Hrozí spisovné češtině klatba?

   Při nedávných oslavách odkazu reformátora Mistra Jana Husa si většina českých občanů již tradičně připomněla jeho mučednickou smrt v boji za pravdu, kterou hlásal až do svého konce. Husův přínos pro českou zemi také v Betlémské kapli ocenil prezident ČR Václav Klaus. Bylo by samozřejmostí, aby i nově zvoleni politici českého státu, placeni z daní českých poplatníků, tuto událost vnímali stejným způsobem. Očekávat to nelze od rodu Schwarzenbergů - nositele nepřátelství při potlačování revoluce v roce 1848, projevů protičeské nenávisti v Královském sněmu, boje proti pamětní desce a pomníku Mistra Jana Husa a urážek o husitech typu, že jde o „bandu lupičů a žhářů“, často doplňovanou o bonmoty na adresu Čechů.
   Karel Schwarzenberg si patrně sám uvědomuje, že i při snaze o politické popření Husova významu nikdy nemůže ze vzdělanostního osobního souboje vyjít vítězně. Z jeho snahy o únik z diskusí, jejich minimalizováním, je zřejmé, že se přímo děsí Husova axiomu o povýšení mluvy českého lidu na jazyk spisovný, což nelze zablokovat ani při využití starého germánského práva: uvalit klatbu na český jazyk.
   Otázkou současnosti zůstává, jak je možné, že se v ústavních funkcích mohla zabydlet osoba, která nesplňuje požadavky sounáležitosti s českými občany a jejich jazykem. Nechce se věřit, že bychom při hledání kandidátů v české společnosti byli tak chudí.
   Připomeneme-li si úspěšnost Schwarzenbergovy předcházející zahraniční politiky v Topolánkově vládě, je pro české občany hanbou jeho rozhodnutí o uznání státu Kosova. Při existujícím rozložení hlasů (značná část poslanců ODS i KDU-ČSL byla proti tomu) by parlament toto rozhodnutí nikdy neschválil. Také ve vládě bylo několik ministrů proti.
   Jeho protislovanské akce tehdy podnítily i albánské bojůvky, které pak v Praze na náměstí Míru vyvolávaly „smrt Slovanům“ a jiné protičeské nálady. Máme snad jistotu, že podobné postoje staronový šéfdiplomat nezaujme i při lámání chleba v Moldávii?
   Na 61. sjezdu SL v Augsburku byla ohlášena návštěva bavorského premiéra v ČR. Bylo by velkým ponížením občanů českého státu a jeho budovatelů v čele s Edvardem Benešem, jestliže by převládla symbióza Sudetoněmeckého Landsmanšaftu (SL) s rysy naší zahraniční politiky. Karel Schwarzenberg se svým neskrývaným protibenešovským postojem se nikterak neliší od těch, které jsme museli odsunout.
   Je zcela viditelné, že se na politické scéně zabezpečuje přitvrzováním politické duplicity. Kromě TOP 09 se vyskytuje i „Sdružení Schwarzenberg“, které spolupracuje s Royalistickým hnutím Čech, Moravy a Slezska. V jejich programu je mimo jiné konstituční monarchie a restituce šlechtického majetku, což by dosud uskutečněné restituce (za podpory nestandardní adopce Karla 7. jeho strýcem) mohlo ještě rozšířit. Jde o rozsáhlou akci, k níž se pojí i sbírání podpisů k petici „Zrušte prezidenta“.
   V podstatě jde opět o majetek a moc. Nabízí se z historie známá podobnost s hamižným krédem Marie Terezie: „Bez Čech bych byla pouze chudá kněžna.“
   Pro české občany z toho plynou otazníky o ohrožené suverenitě, územní celistvosti a vážnosti státu, pro kterou jsme vždy oceňovali prezidenty T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Nezapomeňme, že od počátku nás před šlechtou bránil T. G. Masaryk svým heslem, které přinesl do osvobozené vlasti: „Odrakouštit se!“

   ČENĚK M. KADLEC, Praha 4

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]