Když Erich von Däniken vydal v r. 1968 své Vzpomínky na budoucnost, mnozí vědci ho odsoudili jako hloupého fantastu. Švýcarský hoteliér se ovšem nevzdal a vydává stále nové knihy, prohlubuje své "fantazie" o tom, že nejsme ve vesmíru sami a že On, tj. Vesmír, se ohlašuje návštěvami z jiných světů. Mnozí z těch, kteří šmahem odmítají jeho teorie, však zřejmě netuší, že je jedním článkem dlouhého řetězce knih žánru dnes označovaného jako "záhadologická literatura" a že několik let před jeho knihou byl v Paříži vydán - dnes už bestseller tohoto žánru -, totiž kniha Jitro kouzelníků, dílo chemika J. Bergiera a novináře Louise Pauwelse. Autoři kladou čtenáři provokativní otázky, rozrušují stereotypní myšlení moderního člověka, nastavují zrcadlo našemu přízemnímu a praktickému světu. Tuší za ním paralelní svět, snad vytvořený JIMI, nadřazenými bytostmi, podle legend a staré literatury předávajícími svou inteligenci pouze vyvoleným mezi pozemšťany a provázejícími lidstvo po celou dobu jeho existence jako tajemné stíny.
   Touto ideou se nechal inspirovat i publicista a spisovatel Jaromír Jindra, jemuž v nakladatelství Erika (2002) vyšla již druhá kniha pod názvem ČEKÁNÍ NA STVOŘITELE. Ve 12 kapitolách autor shrnuje nejnovější poznatky o historii lidstva, planety Země i vesmíru. Každá kapitola je ucelená a analyzuje relativně komplexně určité téma (viz např. 4. kap. inspirovanou Biblí pod názvem Světlonoš pánem temnot). Jistě, tyto úvahy ústí do spekulativního závěru, který lze úspěšně zpochybnit: (cituji) "Naše Země byla jednou z těch šťastných, kde se otevřelo jedno z pouzder automatického průzkumníka a rozptýlilo do husté atmosféry dávku modro-zelených řas, jejichž zbytky jsme našli v jihoafrickém Transvaalu." Experiment mimozemských bytostí se zdařil, na Zemi se zrodil život.
   Seznam pramenné literatury, v němž se objevují vedle literatury záhad také seriózní publikace z oboru astronomie (viz např. Grygar J., Železný V.: Okna vesmíru dokořán, 1990), historie (kupř. Zamarovský V.: Na počátku byl Sumer, či Kukal Z.: Vznik pevnin a oceánů, 1973), svědčí o poctivé snaze pojmout problematiku z pohledu současné vědy (autor seznamuje české čtenáře s klasikou žánru i vskutku aktuálními publikacemi na toto téma, vydanými v 90. letech 20. století).
   Jeden z objevů kosmické fotografie citovaný v Jindrově knize (je žhavou novinkou -snímky byly analyzovány v r. 1994) si neodpustím uvést: vědci z bostonské univerzity dospěli k názoru, že "celé Čechy jsou zřejmě velkým kráterem o průměru 320 kilometrů, tedy největší na světě." (viz str. 99). K velmi zajímavým - byť spekulativním - pasážím knihy patří str. 144-5, na kterých autor reprodukuje teorii českého vědce Karla Žebery, podle níž žili na území středních Čech před 13 milióny lety "miocénní lidé", kteří vyrobili "kamínky" o velikosti 2-5 cm, jež vědec nachází na území Prahy a v jejím okolí.
   Jak již bylo uvedeno, v každé kapitole autor analyzuje určité téma, reprodukuje vědecké teorie a nenásilnou formou vyvozuje závěry o přítomnosti mimozemšťanů v historii Země. "Podle zprávy, kterou nám zanechali Sumerové, Annunaki k nám mohou cestovat jednou za 3600 let. Staroíránské texty slibují, že dávní stvořitelé se vrátí, aby lidstvo opět proměnili; pak by lidé měli žít prakticky věčně... Pozemšťané vstoupí do klubu vesmírných civilizací." (Str. 153)
   Aby nevznikl dojem, že autor skutečně pouze "fantazíruje", uvedu některé ze zajímavých informací v knize obsažených: australský antropolog P. White našel r. 1991 na Papui-Nové Guineji 30 000 let staré zemědělské nástroje, "na nichž byly zbytky různých uměle pěstovaných plodin" (str. 90), na str. 148 seznamuje autor čtenáře s úryvkem zprávy amerického astronoma V. Petrosiana přednesené na konferenci v lednu 1988, v níž oznamoval existenci "dosud neznámého typu prostorové souvislé mimogalaktické struktury,...", v r. 1994 nalezl mezinárodní tým archeologů na severovýchodě Etiopie další pozůstatky předchůdce člověka, tzv. australopitheca. Žil před téměř 4 milióny lety (!). Jak vidno, hranice poznání se posunují stále hlouběji do minulosti Země. Bezesporu zajímavý byl jistě i nález mumifikovaného těla lovce z doby bronzové (nález byl učiněn v Alpách v r. 1991). Dvojice turistů, která muže objevila, se prý domnívala, že se jedná o mrtvého nejvýše rok (usuzovala tak podle oblečení).
   Čtenář, který již léta hltá jednu knihu tohoto žánru po druhé, může být tudíž spokojen, kniha je aktuální, přináší i neotřelé ilustrace (např. biblické představy o stvoření světa a všeho živého na něm na str. 29). Při takovém množství poznatků se autoři často nevyvarují určité nejasnosti výkladu či nepřesné citace pramenů (J. Jindrovi lze vytknout, že na str. 46 v rozporu s tvrzením Ericha von Dänikena uvádí, že dotyčný nebyl v podzemním labyrintu J. Moritze. Däniken ovšem toto dobrodružství popisuje ve své knize Setba z vesmíru, přel. r. 1993, na str. 8 a dále).
   Uvedená výtka však nikterak nesnižuje informativní úroveň a cennost této knihy, upoutávající již svou titulní stranou.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]