O filozofování
   Filozofové se zamýšlejí nad naším životem, nad naším jsoucnem. Descartes mínil: COGITO, ERGO SUM (Myslím, tedy jsem). Jeho myšlení ovšem znamená zároveň pochybovat i být klamán. Ne tedy bezmyšlenkově jen věřit, leč ověřovat si a uvědomovat si svou existenci.
   Descartovu kompromisu mezi RES COGITAS a RES EXTENSA (věcí myslící a rozprostraněnou) je blízká Spinozova SUBSTANCE rozlišená v NATURA NATURANS a NATURATA (tj. Příroda tvořící a stvořená), předbíhající tak dnešní fenomenalisty, dělící Svět na přirozený a umělý.
   A filozofování na stejné téma pokračuje Berkeleyho ESSE - ESSE PERCIPI (Být znamená být vnímán), Leibnitzovou NOMÁDOLOGIÍ, Kantovým KATEGORICKÝM IMPERATIVEM a VĚCÍ O SOBĚ, Fichteho PUDEM PO IDENTITĚ, realizujícím se v „BYTÍ NĚČÍM“, opětně předznamenávajícím dnešní fenomenalistickou identitománii, až k příznačně nazvanému EXISTENCIALISMU.
   Nade vším tímto filozofickým úsilím rezignuje již ten, kdo kapitulantsky zjišťuje, že „všechno neštěstí ve světě pochází z toho, že nedokážeme setrvat v klidu doma ve svém pokoji“. Pascal, jenž dochází k závěru: „Dělat si z filozofie legraci, to je vlastní filozofování“.
   A tak dnešnímu vtipálkovi je již dovoleno si i „filozoficky“ zarýmovat: „Žijeme, abychom byli. Jsme, abychom snili.“ Zdá se, že současnosti to postačuje. Nutno se jen střežit, aby nedošlo ke Gogolovu závěru: „Žiješ, žiješ a nakonec z toho vyjde taková hovadina, až oči přecházejí.“
   Také básník Pasternak si myslí, že „člověk se rodí, aby žil, ne aby se chystal na život“. Nač tolik ztraceného času a zbytečné námahy, když se pak s tím promarněným zbytkem nedá stejně už nic jiného dělat, než jej opatrně udržovat. Místo aby plně žil, člověk se shledává stále nepřipraveným, nehotovým, zatímco jeho život se nenávratně zkracuje a zhoršuje.
   I Sokratovo přikázání „POZNEJ SEBE SAMA“ možno chápat jako uvedení do umění žít. Tomu, kdo se nestačil vyznat v sobě sám, napovědělo kdysi: „Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.“
   Dnešnímu televiznímu nečtenáři není už pomoci, není ho podle čeho identifikovat. „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem?“ O kolik je pak takový „multičlověk“ lidštějším a šťastnějším než jednoduchý, nevědomý primitiv? A což se člověk od „němé tváře“ odlišuje jen slovní artikulací? To jsou otázky, na něž vystačí každý sám se svou vlastní „filozofií“, má-li ovšem nějakou a nežije jen tak nazdařbůh.
   Svou životní filozofii má třeba i prostý, nevzdělaný člověk a může naopak chybět učenému vysokoškolákovi. Nenalézá se totiž v knihách, hlubokomyslných disputacích a moudrých poučkách. Získává se životní zkušeností. Jak žijeme, tak hodnotíme, taková je naše „životní filozofie“.
   „Člověk je tím, co ví“, prohlásil Francis Bacon v 17. století. I když určitě věděl, že dva tisíce let před ním Sokrates o sobě vyznal: VÍM, ŽE NIC NEVÍM. Bacon totiž zdánlivý filozofický rozpor sjednotil následující prognostickou otázkou: „Není to jediná pravá a přirozená rozkoš, jíž se nikdy nelze nasytit?“
   Základní filozofickou otázkou zůstává, jak život a člověk vznikl. Co je prvotní: hmota či duch, bytí či vědomí?
   Pro dnešního člověka je však životní otázkou: Udrží se život na Zemi? Je lidstvo vývojově teprve v nadějných začátcích, nebo už v neodvratných koncích? Je lidstvo vývojově v progresi či v regresi? Byl člověk z ráje vyhnán, či se mu teprve otvírá. Spěje vývoj od primátů k humánnímu nadčlověku, či teprve plnohodnotnému člověku? Představuje jeho nynější forma a formace teprve nedokonalý vývojový mezičlánek (podle Lorenze), jenž se archeologicky vytratí, ale zůstane podkladem dokonalejšího stadia druhu? Či jsme v regresi, degenerujeme a stárneme a jak ontogeneticky i fylogeneticky spějeme od zrodu k zániku? Je lidská civilizace apokalyptickým předpeklím, ženoucím lidstvo do zkázy, či je hybnou silou dvou velkých konstruktérů, selekce a mutace, formujících druhy k dokonalosti?

   Apokalyptická vyhlídka, či varování?
   Při první pohromě, biblické potopě světa, byl hněv boží na lidstvo ještě ohleduplný. V Noemově arše zachoval život všem druhům alespoň po páru a dal tak možnost vzniku života nového.
   V druhé, ledové katastrofě pleistocenní už zanechal jen sporadicky otisky někdejšího života zakonzervované v ledu. Podklad pro hypotetické teorie archeologů, věštců z fosilií. Obě předchozí hrozby byly varovné, ale ponechávaly ještě i naději.
   Do třetice jsme nyní čekateli toho nejhoršího, zkázy apokalyptické. Protržením ochranné ozónové zóny otevře se nebe archandělu Gabrielu s plamenným mečem a nastane pravé peklo na Zemi. Ve spalujícím žáru skončí veškerý život a shoří poslední naděje. Nebude již koho varovat a komu zachovat výstražnou památku. Nebude naděje, bude konec světa. (Jenom netrpěliví svědci Jehovovi se nemohou konce světa, pro ně spásného armagedonu, stále ještě dočkat.)
   Varovné biblické bájesloví mluví v obrazných podobenstvích ke zbožným věřícím. Dnešní nevěřící Tomáše přesvědčuje shodně varovné poznání současné vědy. Každý jiným jazykem upozorňují na totéž. Na hrozící nebezpečí sebezničení lidstva. Doufejme, že tato varování dojdou jak k věřícím, tak k ateistům ještě včas.

   Antidescartes neboli Nedomyšlené myslím, tedy jsem
   Descartes při definování lidské existence zapomněl, že člověk je, i když spí. Pravda, i ve snu „myslí“ za mne podvědomí. Můj mozek pracuje, i když jsem myslí nepřítomen. Rozdíl mezi spaním a bděním není tudíž v produkci mozkové. Je v tom, že pouze v bdění jsem schopen činu, jedině v bdělém stavu mohu něco vymyslet a udělat. Svou realizací potvrzuji zároveň svou existenci. Nadarmo se neříká: Není mrtev, jenom spí. Existence má podobu bdění i spánku, myšlení i snění. Jsem, i když nemyslím. Sním, i když nespím. Mou existenci nestvrzuje ani mé myšlení, ani mé snění, neboť oboje končí u mne. Pro druhé existuji jenom tím, co vykonám. Na činnost musím být bdělý. Spánek se odečítá od života, je podoben smrti, nečinností. „Jsi tedy tím, čím se realizuješ.“ Mnozí proto jako by ani nežili. „Ani den bez čárky“ je heslem plného a naplněného života. Nepočítají se ovšem čárky na pivním tácku!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]