Ještě donedávna trpělo město Šternberk citelným nedostatkem historických informací týkajících se dávné a ne zcela dávné minulosti. Ne že by nebylo možné ji vyhledat v archivech, či získat jinou komplikovanou cestou. Kdo však to udělá, či kdo má potřebnou odbornou erudici?
   Nedávno jsem zveřejnil prostřednictvím Obrysu-Kmene recenzi o tom, že Vlasta Hlůzová vydala dvě útlé brožury – Z historie Červeného kříže ve Šternberku a Židé ve Šternberku. A již je tu další svědek její ohromné pracovitosti. Učitelka na penzi v tomtéž roce vydává vlastním nákladem a tiskem Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci mnohem rozsáhlejší literární dílo (319 s.), kterému dala název STOPAMI ŠTERNBERSKÉ HISTORIE. Podle deset stran čítajících odkazů na prameny, v kterých se dosti často objevuje její jméno, lze usuzovat, že jde do určité míry o souborné dílo, o shrnutí dříve značně roztříštěných historických informací.
   Není pochyb o tom, že po přečtení zmíněné knihy dojde k posílení vlasteneckého cítění každého, kdo se dosud nestydí za svůj český původ.
   „Ještě v roce 1909 městská rada ve Šternberku obnovila usnesení, že každý nový šternberský občan musí složit přísahu, podle níž se zavazoval vždy chránit německý charakter města.“
    „Téměř stálého přívlastku Benešovy dekrety řadu let užívali (a dodnes užívají – pozn. J. V.) novináři a historici – přehodnotitelé našich národních dějin a také mnozí naši politici na různé úrovni, kteří se cítili (a cítí – pozn. J. V.) být povoláni k našim dějinám se kriticky vyslovit, aniž by přesně věděli, o čem vlastně mluví. Hromadný poválečný transfer obyvatelstva, nikoliv vyhnání, vyplynul z usnesení Postupimské konference jako prostředek denacifikace zemí střední Evropy (nejen ČSR), a netýkal se pouze Němců, ale také Maďarů a dalších národností,“ uvádí ve svém textu autorka knihy, za kterou jí patří dík.
   Kniha je napsaná čtivě, dokonalou spisovnou češtinou a ani zdaleka nemusí posloužit jen odborné veřejnosti. Škoda několika drobných formálních nedostatků; jako vždy schází ISBN, což je důvodem k domněnce, že nebyla splněna zákonná povinnost povinných výtisků. Doporučuji ji zejména školám mikroregionu Šternberk, ale i všem, kdo si začínají uvědomovat, že Česká republika, pod vlivem sjednocování Evropy, patří k zemím, které mají nejnižší národní sebevědomí. A též těm, kdo žili mimo území tzv. Sudet a dostávají se k informacím o nich jen prostřednictvím soudobých hromadných sdělovacích prostředků, či zkorumpovaných politiků.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]