Nečti to, Karle. Přišla Potopa a musejí najít nějakého viníka. Musejí na někoho namířit
KAREL
Děravý náhradní terč. Starý pán je mrtev, Beneš v emigraci, tak už jim holt zbyl akorát ten pisálek Čapek! Ten horlivý slouha, co byl na Hradě pečený vařený; ten mrzký škrabal, co dvacet let hlásal nebezpečné bludy o demokracii, kultuře, humanitě, Masarykovi, Československé republice...
OLGA (zesíleným hlasem, udavačsky)
A překládal prohnilou francouzskou poezii! A bratříčkoval se s nadutými anglickými kumštýři!
ALTER EGO (stupňuje rozhořčení)
A jeho nabubřelé kosmopolitní hry uváděly všechny úpadkové světové tyátry a on na tom vydělal takový majlant, že si na Vinohradech postavil celou polovinu dvojvilky a poslední tři léta ještě udržoval venkovské sídlo na Strži!
KAREL (pohoršeně vykřikuje)
Milionář, pravím vám! Milionář, kšeftař a prospěchář! Však ne nadarmo mu přezdívají Čapek-Obchod!
OLGA
Pokrytec nestydatý! A to si se svým vypečeným bráchou troufl přirovnávat počestné občany k odpornému hmyzu!
ALTER EGO
Hanba mu!
KAREL
A k tomu si ten drzý šašek dovolil pěstovat kytky, chovat psy a kočky, fotografovat, kreslit, režírovat a pelešit se s povětrnou komediantkou a rádoby literátkou!
OLGA
Jo, s tou čubkou Scheinpflugovou, co se prej válela i s mladým Masarykem!
KAREL (huláká)
A především ten jarmareční dryáčník neustále strašil veřejnost! Honil se za senzačními náměty a vtloukal lidem do hlavy jakési fantasmagorie o robotech, krakatitech, věcech makropulos, kanonech negace, mluvících mlocích, bílých nemocích...!
ALTER EGO (s hitlerovským řevem)
A hlavně! Hlavně ten židobolševický ksindl popouzel našeho mocného, velkého souseda! Zločinně provokoval Říši a Vůdce, naprosto nepochopiv, že pouze v drtivém náručí Herrenvolku může bezprizorný český národ nalézt svou konečnou budoucnost!
KAREL (švihne vztekle novinami, zařve)
Schrecklich! ScheiĐe! Raus!
OLGA (prosebně)
Ignoruj to, Kačenko, nevšímej si toho.
KAREL (probírá se štosem novin)
Koukej: Večer, Venkov, Národní obnova, Polední list, Vlajka, Řád - panečku, jak ti mě udatně potírají a fackují, jak ti mě kamenují a upalují na hranici, jeden nestačí žasnout, kde se v těch milých katolických chlapcích bere tolik svaté nenávisti. Už mi vyčítají i to, že se vůbec opovažuji věřit v Boha!
ALTER EGO
To nic, to přejde. To je jen bolest a zklamání a beznaděj a hnilobné bahno, které vždy po povodni vyrazí z hlubin na povrch.
KAREL (odloží noviny, ironicky)
Tak co, Olgo, přišly nám ráno opět nějaké dopisy?
OLGA
Ne, Kačenko, nic důležitého.
KAREL
Milosrdná lež, jsi špatná herečka!
OLGA
Po fajruntě nehraju!
KAREL
Tak kolik liebesbriefů, co? Kolik vlídných anonymů mi dneska naplivalo do obličeje, nakopalo mě do zadku, pověsilo na lucernu?
OLGA
Nečti to, Kačenko. Ty sprosté, hnusné jedy.
KAREL
A co telefonáty? Pět? Deset? Volali nám opět něco obzvláště laskavého?
ALTER EGO
Nezvedám aparát.
KAREL
A co další sajrajt na klice a čerstvý nápis na dveřích? Jakýpak srdečný vzkaz nám narýsovali pro tento den? Slovíčko? Kresbičku? Prasátko? Šibeničku?
OLGA
Miluji tě, Karle.
KAREL (vyčerpaně)
Pojď, člověče, posaď se ke mně a dej mi ruku... Ne, nerozsvěcej lampu, zůstaneme spolu chvíli potmě...
ALTER EGO
Nemůžeš tu zůstat, Kačenko. Nemůžeš tu čekat, až Němci napochodují do Prahy a odvleče tě gestapo.
OLGA
Oni tě zabijí! Oni tě zavraždí!
ALTER EGO
Musíš pryč. Pojedu s tebou kamkoli, do Anglie, Skandinávie, Ameriky, kamkoli... Vzpomeň si, chtěli jsme kdysi do Afriky -
OLGA
Oni tě zamordují! Oni tě umlátí!
KAREL (unaveně, mluví sám k sobě)
Podívej, jak se venku setmělo... Podzim, a než se nadějeme, zima... Měl jsem si vpálit kulku do lebky hned po Mnichovu. Měl jsem se zastřelit jako čestný chlap. Jsem unavený. Poražený. Sám... Všichni jsme čím dál tím víc sami...
OLGA
Je mi tak úzko, Alquiste. Co děláte, když je vám úzko?
KAREL (pokračuje, nevnímaje otázku)
"...čím dál tím víc sami. Už abys raději nikdy nevytáhl paty ze svého domova; raději zamknout vrátka a zavřít okenice, a teď nás mějte všichni rádi. Mně po nikom už nic není."
ALTER EGO (naléhavě opakuje otázku)
Co děláte, Alquiste, když je vám úzko?
KAREL (nevnímá ji)
Den se nachýlil... Nastal čas temnot...
ALTER EGO (naléhavě)
Alquiste!
OLGA
Staviteli!
ALTER EGO
Alquiste!
OLGA (se zoufalou urputností opakuje otázku)
Co děláte, když je vám úzko?
ALTER EGO (po pauze, váhavě odpoví místo Karla)
Zedničím. Svléknu kabát a vylezu na lešení.
OLGA
"A kdybyste viděl zkázu lidského pokolení -"
ALTER EGO
"Já ji vidím."
ZVUK: Hodiny třikrát odbijí. A vzápětí rachot psacího stroje.
Autor: Ivana Blahutová
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)