Kdyby šel pan Novák jednoho sobotního rána vysypat do popelnice rodinnou nádobu s odpadky, patrně by na tomtéž místě možná zastihl i svého známého, pana Jonáka, který by se vydal vynést odpadky Jonákových jen o několik málo vteřin dříve než pan Novák.
   "Jako kdyby vynášení smetí patřilo mezi hlavní funkce většiny hlav zdejších spořádaných rodin," pozdravil by pan Jonák pana Nováka. "Kdybych tu stál od časného rána, patrně bych se potkal se všemi muži bydlícími v okolí."
   "Kdybych nebyl ženatý," odvětil by pan Novák, "zřejmě by mne nikdo na světě k podobné činnosti nepřiměl. Odpustil bych si takové ponížení."
   "Proč ponížení?" pan Jonák by se zájmem pozoroval sajrajt sypající se z Novákovic koše do popelnice a pak by do zbytnělé hromádky v kontejneru bezostyšně hrábl ničím nechráněnou rukou. "V odpadcích bych nikdy nespatřoval nic ponižujícího. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že odpadky by často mohly vypovídat o kulturnosti té které lidské skupiny více, než nějaké umělecké dílo. Tohle by mohly být králičí kosti, ne?"
   "Pro laika by to jistě králičí kosti být mohly," přisvědčil by pan Novák udiven přístupem páně Jonáka k jeho vlastnímu svinstvu. "Avšak pro odborníka, třeba takového zoologa nebo pro obyčejného myslivce by to byly zcela nepochybně kosti zaječí."
   "Podle čeho by se daly rozlišit kosti zaječí od kostí králičích?" zajímal by se pan Jonák. "Nějaký rozdíl by mezi nimi přeci měl být, ne?"
   "Zcela nepochybně. Řekl bych, že zaječí zadní běhy by mohly být o něco vyvinutější - zajíc by přece měl stále běhat někde na poli, zatímco jeho příbuzný, ušák králík domácí, by si mohl pohodlně rozvalen někde v králíkárně chroupat mrkvičku od paňmámy hospodyně."
   "Zajímavé, zajímavé, to by mne taky mohlo napadnout," pan Jonák by v dlani potěžkával slizké kůstky po zajíci a nehtem by odškrabával zbytky masa a šlach, jež by po nedokonalém okousání na těch hnátech ještě ulpívaly.
   Ale pana Nováka by už zaujalo zase cosi jiného. "Mohl byste se natáhnout až tímhle dozadu pro tu konzervu? Já bych tam asi nedosáhl."
   "A kterou byste chtěl? Tu od toho lančmítu, nebo tu od vepřového ve vlastní šťávě?"
   "Prosil bych to vepřové ve vlastní šťávě. Ano, díky," a v momentě, kdy by mu pan Jonák žádanou konzervu podal, zmocnil by se páchnoucího předmětu s dychtivostí takřka archeologickou. "Na téhle konzervě by totiž nemuselo být vcelku nic zajímavého, až na to. až na to - jako by mne to nenapadlo - datum výroby! Co by tak asi mohlo být zajímavého na datu výroby, co?"
   "Co by mohlo být zajímavého na datu výroby?" pan Jonák by od pana Nováka opatrně konzervu převzal. "Tady by to mohlo být. ano, ta konzerva by měla být stará něco přes deset let!"
   "Správně!" vykřikl by s nepředstíraným nadšením pan Novák. "A to by mohlo svědčit o čem?"
   "To by mohlo svědčit o tom, že těm lidem by teď mohlo být taky hezky špatně nebo. nebo že by snad dokonce zemřeli na otravu?"
   "To těžko," zapochyboval by pan Novák. "Kdyby těm lidem bylo špatně nebo by zemřeli na otravu po konzumaci staré prošlé konzervy, tak by se patrně nezdržovali s vynášením odpadků do popelnice. Já bych spíše řekl, že by to mohlo svědčit o jisté střádavosti a samozásobování dotyčných konzumentů. Tuhle konzervu by totiž, pane Jonák, mohli tihle lidé koupit těsně po datu výroby označeném tady dole vedle složení, ale mohli by ji zkonzumovat až teprve dnes za jednoho předpokladu!"
   "Za jakého předpokladu?"
   "Za předpokladu, že by těch konzerv tenkrát nakoupili víc. Mohli by jich tenkrát před více než deseti lety nakoupit tolik, že by jim tahle vydržela až do některého z dnešních dnů, kdy by ji hezky po syslovsku zbaštili a prázdnou vyhodili. A bylo by docela možné, že podobných konzerv by v jejich špajzu mohlo být ještě víc než požehnaně. Ti lidé jako by se tenkrát báli budoucnosti."
   "Inu, to by mohla být pravda. Ani bych se tomu vlastně nedivil, tenkrát před tím brutálním zdražení cen potravin a logicky hysterickém chaosu by jen málokdo nevyužil příležitosti a nenakoupil by si pár věcí za tehdejší vcelku mírně ceny."
   "Ale kdyby jen pár věcí," mávl by rukou nad průkaznou superspořivostí neznámých konzumentů pan Novák. "To by se dalo přece vždycky odpustit a pochopit. Ale v tomhle případě by patrně mohlo jít o zcela určitě chorobné střádaly a já bych se dokonce odvážil tvrdit, že ti lidé by mohli být přátelé starých pořádků!"
   "Až tak daleko byste dovedl číst z jedné pitomé konzervy vepřového ve vlastní šťávě?" podivil by se pan Jonák páně Novákovic úsudku. "Rád bych vám věřil, ale při nejlepší vůli bych si nedokázal představit dnešní domácnost, kde by k sobotnímu obědu měli deset let prošlou a tudíž zcela závadnou vepřovou konzervu."
   "To byste se divil, pan Jonák, kolik dalších věcí by se ještě dalo zjistit z obsahu téhle smrduté popelnice," ujistil by jej pan Novák. "Kdybychom kupříkladu dali do spojitosti támhle tu hromádku použitých dámských vložek s těmi nedopalky od doutníků, mohli bychom celkem úspěšně určit, komu by asi ty krvavé chuchvalce mohly původně náležet."
   "A jak byste to chtěl dokázat?"
   "Jak? Zcela jednoduše. Ty doutníky by na takových devětadevadesát procent mohly být od toho pána v přízemí našeho domu. Musel bych přece vědět o nějakém dalším kuřákovi doutníků v okolí, ne? No, a logicky by tedy ty vložky měly náležet jeho manželce. Opravdu, jako by tahle paní byla v několika posledních dnech zcela typicky podrážděná, unavená a nevrlá."
   "Člověče, vy byste měl nastoupit ke kriminálce nebo alespoň do nějakého antropologického ústavu," projevil by pan Jonák svůj obdiv. "Z takových maličkostí v jedné jediné popelnici by určitě neuměl číst ani Sherlock Holmes!"
   "Měl bych už jít domů," odvrátil by pan Novák možná i trochu oprávněné uznání pana Jonáka. "Manželka by si mohla myslet, že bych zase mohl být v hospodě. A to bych nerad."
   "V hospodě?" podivil by se pan Jonák takovému podezření, ale pak by si uvědomil i on čas strávený tady u popelnice s panem Novákem.
   "Tak tedy na shledanou příští sobotu. Zase bychom mohli udělat takovouhle antropologickou expertízu," a oba pánové by se rozloučili.
   "Ještě chvíli a mohla bych ti oběd znovu ohřívat," přivítala by pana Nováka doma jeho choť rozmrzele. "Jako kdybys neměl tolik rád vepřové ve vlastní šťávě."

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]